Splendid✔️

7.

Pohled Jungkooka:
Týden a kluci nic neříkají. Teda říkají, ale jenom omluvy. Žádné narážky. Nejvíce se mi omlouvá Jimin. Jen nevím, jestli dobrovolně. Právě jdu do kuchyně, uvařit si čaj. Můj hlas po řvaní v lese se pomalu lepší. Nikdy by mě nenapadlo, že zamnou někdo poběží. Ještě k tomu Tae. „Je mi to moc líto. Opravdu. Dělal jsem si jen srandu a neuvědomoval si, že mu ubližuji."zaslechl jsem z obýváku. „V klidu Jimine. My to také nevěděli. Ale Jungkook je hodná duše, ta ti odpustí."řekl Jin. Ano, už jsem jim odpustil. Možná si říkáte, proč, když jsem se kvůli nim prakticky psychicky zhroutil, jsem jim odpustil tak brzo? Já ani nevím. Bylo mi jich líto. A ještě teď když je slyším.
Vešel jsem do obýváku a přešel k nim. Oni se na mě překvapeně koukli. „Jimine, já už ti odpustil. Sice to bolelo, od vás všech to bolelo, ale odpouštím vám."řekl jsem a každého objal. Uslyšel jsem vzlyky. Koukl jsem se a trochu udiveně se koukl na Yoongiho. „To snad není možný. Ty jseš andělská duše. Dávej ale pozor aby toho někdo nevyužil."rozplakal se a já ho objal. Chvíli jsme tam takhle stáli, než jsem se vrátil nazpět do pokoje. Přemýšlel jsem. Kde je vlastně Tae? Dole v obýváku nebyl. Vstal jsem a šel ho hledat po domě. Nikde jsem ho nenašel. To je divný. Neřešil jsem to. Najednou mě chytla nálada se jít projít ven. No možná za to může myšlenka, co je s Taehyungem a moje city a pocity za posledních pár dní.

Po asi dvou hodinách jsem se vrátil domů. Prohledal jsem celý dům, viděl jsem všechny členy až na Taeho. Začínal jsem o něj mít strach. „Kluci nevíte kde je Tae?"zeptal jsem se. „Nevím, ráno říkal něco o tom že jde asi do Bighitu, něco vyřešit."řekl Hoseok. Okamžitě jsem vstal a vydal se ke dveřím. Jel jsem taxíkem až před dveře samotného Bighitu a vstoupil dovnitř. Jako první mě napadl taneční sál a tak jsem šel dondruhého patra. Jenže když jsem otevřel dveře, čekal tam na mě jen malý lísteček. Přečetl jsem si ho. Vyděšeně jsem si vzal mobil do ruky a zavolal klukům.

„Kluci, Tae zmizel!"