„Kooku uklidni se. Notak neplakej, akorát se udusíš."chlácholil mě Yoongi. „Jin to tak nemyslel, jen taky má svých starostí plno a ztráta Taeho a tvá slabá stránka tomu moc nepřispívájí. Musíš ho chápat. Je nejstarší z nás a bojí se o nás. Nechce aby jsme se trápili."dořekl Yoongi. Byl jsem ve vaně. Yoongi na mě musel pustit studenou sprachu, aby jsem se probral. Dusil jsem se a nepřestával brečet. Teď jsem se trochu zklidnil. „Chtěl jsem jen jít ven."řekl jsem plačtivě. „Kooku nikdo ti to nevěří. Všichni víme že jsi chtěl jít hledat Taeho sám. Jenže mi ti chceme pomoci."řekl mi nazpátek. Jen jsem kývl hlavou. Vylezl jsem z vany a šel do pokoje se převléci z mokrého oblečení. Převlkékl jsem se a chtěl jít do obýváku. Přede dveřmi jsem se však zastavil. Něco nebo spíš někoho jsem uslyšel.
ČTEŠ
Splendid✔️
FanfictionVkook| jeden hledá druhého, ale vlastně ten dotyčný není ztracený. Nakonec se ztratí ten první