Splendid✔️

5.

„Co se děje?"zeptal jsem se jakoby nic. Musím dělat že o ničem nevím. Ještě bych vypadal, že odposlouchávám. Což jsem vlastně dělal, ale ne úmyslně. Jimin vstal a přišel ke mě. Objal mě. Nevím proč. Pak mi zašeptal do ucha:„Promiň že si dělám srandu ze tvého hlasu, ale přijde mi směšný."odtáhl se. Snažil jsem si udržet klidnou tvář, ale to co řekl mě hodně zabolelo. Rychle jsem kolem něho prošel, vzal si věci a zdrhal z té budovy pryč. Běžel jsem do lesa. Byla to dálka, proto jen co jsem přestal běžet, jsem se opřel o strom a hluboce vydechoval vzduch. Po tváři se mi začly kutálet slzy. Přímo vodopády slz. Začal jsem křičet. Když nemám hezký hlas, tak nebudu mít radši žádnej.

Pohled Taehyunga
Jen co Jungkook vyběhl jsem to už nevydržel. „Jimine děláš si ze mě prdel?"začal jsem na ně ho řvát. Možná ke starší, ale to je mi teď celkem jedno. Jungkooka mám tady z těch lidí nejraději a když o něm říkají takovéhle věci, jsem opravdu naštvaný. Bohužel jsem srab a tak jsem radši nic neříkal. Avšak teď už se ve mě cosi zlomilo. „Taehyungu, okamžitě se uklidni a zkroť svůj slovník."štěkl po mě Jin. „Děláte se prdel?! Tak vy tady psychicky ubližijete člověku co má NÁDHERNÝ hlas a pak se divíte? Bejt váma zpytuju svědomí a Jungkookovi se omluvím. Vlastně bych chápal kdyby váma i neodpustil."zařval jsem na ně na jeden nádech. „Kam deš"řekl už klidně Jin. „Pryč od vás a hledat Jungkooka narozdíl od VÁS."vzal jsem si věci a byl skoro u dveří. „Ty ho miluješ že jo."ozval se Yoongi. „I kdyby tal vám to může být jedno. Radši se starejte abyste vymysleli omluvu pro Jungkooka."odsekl jsem a vyběhl jsem pryč. Doběhl jsem maraton k dormu, s domněním že tam Jungkook bude. Avšak po prohledání celého domu, jsem nikoho nenašel. Pak jsem si vzpomněl. Jungkook rád chodíval do lesa.
Běžel jsem do lesa a chtěl začít volat Jungkookovo jméno. Pak jsem si uvědomil že to je vlastně les, a tady se křičet nesmí. Hledal jsem asi půl hodiny, když jsem zaslechl křik. Běžel jsem za zvukem a to co jsem viděl mě vyděsilo.