Naposledy v akci

Není všechno zlato co se třpytí🐞

Kam to jdeme? Kdo vlastně jsi? Proč mlčím? Co tu vlastně vůbec dělám? Proč mám mlčet?

A mnoho dalších otázek se mi prohánělo vyprázdněnou hlavou. Jediné, co jsem dokázala vnímat bylo teplo jeho dlaně.

„Tady teď zůstaň a buď ticho, ano?" šeptal mi přímo do ucha a nakonec se odtáhl a díval se mi do očí.

Proč jen jsem souhlasila?

Teď stojím v chodbičce a skrz nedovřené dveře ke mě proudí zlatá záře.

„Chloe, Kime," pozdravil ty uvnitř. „Není už čas, vyřešit to?" zeptal se.

Ale co, sakra!

„Marinette, toto není správné," ozvala se tichou ce, Tikki, jako mé podvědomí. Souhlasila jsem s ní a přikývla a ve chvíli, kdy jsem už chtěla zašeptat svou transformující formulku, se rozevřely dveře do kořán a mě odlepilo zlatavé světlo.

„Tak se zeptej jí, jak moc je v pořádku být v manželství a mít milence nebo milenku!"

Jen co si moje sítnice přivykla na množství světla, nechala mě okoštovat propad do doby egyptských královen a římských vojevůdců.

Na lehátku, jen velmi spoře oděná ležela nastávající Adriena a u jejích kotníků seděl s obnaženou hrudí náš společný spolužák, Lê Chiến Kim.

„Nejsi ty Dupain-Cheng?" ozval se právě on. „Hezky jsi vyrostla, nečekal bych tolik elegance od podobného třeštidla."

Nějaký takový proslov jsem očekávala od Chloe.

„Jistě, díky Kime, ale nevím proč mě sem přivedl. Mám na starosti podstatnější věci, než přemýšlet o eleganci a královně Kleopatře," snažila jsem se vycouvat nejen ze slovní války.

Adrienova paže, mi v tom však zabránila:

„No tak Marinette, pověz co právě je tolik důležité, že je ti zcela putna, skandální odhalení, jehož jsi svědkem," předl jak kocour, čímž ostatně je ve všech možných směrech.

„Ahgreste, nech mě odejít," zašeptala jsem. Jeho stisk zesílil.

„Zařizuje pohřeb člověka, který jí zemřel v náručí, den jejich svatby. Takové má být manželství, Chloe!" vykřikl.

Zlatavý obláček slečny Burguasové se zvedl a o berlích došel až ke mně. Položila mi ruce na tváře ony klacky balancující někde kolem:

„Jenže Dupain-Cheng, není celebrita, dědička impéria nebo princezna ze Sábi. Je to milá, obyčejná žena, která se může vdát jak chce. To mi, Adrienku, ovšem nemůžeme."

Odplula zas na lehátko. To přece je někdo jiný, než si pamatuji. Ani ta noha v gipsu jí neubírá na kráse. Sice je arogantní, ne však tím útočným způsobem s hrozbou tatínka.

„Přesto mi drahá, Chloinko, vysvětli tvou náhlou nehodu. Proč jsme se tedy nevzali i bez té pompy kolem? Není to trochu podivné?" ryl otázkami, Agreste.

„Odcházím," vymanila jsem se z diktátu jeho horkého sevření. Ne proto, že by mě nezajímal jejich rozhovor a špína pod pozlátkem, ale hlavně pro svou duševní rovnováhu.

Jak můžu být tak rozechvělá. Nat, to je člověk co jsem milovala. Měli jsme se brát, tak proč mám trochu pocit lehkosti po té co mi tu ti tři předvedli?

Malátně jsem své kroky směřovala k východu.

„Dupain-Cheng, čekej!" zastavil mě za rameno Kim.

Překvapil mě:

„Co potřebuješ, Kime?"

Usmál se a přitlačil mě ke zdi:

„Nemusíš se chovat chladně, jsme přeci spolužáci ze stejného ročníku a ty jsi opravdu pěkbě vyrostla a já tě klidně utěším, když Adrien je takové morální nemehlo," přejížděl mi ukazovákem po rameni.

A kdy z něj se stalo takové hovado

Odsunula jsem mu ruku:

„To nepůjde, protože jsem stejná jako on, čau a nepotkejme se už."

To, že jsem provedla chybu všech postav z hororů mi došlo jen o vteřinu déle. Otočila jsem se zády k útočníkovi. On mě chytil bezostyšně za prsa a přitáhl k sobě.

„Nedělej se, že jsi chladná. Tvé asijské kořeny to nedovolí, co Dupain-Cheng," vrněl.

„Nevím co na to mé kořeny, ale ty jsi kus hovada. Jestli to mnutí mé pušapky je nějak vzrzšující, to si nemyslím. Teď dej ty ruce dolů, nebo tě seznámím s Francií jak ji ještě neznáš!"

Plánovala jsem mu zabodnout podpatek do nártu a nějak zdrhnout.

„Nemusíš," ozval se Adrien a Kim už ležel na zemi a mnul si čelist, „onbje celjem chytrý a dá si pozor. Ta dáma tam uvnitř už má v rukou stopky," zašklebil se. Kim, nečekaně vystřelil zpátky na pokoj. Dokonce běžel chvíli po čtyřech.

„Co to bylo?" vylétlo ze mně.

„To je fuk, ale ty, Marinette, mi vysvětli cos tu vyváděla s tím debilem?" zněl autoritavně a naštvaně.

Co mu je do toho?

„Jsem na odchodu. Mám jiné, podstatnější věci na práci. Proč jsi mě sem přivedl, Adriene?" nedokázala jsem odolat té otázce. „Mé rozhodnutí to nemění."

Tíživost okamžiku přerušilo cinknutí výtahu, který nevím kdy přivolal.

Nastoupili jsme.

Kabina začala klesat šachtou k přízemí:

„Protože chci aby jsi znala celou pravdu. Protože je to důležité a ještě nejsem přesvědčený, že jsi tak neoblomná, my lady."

Místo jeho běžného líbání ruky, přirazil mě ke stěně a stopnul sestup výtahu. Bez uzardění položil dlaň přes moje prso:

„Ale ty nenosíš pušapku," ohodnotil stav mého prádla.

Kde se ve mně vzala taková žena nevím, ale celkem ji obdivuji. Ta položila svou ruku na jeho rozkrok a pronesla lehce chraplavě:

„Ty se také nemusíš vycpávat co?"