Trénovali jsme už třičtvrtě hodiny a teď jsme dostali asi dvaceti minutovou pauzu. Jako první jsem šel na záchod. Po své potřebě jsem si umyl ruce a chtěl se vrátit do sálu. Zastavil jsem se ale před dveřma, když jsem slyšel hlasité povídaní a smích. „Ten Jungkookův hlas je naprosto bezcenný. Vždyť nevyzpívá ani pořádně výšky a hloubky taky ne. Vždyť je tu k ničemu. Hloubky zpívá Taehyung a výšky zpívám já"začal zase Jimin. Pak se začal smát. „To byla jen sranda."řekl mezi záchvaty smíchu. Já však měl co dělat abych nezačal brečet. Nemyslí to jako srandu. A i kdyby myslel, má pravdu. Ve všem. Vždyť naprosto stačí jako vokál on, Jin a Taehyung. Beze mě si poradí. Vyfoukl jsem vzduch, narovnal hlavu a vešel do místnosti. Všechny pohledy padly na mě. Zase se začli smát. Až na jednoho.
ČTEŠ
Splendid✔️
FanfictionVkook| jeden hledá druhého, ale vlastně ten dotyčný není ztracený. Nakonec se ztratí ten první
