Za Železnou Branou [FF DL]

11.

V krku jsem pocítila palčivou bolest. Špatně se mi dýchalo, a hlava se mi motala.
Otevřela jsem pomalinku oči, načež je zavřela, protože mi do očí praštilo světlo.
V puse se mi z bolesti nahromadili sliny. Chtěla jsem je spolknout, ale bolest v krku mi v tom bránila.

Znovu jsem otevřela oči, a spatřila načernalá nebesa mé postele. Jsem asi u mne v pokoji, ale je tu dost velká pravděpodobnost, že můžu být v pokoji jednoho z bratrů.

Zakže to nebyl sen.... Chtěla jsem se posadit, ale dvě dlaně mi v tom zabránili. Hrubě mne za ramena odstrčili zpátky na matraci.

,,Hej!" můj hlas byl přidušený a chraplavý.

,,Lež! Buď ráda, že jsem tě našel dřív, než by z tebe byla mrtvola." okřikl mě hrubý hlas. Nedokázala jsem určit, čí je, ale byla jsem si jistá že jeden z bratrů, a poměrně naštvaný. Hlavu jsem otičila na stranu, a uviděla bílovlasého kluka opřenou o mou skříň. Jeho výraz vypadal naštvaně a neodstupně.

,,Tak si mě tam měl sakra nechat!" popravdě bych byla radši mrtvá, než se tady hádat s červenookým magorem.

,,Sakra ženská!" zakřičel.

Tohoto bude asi kapku jiné zkrotit než jako ostatní jeho bratry... Pomyslela jsem si.
,,Kde je May?" řekla hsem s pohledem zabodnutým v černých nebesech.

,,Spí... A ostatní taky... Mělas kliku, že jsem tam byl. Kdyby ne tak je po tobě!" zase zvíšil hlas.

,,Neřvi na mě, idiote!" zasyčela jsem přes zuby.

,,Co jsi to řekla?" řekl, a zabijáckým pohledam si mne projel.
Zašklebila jsem se.

,,Idiote." zopakovala jsem. Najednou se oběvil nade mnou a vyhrnul mi rukáv z košile.
No tak to ne hošánku! Pokrčila jsem nohy, a nastavila je před jeho břicho. Odstrčila bych ho rukama, ale ty mi držel a navíc mám nohy silnější.
Když se chystal zakousnout, vší silou jsem ho odkopla, až sletěl z postele.

Světelnou rychlostí, i přes tu bolest jsem se posadila a posunula se co nejdál od Subara.
Ten byl hned na nohách.

,,Do prdele, ženská!" zavstekal se.

,,Neřvi, probudíš ostatní..." zamračila jsem se, když jsem si povšimnula že je deštivý den, ve který musí nejspíš všichni spát.
,,A jestli se mě ještě jenom dotkneš, tak ti urazim pracky...!" sykla jsem nenávistně. Chtěla jsem jen mámě poslat esemesku a vrátit se, a ne aby mě začalo cosi škrtit.

,,To si jen zkus... Jinak" rychle švihnul dlaní před krkem.

,,To bys neudělal..." sladce ale přes to pořád ironicky , jsem se zatvářila. Jasně že si z něj dělám jenom prdel.
,,Ví o mě vůbec někdo?" uklidnila jsem se.

,,Se jich zeptej..." nezaujatě se podívsl z okna.

,,A jak asi, ty chytrej?" přitáhla jsem si deku k sobě.
Když z mých úst slovo ,,chytrej" , tak ke mne bleskově otočil hlavu.
,,Fajn... Asi o mě nikdo neví... Co tady vůbec děláš?" zamračila jsem se na jeho zamračenou tvář.
Chvilku nic neříkal a ani se nehl. Pak se otočil znova k oknu.

,,Abys neudělala další pitomost... Pff... Zdrhnout napadne jen blba..."

,,No dovol... Já že chtěla zdrhnout, jo? Tak posluchej, já chtěla napsat mámě, aby si o mě nedělala starost... Ale tento prokletej barák tady nemá signál, takže jsem musela přes bánu ven a hledat signál prvě tam..." zasyčela jsem.
Znovu se na mě podíval, ale pak pohledem uhnul.

,,Blbost..." odfrkl. Nějak jsem si znova lehla, a snažila se nevnímat jeho přítomnost. Dost mě znervozňovalo a prudilo že v MÉM pokoji je takový... AGHHH!!!

Když už jsem skoro zavírala oči, tak jsem pocítila divný pocit na zádech.
Neochotně jsem se převalila a uviděla Subara, který mne pozoroval. Na chvilku se naše pohledy střetly, on však odvrátil pohled.
Nechtělo se mi nijak moc spát, tak jsem si usmyslela, že si vlezu do sprchy. S menším syknutím jsem se posadila a protřela si oči dlaněmi.
Pak jsem se nějak záhadně postavila na nohy a přešla ke skříni. Bílovlasý upír, opřený o mou skříň, se na mě podíval pohledem ktkterý říkalněco ve smyslu: Ještě krok a je po tobě!
Ušklíbla jsem se a zohla se k šuplíku, který patřil ke slříňi.

,,Dovolíš?" nečekala jsem na nic a šupl prudce vysunula. Stačil uskočit pryč, takže vyvázl bez úhony... Akorát mě sere že na mě neustále čučí.

,,Škoda..." zahihňala jsem se. Když mám v pokoji takovýho bejmánka, tak proč toho nevyužít, ne? Stejnak mě nezakousne. Nebo se mu to alespoň nepovede.

,,Cože?" nechápal. Vzala jsem ze šuplíku věci na převlečení a postavila se. Nohou jsem šuplík zavřela, pak jsem se otočila na rudoočka.

,,Álé níc.... Jen mohla bejt prdel..." už jsem v hlavě  viděla jak začíná zase soptit a tak jsem rychle vklouzla do koupelny. Zamkla jsem se a od dveří raději odstoupila.
Uslyšela jsem jakousi ránu.
Budu doufat, že hodil na zem držku...

Vlezla jsem si do sprchy a pustila na sebe vlažnou vodu.
Když se kapky vody střetly s mým krkem,  automaticky jsem sykla bolestí a rukou praštila do zdi, abych bolest na krku a v něm trochu přestala vnímat. Zavřela jsem pevně oči. Při tom jsem zrychleně dýchala.
Bolest byla...neskutečná...
Bylo to lepší, ale až do doby, kdy mě začaly pálit a štípat horní články prstů.

Otevřela jsem oči a prohlédla si svou ruku. Klouby byly zakrvácené a mírné pořezaniné.
,,Sakra..." syka jsem. Do té rány jsem musela dát fakt sílu...

Nějak jsem si umyla vlasy od nečistot z venku a bláto z kaluže, které už stačilo zaschnout. Když jsem byla umytá, tak jsem vylezla ze sprchy. Usušula jsem se, oblékla se do legin a do trička BTS.
BOŽE! Jak j to tričko zbožňuju!

Ručníkem jsem si trochu vysušila vlasy. Přešla jsem k zrcadlu a chtěla si vyčistit zuby. Ale mé oči o něco zavadili.
Mé oči zůstaly zafixované na odrazu mého pohmožděného krku.
Místy byl fialový, modrý, nažloitlý a některé místa vypadala, jako by tam ta modřina byla už nějaký ten pátek...

Koukala jsem na to zděšeným výrazem. Pak mi v hlavě mihla jedna otázka... Jakto, že se mi to nestalo, když jstem jela fo školy?
Zděšeně jsem couvla od zrcadla, pak jsem zapackovala pravou nohou o levou a upadla.
Rychle jsem dýchala a odcouvala pomocí rukou a nohou po zadku ke zdi, o kterou jsem se opřela.

Co se to stalo? Proč mě to nezabilo a nechalo mi to na krku todle? Co se to děje?
Pobýhaly mi havou otázky takového typu.
Přitáhla jsem si nohy k tělu a hlavu zabořila do kolen. Přestala jsem vnímat okolí a začala jsem se jen tak jemně pohupovat.

Byla jsem z tohohle totálně vyklepaná a v šoku...