Za Železnou Branou [FF DL]

16.

Naomi:

Pořád jsem tak seděla a hleděla do prázdna. Bylo mi nesnesitelně špatně a ani pomalu nevím, co se přesně stalo. Sakra...

Narovnala jsem se, podívala se po pokoji. Nasála jsem vzduch a strhla ze sebe peřinu. V krku jsem měla sucho a doslova jsem prahla po sklenici vody. Přehodila jsem nohy přes okraj postele a zhluboka začala dýchat. Je mi pořád dost blbě a pokud mám i závrať, tak si rozbiju tlamu o zem. 

Zapřela jsem se rukama do matrace a až moc prudce se zvedla. Zamotala se mi hlava a to mě donutilo si znova sednout. Nádech. Výdech. Zapřela jsem se znova a postavila se pomaleji. Už to nebylo tak hrozné, ale připadala jsem si, jako kdybych měla kocovinu. Udělala jsem krok a ničeho se nedržela. Bylo to celkem v pohodě, tak jsem udělala další krok. To jsem se však už musela chytnout zdi, protože bych z té závratě spadla. 

Držela jsem se zdi a tak jsem se dostala ke dveřím. Otevřela jsem a vyšla na chodbu. Ve spáncích mi tepalo a řekla jsem si, že zkusím jít po chodbě bez pomoci zdi. Udělala jsem krok. Pak dva. Ale na třetím se mi už podlomily nohy a já začala padat.

Zavřela jsem oči a čekala tvrdý dopad. Ten však ale nepřišel. Místo toho jsem ucítila sevření na levé ruce a kolem pasu. Otevřela jsem oči a koukala na Subara, který mě vraždil pohledem. 

,,Ženštino blbá..." zasyčel.

,,Co prosím?!" divím se, že jsem našla tu energii na něj zařvat. Neodpověděl mi a vzal mě do náruče. Vyděšeně a překvapeně jsem vyjekla a vytřeštila na něj oči. Měla jsem sto chutí mu plesknout z obou stran, ale ruce jako by mi ochably. S kamennou tváří mě odnesl zpátky do pokoje a bez jediného slova mě trochu hruběji položil do postele. Otočil se a vydal se na odchod. Ještě před dveřmi něco zavrčel a pak už zmizel. 

A sem bez vody. Super... Pomyslela jsem si a znovu si sedla. Nemám co dělat a šíleně se nudím. Plus mám žízeň až takovou, že bych dokázala vypít snad celou nádrž. Dramaticky jsem si povzdechla a promasírovala si spánky. Oči mi těkali po místnosti a hledala, čím bych se mohla zabavit, aniž by se cokoli podělalo. Za tu dobu co tu jsem, jsem neprovedla zatím nic... Hmm....

Když mi oči přistály na knížce na nočním stolku, chtěla jsem skákat radostí. Mám se alespoň jak zabavit. Chňapla jsem po ní a přečetla si název. Fajn... tak to byla manga no... Ale ty naprosto miluju! Byl to třetí díl Tokio Ghoul, který jsem měla v plánu si po tom, co mámě napíšu přečíst. Otevřela jsem tedy na první straně a netrvalo ani dvě minuty, a ztratila jsem přehled o mém okolí. 

*

,,Naomi!" vběhla do mého pokoje Mia a prudce se ke mně posadila. A já myslela, že na mě hupne a rozmáčkne.

,,Neřvi...." řekla jsem konejšivě a mangu odložila na stůl. Stejně jsem ji už skoro přečetla celou.

,,Promiň... jak ti je? Dělala jsem si o tebe starost a ráno si nevypadala vůbec dobře." její tvář posmutněla. 

,,Je mi už celkem fajn. Až na ty závratě a migrénu jek prase..." poškrábala jsem se na zátylku a pak si protřela štiplavé oči. ,,Máš pro mě věci ze-"

,,May, běž prosím k sobě do pokoje, podívám se na Naomi." vešel do pokoje Reji se svým typickým kamenným výrazem. Mia jen sklopila hlavu a zašeptala něco ve smyslu, že za mnou pak přijde a všechno mi ohledně školy řekne. 

May odešla a já zůstala s Rejim v jedné místnosti sama.

*

,,Hmm... to je zvláštní.." řekl a pořád koukal do jedné z knih ve svém pokoji. Já sedím v jednom křesle a nevědomě se dívám do prázdna. 
,,Jestli si to je to, co si myslím, tak to bude pro tebe pěkně na nic." řekl a podíval se na mě. Udělala jsem výraz, který jasně říkal, že nechápu. Povzdechl si a posadil se do křesla naproti mě.

,,Nejspíš si prokletá nějakou kletbou, která je uvalena na obětní nevěsty, aby jim ta kletba znemožnila útěk. Pokud se o to dotyčná osoba pokusí, bude uškrcena kletbou. Kletba se spustí poté, co obětní nevěsta překročí hranici pozemku upírů." přečetl úryvek z knížky kterou svíral v ruce. 

,,Co když se o to tentokrát pokusím poprvé a nic se mi nestane?" povytáhla jsem obočí a uvědomila si, jakej nesmysl jsem to plácla tentokrát. Popošoupnul si brejle na nose.

,,Ty ses utéct nepokusila? To je jedno... Jinak ještě pokud odejdeš z pozemku s jedním z bratrů, nemělo by se ti teoreticky nic stát. Netuším ale, jestli to tak je. Zbytek mi z knihy chybí a není to ověřené..." řekl.

,,Aha.." zamyslela jsem se. Takže... pokud se nepletu, tak když pojedu za mamkou jedním z těchto buranů, tak se mi nic netane? To raději umřu! Ještě by si myslela, že kdyby se mnou jel takovej Laito, že spolu.... asi budu zvracet... pomyslela jsem si. Ale na zvracení mi z té myšlenky opravdu je. Ale co když to tak nebude? Co když to není pravda a já už mamku neuvidím? Chtělo se mi z té představy brečet.

Nějak jsem se doklopýtala do pokoje a řekla si, že si dám už konečně sprchu a přesleču se. Ze skříně jsem vylovila spodní prádlo, zelené tričko a černé leginy. Zalezla jsem si do sprchy a pustila na sebe studenou vodu. Začal mě pálit a bolel krk. Úplně jsem zapomněla že na tom můj krk není nejlíp, a zápěstí se začalo ozývat taky. 

Raději jsem se rychle umyla a usušila se. Oblékla jsem se a ihned šla zpět do pokoje. Pomaličku jsem vyšla na chodbu a rozhodla se nadýchat trochu čerstvého vzduchu a vše vyklopit Mie. 

Když jsme seděli venku v altánku, začala se obloha zbarvovat do světlejší barvy. 

,,Tak povídej." pobídla mě a hodila si nohu přes nohu. 

Všechno jsem jí vyklopila a ani si neuvědomila, že z pomyšlení na to, že už možná mámu neuvidím, mi unikla slza. Mia mě objala a začala mě uklidňovat. Připadala jsem si strašně, trapně a nejvíc smutně. Byla jsem hodně smutná a měla chuť umačkat May v obětí. Ale objala jsem ji pouze lehce a slzám nechala volný přístup.

Chtěla jsem odejít za mamkou a rozbít všem kokotům z bývalé školy huby.  Chtěla jsem se vidět s mou bývalou nejlepší kamarádkou. Ale teď si docela uvědomuji, že pro mě tady je Mia nejbližší...