Za Železnou Branou [FF DL]

12.

Ztratila jsem pojem o čase a dále seděla v koupelně na zemi s bolavým krkem jak hromádka neštěstí. Bylo mi zle... A to dost...

Po nějakém čase jsem se podívala před sebe.
Tak jo... Je čas se zvednout. Zavelel můj mozek.
Opravdu jsem se zvedla ale tak prudce, že se mi hlava zamotala. Chytila jsem se zdi a zhluboka dýchala.

Záda a ramena mne studili díky mokrému tričku od vody, která mi skapávala z mokrých vlasů.
Krk mě pálil a bolel. Nemluvě o té pěsti. Nějak jsem se dobelhala ke dveřím, které jsem otevřela. Vyhla jsem se udiveného pohledu Subara a žuchla do postele. Neobtěžovala jsem se ani přikrýt nebo si pohodlněji lehnout. Prostě jsem tam jen tak na břichu ležela a ignorovala okolní svět. To jsem asi neměla, jelikož na mě začal Subaru mluvit.

,,Hej! Je ti něco?" zaslechla jsem velmi zřídka.
Nic jsem neříkala a ani ho pořádně neposlouchala.
,,Odpověz...!" zasyčel zlověstně, ale zaslechla jsem v jeho hlase i kapku starosti? Nebo se mi to jen zdálo?

,,Nech mě bejt..." zamumlala jsem do matrace, ale myslím, že mě slyšel velmi dobře.

,,Děje se něco?" mazrace se zhoupla, jako kdyby se na ni někdo usadil.
Nějak jsem se pohledem podívala na něj. Seděl vedle mě a mračil se jen trochu. No mračil... Jestli se tomu dá říkat starostlivý výraz, tak jsem spadla asi z vyšně na znak...
Jeho náhlá zmněna nálady a starostlivost mě docela zaskočila.
Moc toho o něm nevím, akorát to, že je většinou nejraději někde sám a je většinou dost nevrlý a má hlavu s negativními myšlenkami.
Otočila jsem svůj pohled od jeho a přivřela oči.

,,Ani nevím..." opravdu netuším, co se děje nebo ne.
Subaru mlčel, ale pak se matrace znova pohla. Myslela jsem, že se zvedl a odešel. Jenže opak byl pravdou. Když jsem ho viděla si lehnout na záda a hledět někam před sebe, ucítila jsem teplo v tvářích. Co to je a co to znamená?
Od bělovlasého mladíka jsem rychle odvrátila pohled a ksicht zabořila zpátky do madračky.
Ale pak mi došlo, že jsem v posteli takto ležela s upírem naposledy se Shuem, a málem to nedopadlo dobře. Podívala jsem se na něj. Hlavu měl otočenou k mému obličeji a když se mé nazelenalé oči potkaly s červenými, odvrátil pohled úplně jinam.
,,Proč tady sakra ležíš?" přimračila jsem se.

Hlavu otočil tak, aby koukal před sebe do stropu.
,,Budu tě muset hlídat... A navíc potřebuju taky spánek..." řekl nezaujatě.

,,Tak proč ležíš sakra vedle mně?" až když jsem to vyslovila, tak mi došlo, jak divně to zní.

,,Protože do pokoje nepůjdu. Proto." odsekl.
,,Ty ses pořezala, že?" podíval se na mě. Když se naše pohledy sekundově střetly, zrůžověl a raději každý z nás odvrátil pohled jinam.

,,Jo... Ani ne pořezala... Spíš jsem praštila do kachličky v koupelně, tak praskla a já se o ni poškrábala..." přiznala jsem. Do teď se mi nechce věřit, že jsem do toho vložila takovou sílu.

,,Hmm..." zamručel, jako by se rozmýšlel.
Pak jsem si uvědomila, že jestli si ty ranky nedám dezinfekci, zůstanou mi tam jizvy.
S ukrutnou bolestí jsem se zvedla. Subaru se na mne podíval pohledem který říkal: Kam jdeš, vole?

,,Jdu si to vydezinfikovat." řekla jsem a udělala krok ke koupelně. Když už jsem brala kliku koupelny do ruky, najednou jsem se objevila zpátky na posteli.

,,Kašly na dezinfekci..." řekl, a sám si vedle mě znova lehl.

,,Jestli ty rány zůstanou tak jak jsou, tak mi zůstanou jizvy a věř mi, že na mém těle to hezký pohled zrovna není..." otočila jsem se na pravý bok zády k němu. Se syknutím jsem zaťala pěsti, až mi klouby zbělaly a z pravě ruky se spustil potůček krve.
Na to Subaru zareagoval tím, že se bleskově posadil a podíval se na mne. Nijak jsem na to nereagovala a ležela dál. Uslyšela jsem dramatický povzdech a poté, jak mě bere někdo za pravý bok a za levou ruku.
Nechala jsem se od něj posadit. Udiveně jsem se na něj podívala.

,,Dej sem tu ruku." rozkázal a už se začal natahovat pro mou zakrvácenou pěst.

,,Ani za mák..." vyplázla jsem jazyk jako malá a pravačku dala od něj co nejdál.
Nad mým dětinským gestem, vypláznutí jazyka, se sekundově usmál, a pak se znova zamračil. Opravdu se usmál?

,,Sakra ženská! Dej to sem." řekl pevným hlasem.
Ušklíbla jsem se.

,,Jak říkám, ani náhodou..." chtěla jsem si znova lehnout, jenže jedna silnější paže mi v tom zabránila. Subaru mi podepřel záda pravačkou a znova mě posadil. Než jsem se nadála, tak už mou zraněnou ruku svíral v té své.

,,To si zkus..." zavrčela jsem. Snažila jsem se mu ruku vyškubnout z jeho sevření, ale na mě byl až moc silný...

,,Nebo co?" ušklíbl se, a přidržel mi i druhou ruku.
Marně jsem sebou začala škubat, ale při každém pohybu mě krk zabolel tak moc, že bych si tu hlavu nejraději ufikla, abych se jen té bolesti zbavila.
,,Už jsi skončila?" povytáhl obočí. Změřila jsem si ho pohledem. Na nic nečekal a poraněnou ruku si přitáhl k ústům. No do prdele...! Zakřičela hlava.
Začala jsem se znova vrtět a bezvýznamě se snažit o uvolnění z jeho sevření.
,,Do prdele! Přestaň se vrtět, nebo ti nějak ublížím!" tato slova z jeho úst zněla tak zvláštně.
Trochu jsem se uklidnila, alespoň fyzicky, ale psychika na tom byla jinak.
Na sucho jsem polkla ale nevědomně zakuhrala z bolesti.

Podívala jsem se na upíra, který si mé rány na ruce prohlížel. Pak si ruku přitáhl blíž k ústům. V tu chvíli se mě zmocnila panika. Co teď, co teď, CO TEĎ?! pobýhalo mi zběsile hlavou.
Vím, z tohoto sevření se jen tak nedostanu, proto jsem raději sevřela pevně oční víčka a hlavu otočila na levou stranu. Nějak jsem ucítila, že se Subaru usmál. Zase?
Čekala jsem na další nával bolesti krerý dojde nejspíš ve velkém množství.
Jenže to tak nebylo. Přes mé krvavé kloubky přejelo cosi studeného. Pak to zaštípalo jak desinfekce. Bála jsem se otevřít oči, ale má vůle a mysl byla proti. Pomalinku jsem pootevřela oči, do kterých mě praštilo pár větších kapek krve na bílém prostiradlu.
Vytřeštila jsem oči a pomalinku otočila hlavu k upírovy, který mi olizoval klouby prstů jako mlsná kočka. Při tom měl zavřené oči a chvilkami zavrněl jako kocour.

Pootevřela jsem rty, a sledovala, co mi to Subaru s rukou provádí. Nedokázala jsem pochopit, jak něžné to bylo. Nebolelo to, jen chvilkami zaštípalo, jinak nic.
A nedokážu vůbec pochopit, že jsem mu dala svou krev. Sakra!