Za Železnou Branou [FF DL]

4.

Opatrnrně jsem se zvedla do sedu, a nevěřícně se podívala na Shua tiše oddychujícího a rozvaleného na mé posteli.

,,Hm... Nebuď tak hlučná..." zavrtěl se.

,,Shu, je nejstarší a vlastní bratr Rejiho. Je mu devatenáct a opakuje třetí ročník.
Většinou si zaleze někam, kde bude mít klid na poslouchání hudby a na spaní. Takže ho uvidíš jen málokdy. A asi tak jednou jsem ho uviděla s knížkou v ruce.
Hraje na housle a všeobeně miluje klasiku.
A když ho uvidíš, nesnaž se s ním zaplést do uzlíčku. Vypadá sice jako nevinné kotě, co ještě neumí použít drápky... Ale když ho začne něco rušit, tak je nevrlý a dost nepříjemný..." Mie se obličej skroutil do grimasy, jako by to už nejmíň dvakrát zažila. ,,Ale jak už jsem řekla, když ho někde uvidíš, tak ho prostě ignoruj a dělej, jako by tam vůbec nebyl..."

Dobře.... Ale jak si ho mám do prdele, nevšímat, když mi vlezl do postele?!

,,Co tu děláš?" zeptala jsem se klidně. Ze všech bratrů mi přišel, tak... nejvíc v poho?

,,Spím... Nevidíš...? A ztiš se už... Kazíš mi hudbu..." zamrmlal ospale.

,,A proč nejsi u sebe v pokoji?" povytáhla jsem obočí.

,,Tady je klid... Reji trojčatům zakázal, aby ti sem lezli... Nebo aspoň dočasně... Takže tady budu mít klid od Kanatova řvaní, Ayatova ega, a Laitova máváním vocasem..." řekl tak těžkopádně, jako by ho ta slova dočista vyčerpala.

,,Jak jako zakázal jim dočasně sem chodit?" postavila jsem se, a založila si ruce v bok.

,,Se ho zeptej..." otočil se ke mě zády, jako kdybych tu vůbec nebyla.

,,Nebudu se ho na nic ptát... A teď mazej. Chci si ještě lehnout..." vydechla jsem.

,,Tak si lehni ke mě..." zamumlal.

,,Zabíráš celou plochu postele a ležíš mi na peřině." udělala jsem pocker face.
Šoupnul se, a při tom se ke mě otočil čelem.
,,A ta deka?"

,,Co je s ní...?" pootevřel oko, kterým si mě projel jako skener.

,,Ležíš mi na ní... A já bych ráda ležela v teple."

,,Já tě zahřeju... A nebo ty zahřej mě..." to už pootevřel i druhé oko.
Když viděl můj znechucený pohled, tak se líně usmál.

,,Ne. A davaj sem tu deku." "varovala"jsem ho.
Na to zareagoval tak, že prudce zabořil hlavu do polštáře. Pak něco zamumlal, a už tak bez jediného slova zůstal.
Fájn.... Jak si tedy přeješ...  Zlověstně jsem se zašklebila, jelikož mě napadla jedna unikátní věc.

Šla jsem je dveřím, kterè jsem odemkla a otevřela do kořán.
Pak jsem zase přišla ke spícímu Shuovi.
Měla jsem kliku, že na dece ležel tak, že všechny její rohy trčí z obou stran vždycky dvě ven. Uchopila jsem všechny její rohy, a blonďáka tím tak "uvěznila" v dece.
Nijak nereagoval, a to mi hrálo do karet. Postavila jsem se na postel kousek od Shua,  a škubla k sobě rožkami. Shu (stále zabalený v dece) se skácel z postele k mým nohám. To už sebou trochu zaškubal a zamumlal něco ve smyslu: dhej mi pokhoj....
Protočila jsem nad tím očima, a sunula ho pomocí deky po podlaze až ke dveřím. Je zajímavé, že to bylo rychlejší jak na té posteli, takže jsem už s ním byla mezi dveřmi.
Vytlačila jsem ho na chodbu.
,,A PADEJ!" s těmito slovy jsem ho doslova "vytřepala" z peřiny na chodbu.

Udiveně na mě zíral, když si uvědomil, že leží na chodbě na červeněm koberci.
Vyplázla jsem na něj jazyk a rychle zabouchla dveře, které jsem opět zamkla.

Přišla jsem k posteli kterpu jsem ustlala. Po této ranní rozcvičce bych si už neodpučinula. Spíš bych se potřebovala umýt.

Zamířilajsem do koupelny, kterou mám díkybohu spojenou s tímto pokojem.

Koupelna byla slazená do bílé a zlatavě žluté barvy. Dvojumyvadlo s obrovským zrcadlem, sprchový kout, záchod, a obrovská vana uprostřed místnosti na schodku a zaražená v zemi.
Hned jsem si ji oblíbila (tu koupelnu).
Do vany jsem nechala napouštět teplou, až skoro horkou vodu. Tohle mi snad svaly v těle povolí...

Odběhla jsem ještě do pokoje pro věci na převlečení a hygienu. Než jsem to všechno pobrala, a vešla do koupelny, vama už byla tak akorát plná.

Vypla jsem proud vody, a sklidila si věci do skříněk u umyvadel.
Ručník a oblečení jsem odložila na topení, které už docela hřálo.

Přiša jsem k zrcadlu a podívala se na tu svou bledou tvář, s kruhama pod očima.
Nespala jsem dost dobře. Vždycky mi dělalo problém usnout na jiném místě, než je má postel u mě doma. Na ni jsem byla zvyklá a zvykat si na jinou bude chvilku trvat. A asi na mé nevyspavosti má podíl i noční režim,na který si musím co nejdřív zvyknout, kvůli škole.

Pustila jsem vodu, a z dlaní si utvořila mističku, jež jsem ji nechala napustit vodou, a potom si ji na obličej vychrskla.

Pak jsem vzala ručník, a obličej do něj zabořila, abych jej vysušila.
Náhle jsem při tom zaslechla jemné vycáknutí a pohyb vody ve vaně.
Otočila jsem hlavu k vaně.

,,Děláš si prdel?!" vykřikla jsem na Shua, co se uvelebyl tentokrát v mé vaně.
On nehl ani brvou.

Došla jsem k vaně, s úmyslem, že mu vodu vypustím. Ale jak jsem stoupla na schodek, a čapma si, podjela mi na mokrých kachličkách noha, a následně jsem se ocitla na něm. On využil situace a chňapl mě za obě zápěstí.

Výsledek= Le já a on. Oblečení (já v pyžamu a bez spodního prádla, on v ryflích a svetru), na sobě ležíme (já na něm, on pode mnou), a jámu kolenem mačkám rozkrok, on mě drží za zápěstí.

To se rovná... Že jsem před ním prakticky nahá! Zmocnila se mě panika. Snažila jsem se zvednout, ale moc to nešlo.
Už jsem chtěla začít křičet. Ale pustil mi jedno zápěstí a zakryl mi pusu dlaní. Narovnal se do sedu a mě si položil na klín. Druhou rukou mi odhrnul vlasy a přivoněl si k mému krku.
Měla jsem tak obě ruce volné. Takže jsem ho vší silou odstrčila a překulila se z vany ven, přes její okraj.
Jakmile jsem narazila na levý bok z pádu ze schodku, sykla jsem bolestí.
Tam bude modřina...

Vyškrábala jsem se na nohy, a jak rychle jsem mohla,tak jsem se dostala z koupekny, a následně i z mého pokoje.

V mokrém pyžamu, co ukazovalo co nemělo, jsem běžela chodbou přímo k Mii.
Neobtěžovala jsem se ani klepat, a přímo se vřítila do jejího pokoje. Překvapivě měla odemčené. Asi na ty oxidanty byla opravdu dost zvyklá.
Když jsem za sebou zabouchla dveře, úlevně jsem vydechla.

,,Naomi?"