Za Železnou Branou [FF DL]

15.

Naomi:

Začalo to tím, že jsem v puse pocítila sucho s hořko-kyselou pachutí. Víčka jsem měla těžké a hlavu jako jeden veliký střep. Žaludek mám jak na vodě a zbytek těla celkově těžký. Zvedla jsem namáhavě levou ruku, a postupně si protřela oční víčka. Pak jsem pomalinku otevírala oči, ale hned je zase zavřela kvůli světlu, které není sice nějak ostré, ale do očí mě praštilo hodně. 

Asi po půl minutě, jsem oči otevřela a uviděla svá černá nebesa. Koukala jsem do stropu a ani se nehla. Bylo mi zle. Hodně zle. 

,,Hej! Jsi vzhůru?" ozvalo se kousek od mé postele. Zmohla jsem se jen ne lehké přikývnutí, jelikož kdybych otevřela pusu, nejspíš bych znova hodila šavli. Otočila jsem hlavu na pravou stranu a popotáhla. Vydechla jsem a znova zavřela oči. 

,,Umíš mluvit? Od toho co jsem se doslechl tak máš velkej slovník." Zabručel, a myslím že jsem zaslechla, jak si někam sedl. Otevřela jsem oči a uviděla ho sedět v tureckém sedu na zemi naproti mě. Byl vzdálený od postele asi tak dva a půl metru. Pozoroval mě těma svýma červenýma očima a přitom si v pravé ruce točil s jakousi stříbrnou dýkou. Nejdřív jsem myslela, že je moje, ale pak jsem si uvědomila, že mám skoro stejnou akorát bez toho rubínového kamínku těsně nad rukojetí.

Na chvilku se naše pohledy střetly, a já přestala vnímat bolest hlavy a krku. Vnímala jsem jen, jak se mi do tváří hrne teplo. Nespouštěly jsme ze sebe pohledy ani na sekundu. Když jsem pak rychle mrkla, odvrátil pohled a zrůžověl. Raději jsem otočila hlavu ke stropu a přemluvila se promluvit. ,,To mám, tak nechtěj abych ho na tobě vypotřebovala..." můj hlas zněl trhlavě a přidušeně. Škrábalo a bolelo mě v krku plus ukrutně se ozýval žaludek, ale nepozvracela jsem se. 

Cosi si zamumlal a byl potichu. 

May:

Hodiny ve škole utíkaly tak pomalu, že jsem už myslela, že si z toho začnu rvát vlasy a křičet na celé kolo. Nami se mě ptala co je s Naomi, bohužel jsem jí nedokázala odpovědět, jelikož ani já netuším, co se s ní děje. V matematice jsem si položila hlavu na lavici a čekala, jestli se dostaví zvonění nebo má smrt. 
Ani jednoho z kluků jsem na chodbách školy neviděla, krom Laita který měl zas blbý řeči vůči Naomi. Myslela jsem, že ho v té chemii uškrtím za ten debilní komentář. Sakra....

Když zazvonilo na třetí přestávku, byla jsem poměrně ráda, že si můžu zajít na hajzlík. Vzala jsem si batoh a naházela do něj věci  z lavice. Vyšla jsem na chodbu a namířila si směr záchod. 

Když jsem se zavřela v kabince, jaksi se mi už nechtělo a opřela se o dveře. Zaklonila jsem hlavu a zamyslela se. Doufám, že s Naomi nic vážného není, a že Subaru nic neprovede, jinak si v noci nakráčím k jeho rakvi a udusím toho pablba polštářem.

Přemýšlela jsem dost dlouho, dokud mě nevyrušily hlasy příchozích holek. Potichu jsem si sedla na přiklopené prkínko a zvedla nohy do vzduchu aby si mě nevšimly. Mám v plánu se z dějáku a čínštiny ulejt. 

,,Pane Bože oni jsou tak skvělí!" vypískla a zasténal dívčí hlas který jsem okamžitě poznala. Kashiya...

,,Jo! Ale Laita mi nevezmete!" ozvala se tentokrát Shina. 

,,On je tak sladkej a myslím, že po mě jede." vydechla zasněně.

,,To se neboj... všichni Sakamaki jsou k nakousnutí... až na Kanata... ten vypadá jak děcko ale takový Ayato nebo Subaru..." řekla Yuriko. Tyto tři jsou snad největší pipky na škole a chodí se mnou do třídy. Díky nim jsem na jejich seznamu trapek na škole. Nenávidí mě za to, že bydlím s šesti bratry po kterých oni jedou. Je mi z těch jejich řečí zle a musím zůstat potichu, jinak by to pro mě nedopadlo nejlíp. 

,,Stejně je nejlepší můj blonďáček Shu." řekla naférovku Kashiya. Moment! Jak její?! Já ji snad vyhodím z okna!

,,Nechej toho, víme jakou máš úchylku na blond kluky..." zasmála se Yuriko. 

,,Běž někam jo? Vždyť víš jak moc ho chci. Vyspala jsem se na škole snad se všema, ale těchto pět mi dělá špatně v deníčku." řekla zrzavá Kashiya. 

,,Jak pět? Jo aha... ty nepočítáš Kanata, viď?" Kashiya nic neřekla, ale vsadím se, že udělala ten svůj idiotskej kukuč a určitě si znovu dělá ty svoje metrové řasy. 

,,No co... já jdu balit Ayata, máme teď s jejich třídou spojený děják, tak si k němu sednu." rozhodla Yriko. Takže pokud bude mít to štěstí, tak si s ním vrzne a příjde minimálně o dva litry krve jak znám Ayata. 

Dál už jsem slyšela jen hihňání a pak kroky ze záchodů pryč. Rychle jsem položila nohy na zem. Právě jsem perfektně zaposilovala na břichu...
Když se ozval zvonek oznamující hodinu, nenápadně jsem se vykradla ze záchodů do knihovny. Měla jsem kliku, že mě nikdo cestou nepotkal a že ta stará bába z knihovny je zas určitě někde zalezlá se školníkem. 

Vlezla jsem si do patra do chodby mezi policemi s knížkami. Nějakou jsem chňapla a posadila se do světlého křesílka.

Subaru:

Nervózně jsem si neustále točil s nožem v ruce a koukal s do strany. Ten její pohled mi cosi dělá a nedokážu na něj koukat. Na sucho jsem polkl, když jsem zaregistroval, že se posadila. Podíval jsem se na ní. Seděla na posteli a koukala do prázdna. 

Nadzvedl jsem obočí a zvedl se, přešel jsem ke skříni, do které jsem včera praštil. Zatím si té díry nevšimla, jinak by už pronášela ta svoje drzý řeči ohledně toho. Opřel jsem se o ní a dýku schoval. Sledoval jsem ji a vnímal každý její nádech a její tlukoucí srdce, přes které přechází ta výtečná krev. Znovu jsem polkl a uvědomil si, jak hladový jsem. Když se na mě podívala těma zelenýma očima, ztuhnul jsem a napřímil se.

,,Kurva..." zamumlal jsem si nadávku, abych si ulevil. Podíval jsem se z okna a tak jsem bez pohybu zůstal. Pak jsem ale zjistil, že mít krk otočený skoro dozadu není nejpříjemnější poloha a tak jsem hrubě vydechl jsem a podíval se znovu na ní. Koukala na ty svoje malé dlaně, které sice vypadaly bezmocně a jemně, ale tyto ruce rozdávají rány. Když zvedla hlavu, tak jsem se nevědomě znova díval do jejích očí. Bez jakéhokoliv pohybu jsem se na ni díval tak dlouho, že jsem si nevšiml,že jsem otevřel pusu. Zavrtěl jsem hlavou a bleskově z tama vypadl. 

Co to, do hajzlu, zase bylo?