Za Železnou Branou [FF DL]

3.

,,Nesahej na to, co není tvoje!" okřikl, a odstrčil Laita Ayato, který se zde jaksi záhadně objevil.

,,Ale notak, Aya-" chtěl něco namítnout Laito.

,,Okamžitě vypadněte z mého pokoje!" odstrčila jsem je a přiskočila k nočnímu stolku. Otevřela jsem první šuplík a vytáhla svoji dýku.

Čepel jsem nasměrovala jejich směrem, a čeklala, jaká blbost z nich vypadne tentoktát.

,,Co si to dovoluješ?" zavrčel Ayato.

,,To, co ty nemůžeš.... Tak vypadnete už?!" byla jsem vzteky bez sebe.

,,Hele klid, jo?" promluvil Laito.

,,Drž hubu, kloboučníku... A laskavě vypadněte z mého pokoje než si vás podám!"

,,Aby si tu nepodal někdo tebe." zavrčel zlostně červenovlásek.
To už jsem nevydržela a dýku hodila jeho směrem.
Mohla mu skončit mezi očima. Ale ten egoista uhnul a čepel mu jen škrábla tvář obličeje.

Najednou se mi vybavila slova od Mii:
,,Ayato je třetí z trojčat, ale v Japonsku je brán jako nejstarší. Je mu sedmnáct. Je velmi egoistický a s frňákem zvedlím rebel.
Jak už jsem řekla, nejlépe si rozumí s Laitem.
Nesnaž se ho vyprovokovat a raději ho uposlechni. Jinak koníček má v podobě hraní basketu. Je to i jedlík a nejoblíbenější jídlo má takoyaki. Bojí se samoty a vody..."

Když si Ayato všiml škrábance na líci, zrudl vzteky.
A do hajzlu... Pomyslela jsem si.

Ayato ke mě pomalým krokem přistoupil, a následně chytl pod krkem, a zvedl mě do vzduchu. Začala jsem se vzpírat a bránit, jelikož mi docházel kyslík. Koala jsem nohama, a zarývala mu nehty do kůže na ruce. S ním to však ani nehlo. Jakto, že je tak silný?
,,Už mi neutečeš..." řekl a zazubil se.
Až teď jsem si všimnula jeho dlouhých špičáků.

Volnou rukou mi uchopil zápěstí a přitáhl si ho k ústúm.
,,Máš tak zajímavou vůni... Schválně, jak asi bude chutnat tvá krev.." řekl, a olízl mi vystouplou žílu na zápěstí.
To je to snad upír či co?! Mihlo se mi hlavou.

,,Není to neslušné, Ayato?" řekl hlas ode dveří. Červenovlásek otočil hlavu ke dveřím.

,,Ty si nedáš snad nikdy pokoj, Reji!" promluvil Ayato rozrošeně.

,,Souhlas." ozvalo se u mých nohou. Očima jsem spozorovala Laita, jak mi vyhrnul jednu ohavici kalhot až nad koleno, a tasil zuby na mé lýtko.
Využila jsem jejich nepozornosti a zrzka kopla do ksichtu. Tu rudou palici jsem jaksi záhadným způsobem odstrčila a udělala kotrmelec dozadu na posteli. Odrazila jsem se od ní a ocitla se na zemi mezi oknem a postelí.
V ponožce- jak mám zvykem -jsem měla schovaný nůž pro případ nouze. Sklonila jsem se a vytasila ji.

,,Ani hnout! Nebo vás tentokrát dýka nemine!" dýchala jsem zrychleně a ve spáncích mi tepalo.

,,Naomi, uklidni se. A vy dva se mnou!" zavelel Reji, a i se svými bratry zmizel.
Co jsou zač...? CO JSOU ZAČ?!

Znaveně jsem se svalila na postel. Jsou to upíři? Nebo kanibalové? Na to se pak zeptám Mey.

Nahmata jsem mobil a prohlédla na displej.
Bylo něco málo po dvanácté a já se DOST nudila...

Rozhodla jsem si něco přečíst. V kufru jsem měla pár knih.
Asi jsem se nezmínila, že jsem knihomol. No, to je teď každopádně jedno.
Vzala jsem první knížku, co mi přišla pod ruku.
Byla to knížka jménem: Kostičas od Samhanty Shannonové.
Už jsem skoro na konci, tak to dočtu, ne?

Jsem zrovna v části, kdy hlavní hrdinka Paige, se nachází v Cechovním domě a za zády má Strážce (Arcturuse). Strážce je Regájec a živí se lidskou aurou. Paige je krainochodkyně a ti dva jsou do sebe zamilovaní.
Strážce jí upletl copànek a zadíval se na ni.
Pak se oba začali vášnivě líbat.
Více vám neřeknu. Si to přečtěte. Podle mě je to úžasná kniha a těším se na další díl.

Když mi chybělo dvacet stránek do konce (strana 386), ozvalo se klepání.

,,Ano?" položila jsem prst na novou větu, abych věděla, kde jsem skončila.  Když se dveře otevřely, zvedla jsem k nim hlavu. Mezi futrami stála Mia zvědavě si mě prohlížela.

,,Díky Bohu! Nic se ti nestalo!" přiběhla k posteli a pak po mě doslova skočila.

,,Ale brzy chcípnu, pokud mě nepřestaneš dusit." řekla jsem tluměně.
Nezdálo se to, ale tahle holka je docela těžká...

,,Jasně... Promiň." s uchechtnutím ze mě slezla.

,,Jenom mi prosím řekni, co jsou zač..." odložila jsem knížku a narovnala se.

,,Tak dobře... Ale chtěla jsem, abys na to přišla sama!" varovala mě.
,,Jsou to upíři... Ale mají i dobré stránky!" posadila se do tureckého sedu naptoti mě.

,,A proč jsi chtěla, abych na to přišla sama?" ublíženě jsem si ji prohlédla.

,,Víš... Já jsem tu už přes rok. Jsem jaksi prokletá kletbou, co mě činí jako jejich nádoba na krev. V danném věku zemřu. Pokud ze mě tedy taky neudělaj upíra." sklopila oči k nohoum. ,,Za celý rok se tu prostřídalo celkem čtrnáct dívek. Všechny se chovaly jako coury bez mozku. Šlo jim jen o to se s nimi vyspat a nechat plavat..." řekla a ruce zatla pevně v pěst.

,,No... Mě doufám jako couru nebereš, že ne?" povytáhla jsem obočí.

,,Tebe? Rozhodně ne!" zasnála se. ,,Už od první sekundy, kdy jsem tě viděla, jsem poznala že jsi fajn holka která však na sebe nenechá sáhnout." vřele se usmála.

,,Díky... Vlastně jsi moc fajn a moje jediná kamarádka." řekla jsem po pravdě. S Lis si píšu, ale asi tak jednou max dvakrát do měsíce.

,,Opravdu? Ty jsi taky vlastně jedna z mála mých kanarádek." smutně se usmála.

,,Kolik jich máš?" zeptala jsem se.

,,S tebou čtyři."řekla.

Asi do ve tři ráno na mě začala dopadat únava. Ještě jsem si pořádně nezvykla na noční režim, tak na to musím pomalu.
Mia to pochopila a nechala mě jít si lehnout. Raději jsem zamkla, a na stole jsem nechala hořet jednu svíčku.
Přeslékla jsem se do legin na spaní a trička s krátkými rukávy.
Mobil jsem napojila na power banku, protože jsem zatím nenašla zásuvku. No.... Nenašla... Spíše ani nehledala... Jsem byla moc líná no...
Už přeslečená jsem se zachumlala do peřiny.
Nic jsem nevnímala, jen jak kapky deště naráží do skleněných oken.
Asi tak do půl hodiny jsem usnula.

*

Probral mě pohyb postele. Jako by se madrace prohla, když si na ni někdo další s vámi lehne. Ignorovala jsem to. Pomaličku jsem otevřela unavená oční víčka. Byla jsem moc rozespalá na to, abych čelila jakémukoliv z upírů. Muselo už se stmívat, a já jsrm byla nevyspaná. Vždycky mi dělalo priblém se pořádně vyspat mimo mou postel.
Zívla jsem a převalila se na druhý bok. To jsem však dělat neměla. Lekla jsem se a s vřískotem sletěla z postele.