Splendid✔️

24.

Jeli jsme. Radil jsem Hobimu kudy má jet. Rozhodl jsem se pro jedno místo. Byl to les. Ano jen les. Ale v tom lese byl potůček a u něj stará rozpadající se lavička. Zastavili jsme kousek od lesa a dál se vydali pěšky. Navigoval jsem a byl čím dál tím víc nervózní. Došli jsme na místo. Vytáhl jsem mobil.

Já: „Jsem tady. Mám tu něco najít?

Cookbunn: „Ne. Jel jsi tam zbytečně :D. Nic tam není. Snad si nemyslíš že to bude tak jednoduché. Hlavně dávej pozor.

U poslední věty jsem se zastavil. Nedávala smysl. Jinak jsem byl naštvaný. Uslyšel jsem zakřupáni větviček a pak jen křik Jina. Okamžitě jsem se ohlédl co se děje, ale někdo mě něčím praštil. Upadl jsem na zem. Snažil jsem se zůstat při vědomí, ale nešlo to. Zatmělo se mi před očima a pak jsem slyšel jen hlasy. A některé hlasy rozhodně nepatřily mým kamarádům.