Za Železnou Branou [FF DL]

13.

Dále jsem pozorovala, jak si Subaru vychutnává mou krev.
Když na ruce už krev nebyla, tak otevřel oči a mírně se odtáhl.

,,Máš zajímavou krev..." zamumlal.

,,Cože?" vyhrkla jsem. Jako by mě vševhen stres a má nebojácnost opadla.
Očima se mi podíval do tváře.

,,Nemáš ji ani sladkou, ani bez chuti a podobně. Máš ji sladce nahořklou, a musím říct, že takovou krev jsem ještě neokusil..." znovu se podíval na ranky téměř bez krve.
Zdravou ruku mi pustil, a svou volnou rukou mi prsty roztáhl kůži na předloktí, aby se z ranek dostalo ještě trochu krve.
Pak se doslova přisál k mé ruce, plus mi k tomu přejížděl špičkou jazyka po kůži.
Studělo to, to nepopírám, ale už mi to připadalo jako věčnost, když tady tak sedíme.

,,Už mi tu ruku pustíš?" špitla jsem. Podíval se na mě, a ruku pustil. Jsem ráda, že to mám za sebou. Zalehla jsem pod deku a ani se nehla.

Ještě pořád mě bolel krk a tápěstí chvilkami štíplo. Snažila jsem se usnout, a to se mi kupodivu po nějaké době podařilo.

*

Když jsem se probrala, byli mi na zvracení. Opravdu mi bylo hodně špatně, a už se začalo stmívat. Subaru už byl pryč. Posadila jsem se. Uvažovala jsem, jestli se mi chce zvracet, a nebo mám jen divné bolesti břicha.
Posunula jsem se na kraj postele, a byla jsem ráda, že jsem se mohla rychle zvednout.
Doběhla jsem k míse a začala se dávit. Nevím z čeho mi bylo tak blbě, ale jsem si jistá, že na tom má pravděpodobně podíl i ten bolavý krk.

Když už vše ze mě bylo veku, posadila jsem se vedle záchodu a připadala si, jako kdybych nevBlila jen obsah žaludku, ale snad všechny orgány v těle.
Opřela jsem se zádama o stěnu a zaklonila hlavu. Zavřela jsem oči a snažila se ignorovat bepříjemně kyselou pachuť v puse a hltanu.

Zabořila jsem obličej do dlaní a až teprve teď jsem si uvědomila, jak moc špatný nápad to byl. Přestoupot na jinou školu a nechat mámu doma samotnou?
To je ubohost... A zbabělost... Sobeckost... A já nevím co ještě. Byla jsem unavená a vyčerpaná.
Když jsem se narovnala a otevřela oči, uvědomila jsem si, že se mi nevědomky spustil proud slz po tvařích.
Popotáhla jsem a snažila se zvednout. Jenže se to neobešlo bež zamotání hlavy.
Chytla jsem se zdi, a pomocí ní jsemse nějak dostala k umyvadlu. Ani jsem se neobtěžovala podívat na svůj odraz v zrcadle, a vypláchla si pusu. Když jsem se nechutné pachuti zbavila, odtáhla jsem ústa od umyvadla a napřímila se. Jenže jsem se tentokrát nedržela a mé unavené tělo začalo padat do temnoty.

*

(Pozn. autora: NÁSLEDUJÍCÍ ČÁST PŘÍBĚHU SE BUDE ODEHRÁVAT I Z POHLEDU JINÝCH POSTAV.
OMLOUVM SE ŽE JSEM VYRUŠILA XD )

Vypravěč:

Tělo černovlasé dívky se zhroutilo k zemi a bezvládně leželo na promezlých kachličkách koupelny.

Začíná se stmívat, což znamená, že šestice upířích mladíků se probouzí, a většina z nich se dostavuje na jejich obvyklou snídani.
May se probrala a udělala podivný výraz, jako by měla zlé tušení. Vyhrabala se z postele a jen v lehounkém oblečení na spaní vtrhla do pokoje své kamarádky a zavolala její jméno. Postel byla rozestlaná a nikde nikdo. Navíc se nic neozývalo. Žádná odezva. Ale ani ji nenapadlo, že by se mohla podívat do koupelny. Na nic nečekala, a doběhla do jídelny, kde u stolu už posedává trojce upírů.

,,Kde je Naomi?" křikla přidušeně bez jakéhokoli promyšlení. Moc dobře věděla, že její kamarádka s těmi soskrváky, jak říkala, sedět u jednoho stolu nebude. Ale přes to se chtěla ujistit, jestli ji nikdo nezahlédl.

,,Áhh... Naši sladce krutou Bitch-chan jsem nezahlédl, ale v noci z jejího pokoje se ozývaly hlasy..." řekl zrzavý cjlapec v klobouku, a sladce se na dívku v noční košilce a prádle usmál.
May si toho povšimnula, a svá ňadra pod látkou překryla založenýma rukama na hrudi.

,,Zavři zobák... Opravdu jste ji neviděli? Nikdo?" otázala se znovu. Hned na to se v místnosti na svém místě zjevil bílovlasý upír. Tvář se mu kroutila do naštvaného výrazu a por rty si pro sebe mumlal nadávky.
Brunetka se po všech tedy znovu ohlédla, a když všichni zavrtěly hlavami na náznak nesouhlasu, svěsila hlsvu a otočila se ke dveřím.
,,Jdu se po ní podívat..." odmlčela se, a pak pomalu pokračovala, kdyby jste ji zahlédly, prosím řek-"

,,Tu potvoru nehodlám hledat." ozval se hlas velmi egoistického chlapce jménem Ayato.
May se prudce otočila a spustila:

,,Říkám, že kdyby jste ji zahlédli, taki dejte vědět." na svých slovech nechala znít velkou neústopnost, a měla chuť červenovláskovy plivnout do tváře. Ale neudělala to, jelikož by se následující pohled Rejiho nelíbil mikomu.

,,Moment... Ty jsi s ní včera po škole nebyla?" povytáhl obočí pohledný klučina s brýlemi a odložil hrnek s čajem na podšek, který bez jakéhokoliv pobybu ležel na stole.
May zakroutila hlavou a znovu sklopila podled k zemi.
Dělala si starost o její kamarádku, která pro ni byla skoro jako sestra, už jen za těch pár dní ce se spolu znají.
,,A nikdo ji včera neviděl?" svým tipickým pihledem zmrazil Reji všechny odtatní.
Šlo do tuhého, a May se tačaly nevědomně potit ruce.
Subaru si cosi znovu zamumlal a zamračil se na svoji snídani, jako by ona už vůbec musela být zodpovědná za to, že vůbec existuje.

May už byla doopravdy na odchodu hledat kamarádku. Už chytala elegantní kliku dveří jídelny so dlaně když v tom...

,,Ta ženčtina je u srbe v pokoji na posteli..." zamumlal bělovlasý mladý upír. May se znovu prudce otočila a nevěřila vlstním uším.
Není si tím nějak moc jistý? Proběhla May v hlavě podezřívavá myšlenka a přihmouřila oči.

,,Jak to víš?" řekla bez rozmyšlení, a po vyslovení si uvědomila co udělala za chybu.

,,Prostě to vím!" zvíšil hlas rudooký chlapec a zatnutou pěstí praštil do stolu. Pak se narovnal, a bez dalšího slova byl na odchodu. Když míjel brunetu, zamračil se a zmizel dřív, než by se stačilo všechno víc pokazit než je.
Když místností dozněl zvuk prásknutí dveří, dívka se rozeběhla od jídelny ke schodišti. Schody brala po dvou, a málem i toho dvakrát upadla, ale to jí bylo jedno... Jen kvůli špatnému pocitu musela vidět svou kamarádku živou a zdravou. Potřebovala vědět, že jedna z jejích milovaných osob je naživu a nic ji není. Potřebovala mít pocit, že se o nejlepší kamarádku není třeba bát a dělat si starosti. Potřebovala vědět, že jí kluk s negativními myšlenkami nelhal.

Když bez jakéhokoliv varování rozrazila dveře od pokoje její jamarádku, spadl jí kámen ze srdce a úleva, kterou v ten okamžik pocítila, byla nepopsatelná.
Před očima měla postel, na které oddychuje její kamarádka přikrytá peřinou z dutého vlákna.
Popošla blíže k ní, aby ji mohla vzbudit.
Když se víc přibližovala, tím lépe viděla jak je dívčina kůže bledě nezdravá a její tělo vypadalo téměř křehce a mrtvě.
Hrudník se jí naštěstí nepatrně, ale přesto se  pravidelně zvadal.
May si nebyla jista, jestli má k pisteli přistoupit úplně, a nebo pozorovat dále dívčino tělo, které je doslova nehnutelné.

Něco je špatně...