Za Železnou Branou [FF DL]

5.

Otočila jsem se na Miu, která ležela v pyžamu na posteli s knihou v ruce.

,,Děje se něco?" zaklapla knínžku a postavila se.

,,Ále níc..." mávla jsem rukou. ,,jen mám jednoho z těch idiotů ve vaně...." usmála jsem se.

,,Shu?"

,,Kdo jinej asi?" rozmáchla jsem se rukama.

,,To je celej on..." povzdychla si. ,,Asi budeš ráda když ti pučím něco na sebe viď? V tuto dobu už jsou skoro všichni vzhůru a v tomto stavu Laita nechtěj..." poukázala na mé promoklé pyžamo.

,,Byla bych ti vděčná." zazubila jsem se. Co myslela větou: To je celej on? Zamyslela jsem se.

Mia mě ale však donutila posadit se na její postel. I přes to, že jsem nechtěla jí tam zanechat mokrou skvrnu, tak jsem se posadila, aniž bych chtěla. Takže jsem svou myšlenku stratila. Super.
Mia zatím něco hledala ve skříni.

,,Postřeh!" zařvala, a já jen tak tak chitila černý letící overál, jež mi málem přistál na hlavě.
Zašklebila jsem se na ni a postavia se a přijmula nohy k pohybu.

V koupelně jsem se přeslěkla do černého overalu s nohavicemi až po kotníky a vrch v nátělníkovém stylu.

Potichu jsem se vrátila do Mii pokoje.
Seděla na postely zády ke mě... a zhrbená, jako by něco přede mnou schovávala.
Pak jsem však zaslechla nepatrné vzlyknuzí.

,,Mio?" oslovila jsem ji.

Leknutím nadskočila, a světelnou rychlostí něco strčila do zásuvky nočního stolku.
Pak se na mě s mírným úsměvem otočila.

,,Bomba! Sekne ti! Víš co? Nech si ho... Já takových věcí mám hromady..." mávla rukou a přistoupila ke mne blíže, aby si mě lépe mohla prohlédnout.

,,Poslyš Mio..." ozvala jsem se.

,,Hm?" podívala se mi do očí. Měla je poměrně zarudlé.

,,Ty jsi brečela? Proč?" naklonila jsem starostlivě hlavu na stranu.

,,Ne... Vlastně jo... Hele neřeš to jo?" udělala nucený úsměv.
Fajn. Když mi to nechce říct teď, třeba mi to řekne jindy.
Třeba je to něco soukromého a podobně... A peostě si to chce nechat pro sebe. Respektuji to.
Přikývla jsem a přiměla se, abych na to aspoň teď nemyslela.

Ještě jsem se zeptala Mii jak to tu mají se snídaněmi a podobně.
Říkala, že na snídaně, obědy a večeře nechodí všichni bratři. Jen málokdy se v jídelně sejdou všichni po hromadě.
Nebo za tu dobu co tu je to tak zatím neviděla. Taky mi prozradila, že si do kuchyně můžu jít udělat jídlo sama.

Na nic jsem nečekala a doslova vystřelila z Mii pokoje. Popravdě mi po incidentu se Shuem ve vaně vyhládlo, a něco bych ráda snědla.

V kuchyni jsem si ukořistila rohlík s máslem a k tomu si uvařila čaj.
Má typycká snídaně.
Nabídla jsem Mii, když za mnou udýchaná přiběhla, jestli nechce taky.
Že ne, počká si prej na "společnou" snídani.
Pff... Já s těma pijavicema u jednoho stolu nebudu.

Potichu jsem se odebrala k sobě do pokoje. V posteli nikdo naštěstí nebyl. Uff...
Vzala jsem do ruky nožík na obranu a polštář.

Proč zrovna polštář?

No... Kdyby náhodou tam klidně pochrupoval, tak se ho aspoň pokusím udusit polštářem.
Teď uvažuju, kolik bych dostala let za vraždu neživého.

Pomaličku jsem stiskla kliku a zatlačila ji směrem dolů.
Pootevřela jsem dveře kopelny a nakoukla dovnitř.

Nikde nikdo.
Ale čurbes jak u prasat.
Polštář jsem hodila na postel i s nožíkem a dala se do uklízení koupelny. Raději vanu a sprchu dnes vynechám.
Ještě jsem si vlasy stáhla do vysokého culíku aby se mi nenamočily, a nechala vypouštět už studenou vodu ve vaně, do kanálu.

Po hodině jsem měla hotovo.
Pak jsem si vyčistila zuby a rozpustila si vlasy.

V pokoji jsem si ještě pod overal dala spodní prádlo, a s mobilem v ruce vykročila z pokoje na chodbu.
Šla jsem chodbou, a uvažovala, jestli tu někde najdu signál.
Pak mě napadla zahrada.
Seběhla jsem po schodech dolů rovnou ke hlavním dveřím.

U dveří jsem zaclounala klikou.
Zamčeno. Sakra.
Pak jsem se otočila, a už jsem si myslela, že jsem dostala infarkt.

,,Mám žízeň..." řekl kluk s medvídkem, co stál necelé tři metry ode mě.

,,Kanato. Druhorozený z trojčat. Je mu sedemnáct a je doslova fixovaný na svého medvídka Teddyho. Na toho medvěda mimochodem nemluv.    Nepokoušej se mu ho vzít, nebo tě to bude stát krk. Ayato mu říká Šílenec. Má zajímavý koníček ve sklepě, tak za ním raději nechoď, pokud tě tam bude chtít vzít.
Když budeš vlídná a budeš mu naslouchat a opatrně s ním jednat, tak dokáže být i v poho... I když vypadá a někdy se chová jak psychouš...
Naptosto miluje sladké a nenávidí hořké." v hlavě se mi přehrála Miina slova.

,,Promiň, ale já na krev nejsem..." během jsem ho obešla. S tímhletím mít opravu nic nechci.

Po chvilce bloudění a běžení po tomto obrovském sídle, jsem se jaksi záhadně objevila na zahradě.

V klidu jsem se vydýchala a pomalým krokem šla zahradou.
Nikdo tu nebyl, za což jsem byla ráda.

Šla jsem dál až jsem se dostala k fontáně před sídlem.
U ní mi cinkl mobil. Rosvítila jsem displej a odemkla obrazovku.
Všimla jsem si asi patnácti zpráv a asi třiceti zmeškaných hovorů od mamky.
Má o mě starost. A já abych se přiznala, tak se tu celkem bojím, a o mámu mám taky celkem strach.

Napsala jsem ji předlouhou zprávu s vysvětlením, proč se mi nemohla dovolat a proč jsem neodpověděla na zprávy.
Napsala jsem ji i že bydlím u jedné rodiny společně i s jednou holkou, která je tady už rok.
Že jsou upíři a že Mia je pod nějakou kletbou, jsem si nechala pro sebe.

Dopsala jsem zprávu a dala odeslat.
Mobil jsem si dala do kapsy a dlaněmi si objala holé paže. Tělem mi proběhla husina.
Je něco kolem deváté a už je tma a dost velká zima.

Vrátila jsem se do sídla a zaplula do pokoje.

V pokoji se mi na posteli neválel nikdo jiný než samotný Shu. Budu si muset zamykat pokoj když se od něj hnu.

,,Okamžitě vystřel než si tě podám!" zaječela jsem na něj, a vzala do ruky deku na níž ležel.

,,Možná odejdu, ale až si něco vezmu..." pootevřeným okem si mě sjel pohledem. ,,May ti půjčila její oblečení...?" povytáhl obočí.

,,Na to zapomeň a vypadni!" ignorovala jsem jeho poslední otázku, a raději zaškubala jsem dekou, a tím se mi ho podařilo setřást z postele.
Chňapla jsem ho za krkem za svetr, a vlekla ho ke dveřím.

,,Už mě dost sereš... Tak se tady už neukazuj pokud nechceš skončit narvanej ve svěrací kazajce!" vykopla jsem ho na chodbu a pohotově zabouchla dveře.
Ozvalo se klepání.

,,Děláš si prdel?! Vyšum než příjdeš o hlavu na kr-" otevřela jsem dveře a chtěla toho blonďáka už nakopnout. ,,-ku... Reji?" podivila jsem se.