Crucio | Dramione ✓

Profesor obrany proti černé magii

„Snad mě šálí zrak," ozval se Fred s neskrývaným opovržením a George souhlasně pokývl hlavou. Zástupu prváků, který si to spěšně cupital za profesorkou McGonagallovou, si nikdo moc nevšímal. Mezi studenty se začal šířit rozruch, a i když ho čarodějka ve smaragdovém hábitu několika přísnými poznámkami na chvíli umlčela, moc dlouho to nevydrželo.

Několikrát se stalo, že vystrašení nováčci své jméno přeslechli a vysloužili si tak jeden z káravých pohledů. U mrzimorského stolu se jich pár rozbrečelo, ale prefekti je zvládli rychle uklidnit. I když to v tu chvíli vypadalo sobecky, nikdo nechtěl přijít o jediné slovo z Brumbálova proslovu.

Ředitel se postavil na své obvyklé místo a jedním pokynutím ruky celou síň utišil. Na tváři měl vážný výraz a Hermioně bylo jasné, že to, co jim hodlá oznámit, mu není ani špetku příjemné. Na začátek byli všichni přivítáni a obeznámeni se zákazem vstupu do lesa. Významný pohled padl jako každý rok na pár zrzavých hlav u nebelvírského stolu. Jakmile si ale Brumbál odkašlal, všichni se nepohodlně ošili na svých místech a hladově sledovali scénu před sebou.

„Jak už je tu začarovanou tradicí, pan Lupin tu s námi strávil jeden přínosný školní rok. Po dlouhém uvažování se ale rozhodl, že místo profesora Obrany proti černé magii přenechá někomu jinému. Z ministerstva nám proto přišlo významné doporučení. Prosím přivítací potlesk pro pana Luciuse Malfoye."

Až na Zmijozel zavládlo v síni hrobové ticho. Zmiňovaný čaroděj pomalu a hrdě dokráčel k řediteli a mírným pokývnutím mu poděkoval. Pravou rukou se opíral o svou vycházkovou hůl a chladným pohledem se rozhlédl v moře tváří před sebou. Většina se od něj odvracela, ale jemu to bylo jedno. Hledal jednu jedinou a když ji našel, věnoval jí jeden ze svých povýšených úšklebků. Harry se se zaťatou čelistí zahleděl do talíře a doufal, že tam co nejdřív najde něco k jídlu. Na čele ho lehce pálilo tam, kde měl vyrytou tu svou příšernou značku, a i když se to snažil s Malfoyem nespojovat, moc mu to nešlo.

Nakonec dostali všichni popřáno dobrou chuť a stoly se zaplnily neodolatelně voňavým jídlem. Hermiona si nabrala kuře s bramborovým salátem a už se nemohla dočkat, až si na něm pochutná. I když milovala jídlo, které vařila její mamka, na některé pochoutky jsou skřítkové prostě odborníci.

U zmijozelského stolu se hodovalo s nevídanou radostí a každý, koho Draco ten večer potkal, mu projevoval zvláštní náklonost. Samozřejmě, že byl rád, že se na to místo otec dostal. Věděl, že stačí na Pottera ukázat prstem a bude mít tolik trestů, kolik jen bude chtít. Ať se McGonagallová třeba postaví na hlavu.

Když pak ale o několik hodin později ležel ve své zmijozelské ložnici, s peřinou přitáhnutou až k bradě a sledoval, jak se závěsy jeho postele vlnily v průvanu z jednoho z otevřených oken, nemohl se zbavit toho zvláštního pocitu prázdna, který v něm sílil. Ostatní chlapci už dávno tiše oddechovali, jen on se neustále převaloval a nedokázal zabrat. Celé hodiny se snažil přijít na to, co se mu to zase usadilo v hlavě, ale vzdal to až ve chvíli, kdy na hodinkách na nočním stolku zahlédl přesně dvě hodiny po půlnoci. Otec mu nakázal vstát dřív, aby jako správná pracovní síla nastěhoval všechny jeho věci do kabinetu. Jak otcovské. S hlubokým povzdechnutím se otočil na levý bok, pořádně si protřepal polštář, a v momentě, kdy do něj dopadl, konečně usnul.

Druhý den se u snídaně objevila Hermiona mezi prvními. I přes tu nepříjemnou novinku se cítila poměrně v klidu a jakmile se k ní po chvíli přišourala Ginny, pokusila se ji přemluvit, aby jí povyprávěla všechno, co přes léto popisovala v dopisech. Zrzka se několikrát rozhlédla, jestli se k nim neblíží některý z jejích bratrů a nadšeně spustila.

„Počkej, takže Louis byl ta tvoje havraspárská kamarádka?" vydechla Hermiona zmateně, když zrzka konečně skončila. Bylo to celé tak zbytečně komplikované, že to paní Weasleyová prostě musela prokouknout. Letní láska byla něco, o čem Hermiona jen četla. Přišlo jí to tak nereálné, že raději předpokládala nějakou kouzelnickou katastrofu. K čemu je člověku něco, co vydrží jen dva měsíce a pak už se nikdy neukáže?

„Jo, musela jsem ho nějak zamaskovat, s klukem by mě mamka jen tak ven nepustila. A natož do Londýna."

Hnědovláska už se chystala něco namítnout, ale zarazila se ve chvíli, kdy si vedle ní přisedli její nejlepší kamarádi a Dean se Seamusem. Rychle věnovala Ginny jeden ze svých nevěřícně vyhlížejících pohledů a co nejpomaleji se napila ze svého šálku, aby předešla zbytečným otázkám.

Když dostali nové rozvrhy, vydali se společně pro knížky do nebelvírské věže a pak do učebny přeměňování. Mít Minervu hned po ránu znělo jako ideální začátek týdne. Minimálně pro Hermionu. Celou cestu po schodech poslouchala, jak se kluci dohadovali o nějaké formuli, kterou ani v životě nedělali, a myslela, že jim každou chvíli skočí po krku. Jestli to takhle bude vypadat s každým předmětem, tak potěš koště pro její nervy. Jak se totiž zanedlouho ukázalo, čekalo toho na ni mnohem víc.