Miluj mě... (Vkook)

1

Varování:
18+
Násilí!

Nový příběh je tu! 😁😁😁
Je to takový malý experiment, protože v přítomném čase jsem ještě psát nezkoušela, ale snad to nebude takový propadák.

Přeji příjemné čtení 😊❤

«*»«*»«*»«*»«*»«*»«*»«*»«*»«*»«*»

Hlavou mi rezonuje nesnesitelný, táhlý, pískavý zvuk, který se odráží od stěn mojí lebky a způsobuje bodavou bolest.

Proč je tu taková tma?

Kde vlastně jsem?

Pískavý zvuk nabírá na hlasitosti. Zatnu zuby a po tvářích mi sjedou slzy.

Nával bolesti naštěstí po chvíli odezní a já se teď cítím o něco líp. Možná bych se mohl pohnout.

Opatrně zvednu pravou ruku a položím si ji za hlavu. Mé prsty nahmatají něco vlhkého.

Mezitím mi dojde proč nic nevidím a otevřu oči.

Okamžitě mě oslepí bílá záře a já mám pocit, jakoby se mi do hlavy nastěhovala stovka malých skřítků s krumpáčky.

Obě ruce mi vystřelí nahoru a automaticky zakryjí citlivé oči. Nějakou dobu takto setrvám a potom opatrně vykouknu zpoza dlaně.

Světlo stále bodá, ale už jsem schopen udržet oči dokořán.

S bolestným zasyčením si pomaličku sedám.

Znovu si zajedu rukou do vlasů. Na temeni se zarazím a ucuknu s ní zase zpátky dolů. Podívám se na svoje prsty, a i když už vlastně tuším jaký pohled mě čeká, stejně sebou vyděšeně škubnu. Celou mou dlaň pokrývá krev. Není zaschlá, takže jsem nemohl být mimo moc dlouho.

Vzhlédnu a konečně se rozhlídnu kolem sebe. Jsem v nějakém bytě. Konkrétně v kuchyni. Všechno je tu pečlivě uklizeno a zeje to čistotou. Možná až moc. Mám z toho místá husí kůži.

Jak jsem se sem sakra dostal a proč jsem zraněný!?

Asi bych se měl začít bát, ale mám pocit, že jsem na to příliš otupělý.

Opatrně se doplazím ke vchodovím dveřím a vezmu za kliku.

Zamčeno.

V zoufalosti to zkusím ještě jednou, ale dveře se ani nehnou.

O něco ustoupím a prohlédnu si je. Na jejich levé straně se nachází malá tabulka s číslicemi.

Copak jsou ty dveře na kód!?

Nakonec docházím k děsivému závěru.

Někdo mě unesl.

Rozdýchávám tento fakt a strach se mi konečně začíná rozlévat rozbolavělým tělem.

Nejsem ten typ co by se na párty opil a druhý den se probouzel v cizím bytě, takže únos musí být jediné vysvětlení.

Pokusím se vstát. Nohy mám naštěstí v pořádku a tak mě udrží, ale stejně se mi zamotá hlava a musím se zachytit stěny.

Postupuju podél zdi a přidržuju se.

Vstoupím do nějakého pokoje. Nejspíš ložnice.

Je tu docela šero a tak se pokusím nahmatat vypínač.

Najednou nohou zavadím o něco měkkého a padám k zemi.

Dopadnu na podlahu a vyděšeně se otočím, abych se podíval co to sakra bylo.