Za Železnou Branou [FF DL]

10.

S Jo jsem se o přestvkách bavila, a kolikrát za mnou přišla May.
Ty dvě jsem seznámila a docela spolu vychází. Chudák Mia... Je ve třídě s Laitem a to jí vůbec nezávidím...

Zazvonilo na poslední hodinu, a to byl tělocvik. Já už s Jo byla nachystaná před tělocvičnou.
Připadala jsem si krapet divně... Uniformy chápu... Ale i stejné oblečení na tělák?
To je už i na mě dost... Ale od této školy se to dalo čekat...
Jen mě sere ta kraťounká tmavě modrá sukně.

Ostatní holky teprv vycházely z šaten... Vlastně většina.
Polovina holek ze třídy vypadaly jako děvky s naschvál zvedlími sukněmi než je nutné a rozeplými knoflíčky košile.
Jiné vypadaly v celku v poho. Ale zatím se bavím ze třídy jen Jo, a ta mi stačí.

Došla učitelka a oznámila že jdeme na hřiště za školou.
Z kumbálu na věci pozřebné ke cvičení jsme vzaly pár voleybalových míčů.

Došly jsme na velké hřiště s písečnou podlahou a naplou sítí. Hřiště bylo osvětlené reflektory které ze sebe vydávaly i kousek tepla, abychom tady neumrzli.

,,Dejte si zatím dvě kolečka na rozehřátí." řekla mile učitelka.
Nanynky zalapaly po dechu, jako by se bály že si při poklusu zlámou všechny nechtíky.
Zakoulila jsem očima a popadla Jo za loket.
Vběhly jsme jako první do běžeckédráhy.

,,Běž. Dám ti náskok..." řekla jsem k Jo.
Zatvářila se udiveně, ale pak přikývla.
Běžela celkem rychle, a to jsem potřebovala.

O kousek jsem zpomalila, ale o zhruba pět metrů jsem zrychlila skoro na maximum.
Běh miluju a sama jsem dříve běhat chodívala.

Za chvilku jsem byla o půl kola před Jo.
Doběhla jsem do "cílu", a začala se vydýchávat.
Ppzději doběhla i Jo s vykulenýma očima.

,,Ty- vo-vole... Jak... jaktože bě- běháš... Tak rychle?" řekla udýchaně.

,,Hold trénink no..." ušklíbla jsem se a podívala se na ostatní ze třídy.
Netuším kde jsou kluci... A popravdě mi to je ukradený...

Utáhla jsem si culík, a čekala co z učitelky vypadne.

,,Ty jsi Naomi? Naomi Kuori?" zeptala se učitelka. Přikývla jsem.
,,Chválím." uamála se.
Úsměv jsem ji opětovala.

Tahle učitelka se mi líbí...  řekla jsem si v hlavě.

Ostatní doběhly až do pěti minut. Psh... Slemejši...

Dále následoval rychlý stretching a pak rozdělování do týmů.
Bylo nás dohromady třicet pět.

Takže sedm týmů po pěti. Tak akorát.
Skončila jsem v týmu naštěstí s Jo.
Ostatní jsem neznala. A ani mi to nevadilo.

Voleybalové hřiště bylo jen jedno, tak jsme si mohly vybrat mezi klusem po dráze, posilovaní (kliky, dřepy apod.), nebo se dívat, jak ostatní hrajou.

S Jo jsme se rozhodli pro možnost číslo jedna: pozvolný běh, jinak řečeno: klus.

Byly jsme jediné, a to mi vyhovovalo.
Hřiště tak malé, ale ani velké nebylo. Takže jsme za chvilku měli ubéhlá tři kola.

,,Po- počkej... Já už nemůžůů...." poslední část věty přímo vydechla.

,,Fajn... Už se mi stejně z toho kola motá hlava..." zavtipkovala jsem. Jo se unaveně zasmála.
Ta už má fakt asi dost....

Sedly jsme si tedy na lavičku... (Pozn. autora: už jsem místo: ,Sedly jsme si na lavičku' jsem chtěla napsat: ,Sedly jsme si na travičku'... Taky vám to zní tak debilně? XD)
Sledovaly jsme boj o výhru dvou týmů.
Než jsem se nadála, tak jsme byly na řadě.
Byla jsem u sítě v útoku. Tato hra mi šla vždycky... Plus basketbal. Oba sporty hrávala i máma.
Při vzpomínce na ni mi úsměv popadl a oči mě zapálili.