Crucio | Dramione ✓

Lekce tance

Rozhovor s Harrym se z jednoho dne nakonec protáhl na víc než týden. Jakmile totiž oficiálně skončil první úkol a bylo vyhlášeno pořadí, učitelé se vrátili do starého režimu a zadávali tolik úkolů, jako snad ještě nikdy.

Hermiona si vytipovala jedno dobré místo u astronomické věže, kde se mohla víceméně nerušeně učit a bylo zvláštní, že na něj nepřišel už někdo před ní. K jejímu štěstí se brzy ukázalo, že zas tak dobré nebylo, a několikrát se tam střetla s tím posledním člověkem, kterého teď potřebovala vidět. Ani jednou mu nedala šanci na ni promluvit a snažila se dát najevo, jak moc na něj byla stále naštvaná.

Dracovi to bylo ale víceméně putna. Zmohl se maximálně na pár opovržlivých pohledů a pak se stejně schoval až úplně nahoře ve věži. Věděl totiž, že by si netroufla ho sledovat. Vždycky s sebou tahal nějaké knížky v případě, že by se opravdu rozhodl pilně studovat, ale samozřejmě k tomu nikdy nedošlo.

To ráno, kdy se Hermiona dopravila do Velké síně i se zásilkou pro svého brýlatého kamaráda, se celý hrad probudil do prvního mrazivého rána. Pozemky se vyjímaly bílou přikrývkou a po jezeře se rozlézala tenká vrstvička ledu. Sovy přinášely spolu s poštou i sněhové krystalky na svých křídlech a bylo občas těžké nemít místo misky vloček jen kupu zmrzlé vody.

„Potřebovala bych s tebou mluvit." Usadila se naproti oběma chlapcům a balíček pomalu posunula Harryho směrem. „Odkdy seš s Cho Changovou takový kamarád?"

Ron se málem udusil kusem toustu. Moc dobře věděl, kdo ta zmiňovaná holčina je, a stejně jako jeho starší bratři si s Harryho občas utahoval. Havraspár už dlouho tak dobrou a hezkou chytačku neměl, takže nebylo moc divu, že ho oslnila nejen svými schopnostmi. Kdyby se mezi nimi ale něco stalo, pravděpodobně by to z něj musel vypáčit.

„Jen se normálně bavíme. Poprosil jsem ji o knížku o famfrpálu, to je snad nezákonný?" Už z jeho tónu bylo jasné, že knížka byla mezi nimi to nejmenší. Tváře ho zrazovaly svým růžovým odstínem a bylo to snad poprvé, co ho kdy někdo napřímo viděl se červenat.

Hermiona se s vítězným úsměvem natáhla pro dýňový džus a vědoucně si při tom vyměnila pohled s Ronem. Copak asi skrývá on, hm? Která z těch modrých sukní se stala jeho slabinou?

„Přestaň tak na mě zírat, Hermiono, děsíš mě." Dobrá, možná to chce ještě trochu času.

„Jinak, Harry, přemýšlel jsi už co s tím vejcem? Já vím, že druhý úkol je až v únoru, ale mohli bychom se na to zkusit podívat." Tohle ji taky dost zajímalo. Ta zlatá věc si teď hověla mezi oblečením v chlapecké ložnici a jediné, co kdo o ní věděl bylo, že poskytovala nadměrnou dávku pořádného jekotu.

Harry ale pokrčil rameny. Mnohem větším stresem pro něj začínal být Vánoční ples a jak se od některých starších studentů doslechl, vedení kolejí pro ně v rámci příprav vymyslelo něco záživného. O výběr partnerky také nouzi neměl. Teda až by se sebral a osobně ji pozval. To byla ta horší část.

„Půjdu si už pro knížky. Mám pocit, že dnešek bude dost zvláštní," pronesla Hermiona po chvíli a za Ronova otráveného pohledu zamířila ke dveřím. Jen ať si chlapec schová tyhle výrazy na později, pomyslela si. Tam se mu budou hodit.

A jak kdyby to Merlin slyšel, z odpoledne se stala pro většinu jedna noční můra. K Harryho největší radosti si je McGonagallová po obědě vyzvedla ve společenské místnosti a zavedla do jakéhosi menšího sálu s obrovským gramofonem u protější zdi. Naproti sobě tam stály dvě řady židlí, jedna pro chlapce a druhá pro děvčata.

Hermiona nevěděla, jestli se má těšit nebo bát. Vedle sebe měla Parvati s Levandulí a vypadalo to, že nehodlají zmlknout, ani kdyby jim na tom závisel život. Ostatní se tvářili jako by se nejradši na místě propadli. A ona jen v duchu děkovala rodičům, že ji jako malou aspoň nějaké taneční krůčky naučili.

„Poslouchejte mě, prosím," rozezněl se profesorčin mohutný hlas a upoutal tak na sebe veškerou pozornost. „Jak už mnoho z vás ví, dvacátého pátého prosince nás čeká tradiční Vánoční ples. Očekává se, že jako hostitelé ukážeme nejen své kouzelnické schopnosti, ale i společenském vychování. Proto se vedení dohodlo, že do samotného večera se bude každá kolej věnovat lekcím tance."

Ron měl sto chutí se zvednout a odejít. Co je tohle zase za debilní nápad? Kluci kolem něj se začali za neomalených poznámek nepříjemně ošívat a s prosebnými pohledy vyhlíželi ke dveřím, jako by je to mohlo nějak zachránit. Tohle bude snad větší utrpění než Hermionina učící posedlost před zkouškami.

„Pane Weasley." Zaslechl najednou své jméno a všiml si, jak se k němu profesorka rychlým krokem blížila. Nervózně polkl a těsně před tím, než byl donucen se zvednout ze židle, se prosebně podíval na Harryho. Tohle bude určitě jeho konec. „Začínáme Waltzem. Dejte mi svoji pravou ruku kolem pasu."

Cože? Kam že ji má dát? Snad se musel přeslechnout. „Co prosím?" Vypadlo z něj bez rozmyšlení a profesorka si ho prohlédla podrážděným pohledem.

„Pravou ruku kolem pasu, pane Weasley. Hned."

Ze zadního rohu se ozval dost nelibý zvuk gramofonové desky a kdyby Ron včas neudělal krok dopředu, asi by se přerazil. Ruku nakonec dostal tam, kde měla být, a šlo už prakticky jen o to nešlápnout Minervě na nohu.

Fred s Georgem se mu smáli jen tak dlouho, dokud na ně nepřišla řada. V pánské volence se odhodlal jen jeden člověk, a to Neville, kterého Ginny i přes všechny vnitřní námitky neodmítla. Hermiona tak napjatě vyčkávala, kdo pro ni přijde, ale moc nadějně to nevypadalo. Už se skoro smířila s tím, že zůstane sama, když k ní dramaticky přistoupil Dean a s hlubokou poklonou ji vyzval k tanci. To samozřejmě nemohla odmítnout.

A tak se tam aspoň dvě hodiny mordovali s něčím, co by se ani ve snu nedalo nazvat Waltzem, možná ani tancem jako takovým. Každý krok byl jako šlapat po rozžhaveném uhlí, aby se náhodou navzájem nepodkopli, a Hermionu už bolelo břicho ze smíchu tak moc, že se skoro neudržela na nohou.

„Já ti říkám, Hermiono, kašlem na nějakej Waltz, Skočná zní jako mnohem lepší nápad," smál se Dean zpátky po cestě do společenské místnosti a oslovená dívka nemohla jinak než souhlasit. Jestli to takhle půjde dál, možná by s ním mohla na plese přede všemi opravdu zazářit. To by bylo kromě Vánoc asi to jediné, z čeho by byla doopravdy šťastná.