Pohled Taehyunga:
Byl jsem na cestě. Foukal vítr. Mě jsem ze všeho opravdu blbý pocit. Co když jdu přímo do pasti. Co když si to kluci taky všechno jenom vymysleli a vodili mne za nos? Za těchto myšlenek moje nohy doputovaly před starou továrnu. Našel jsem vchod a vešel dovnitř. Všude byl prach, někde bylo něco rozbitého, byly tu i pomalovaně zdi. Ale nikdo tu nebyl. Přestával jsem si dělat naděje, když jsem uslyšel tlumený křik. Rozběhl jsem se za zvukem. Byl dál než jsem si myslel. Pak jsem je uviděl.
„Jine? Kookie?"zašeptal jsem se slzama v očích a pak jsem cítil tupou bolest.
ČTEŠ
Splendid✔️
FanfictionVkook| jeden hledá druhého, ale vlastně ten dotyčný není ztracený. Nakonec se ztratí ten první
