12.

153 13 0
                                    

„Kooku?"zeptal se mě po chvilce ticha. „Máš Taeho rád?"řekl. Jen jem se na něj stydlivě koukl. „To je to tak vidět? Jsi už druhý co se mě na to ptá."odpověděl jsem. On jen přikývl s mírným úsměvem.
Po dalších pár munutách nepřítomného koukání do sedadla se ozval výkřik. S trhnutím jsem se podíval za zdrojem zvuku. Uviděl jsem chlápka s pistolí jak míří na Jina. Vyděsil jsem se. Najednou se chlápek skácel k zemi. Ukázalo se, zme Jimin k němu z druhé strany přišel, a praštil ho silným klackem po hlavě. Kluci se hned rozeběhli k autu.
O minutu později jsme jeli jako šílení zpátky k dormu. Byla už skoro noc a tak jsme si chtěli třetí papírek přečíst až zítra.
Všichni kluci už byli umytí a ve svých pokojích, jen já ne. Pravděpodobně už spali a tak jsem se proplížil do kuchyně a začal hledat ten papírek. Nemohl jsem to vydržet. Strach o Taeho mě neopouštěl a já měl v hlavě tolik negativních myšlenek. Aa tady je. Potichu jsem ho rozbalil. „Tohle je asi spíš pro Jungkooka. Běž na místo, kde jsi se před ním jako první zastyděl. Napovím ti, vyhrál ti růži ;)."přečetl jsem si potichu. Snažil jsem se vzpomenout. Asi to bylo na nějakém jarmarku. Ale tam sme byli hodnějrát. Teda pokaždý jinde, ale růži mi vystřelil několikrát. Frustrovaně jsem si vjel rukami do vlasů. Najednou jsem měl před očima moment, když mi podával růži, a já si ji chtěl vzít, ale naše prsty se přitom dotkly. Tenkrát jsem zčervenal snad až na prdeli. No jasně. To ale nebylo na jarmarku, nýbrž v parku na kraji města. Teď už tam nic není, ale v tu dobu tam byli stánky s různýma věcma. Vyšel jsem rychlím krokem z kuchyně, vzal jsem si bundu, obul jsem se a otevřel dveře. „Kooku kam jdeš."zastavil mě hlas.

Splendid✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat