Crucio | Dramione ✓

Vánoční ples

Přišel den plesu. Hermiona s Ginny na poslední chvíli doladila detaily a nemohla se na svou nejlepší kamarádku vynadívat. V šatech, které přese všechno paní Weasleyová poslala, vypadala úchvatně a už se nemohla dočkat, až ji uvidí zářit na tanečním parketu.

„Fakt s nikým nejdeš, nebo si ze mě jenom utahuješ?" zeptala se zrzka už po několikáté, zatímco se prohlížela v zrcadle. Hermiona po ní vrhla otrávený pohled a frustrovaně si povzdechla.

„Už několikrát jsem ti řekla, že se o tom bavit nechci, čemu na tom nerozumíš?"

Neměla náladu se bavit vůbec o ničem, co se týkalo jejího doprovodu. Od toho večera s Viktorem se totiž všechna naděje rozplynula jako pára a jí z toho bylo tak mizerně, že se několikrát musela uspávat pláčem.

Přes den chodila po chodbách výhradně s hlavou zabořenou v knihách, aby nemusela nikomu na nic odpovídat. Harry s Ronem svoji snahu o pomoc po pár dnech vzdali a alespoň na svou nejlepší kamarádku dohlíželi z dálky. Hermioně se párkrát povedlo narazit do Pansy, ale místo omluvy ji vždycky jen rychle obešla a ztratila se z dohledu dřív, než se musela potýkat s Dracem.

„Nebuď nevrlá, Hermiono. Chci vidět, že si to dneska užiješ. Fred s Georgem říkali, že byli ochutnat punč v kuchyni, a je prý výborný. To si nemůžeš nechat ujít."

Upřímně si přála, aby mohla. Rodiče jí poslali krásné šaty, ve kterých by si i krásně připadala, kdyby je měla komu ukázat. Procházela kolem nich každý den a akorát si vyčítala, co je s ní špatně.

„No, očividně nemám na výběr."

Čas ten den utíkal až moc rychle. U oběda nejen, že měla chuť každému napálit za to, jak byli nadšení, ale neustále se dívala Dracovým směrem. Vypadal úplně stejně otráveně jako ona a to jí dost vrtalo hlavou. Vždyť musel mít bezvadný doprovod, s největší pravděpodobností pozval Parkinsonovou, takže přímo splněný sen.

Určitě se nemohl dočkat, až se tradičně předvede před svými spolužáky. Hermiona si v hlavě listovala všechno, co by na něm mohla vidět – drahý společenský hábit, který mu určitě padne na míru a zvýrazňuje jeho atletickou postavu. Na pravé ruce rodinný prsten přitahující pozornost k jeho dlouhým prstům. Čerstvě umyté vlasy sčesané tak, že by mu padaly do čela. Prostě všechno tak, jak by se jí to na něm nejvíc líbilo.

„Ginny, budu potřebovat pomoct s vlasy," šeptla zničehonic k zrzce a ta se po chvilce zmatení rozzářila radostí. Jestli se mají s Dracem už do konce života ignorovat, měla by mu ukázat, o co přichází. A tohle byla jedinečná příležitost.

V pět byla tedy Hermiona poslána do sprchy, kde strávila dobrou půlhodinu čekáním na to, než se k nějaké dostala. Očividně se všechny holky z koleje rozhodly začít už takhle brzy. Vlasy si umyla tak rychle, jak jen to šlo, a po cestě do ložnice si je kouzlem pomalu sušila. Pak dostala rozkaz se obléknout, přičemž se každou chvílí víc a víc červenala, jak ji Ginny obdarovávala neustálými komplimenty.

„A teď si dřepni sem, ať může začít pravý čarování."

Výsledek byl neuvěřitelný. Zrzka jí opatrně zakryla dlaněmi oči a dovedla ji před zrcadlo. Se smíchem chvíli provokovala, ale nakonec je na tři sundala a Hermiona byla úžasem bez sebe. Na vršku hlavy měla velký, z natočených vlasů udělaný drdol a obličej jí lemovalo pár samostatných pramínků. Ani si nikdy předtím neuvědomila, jak dlouhé vlasy vlastně měla.

Na očích jí vynikal narůžovělý stín a trocha řasenky, zatímco na rtech cítila lehkou vrstvu lesku. Tváře mohla mít růžové nervozitou, ale pořád sladěné. Jednou se zatočila. Sukně jí vlála tak akorát a ona se nemohla přestat usmívat. Pohled na tuhle novou verzi sebe samé jí dodal obrovskou várku sebedůvěry.