Jump

-Son-

Do mé tváře udeří další závan studeného větru a mé vlasy se zatřepotají pod náporem vzduchu. Snažím se uklidnit své třesoucí tělo. Nevím přesně, zda se třese zimou, která tady panuje, nebo strachem z neznámého. Pohlédnu na ne moc vzdálený Londýn, který se zahaluje do tmy. Lampy a budovy se začínají rozsvěcovat a já vím, že teď je ten správný čas. 

                                                                           ****************************

Ale to až později. Teď začneme od začátku. Mé jméno je Kate Collins. Je mi 22 let a pracuji u policie v kriminálním oddělení. Tedy aspoň na první dojem. Rodinu nemám. Nikdy jsem ji neměla. Jako malá jsem skončila v dětském domově a nikdo si mě nevzal, protože jsem neměla zrovna přátelskou povahu. Všechny děti jsem mlátila, kousala a škrábala. Hodně času jsem proto trávila na samotce. Bylo mi tam dobře. Samotné. Což mi zůstalo až do teď. Myslím to, že mi je dobře samotné, ne to že koušu děti. Přátele nemám a ani si je nedělám.

,,Kate?! Posloucháš?" zamává mi před očima Richard, můj šéf, a já nejistě přikývnu. 

,,Co jsem říkal?" založí si ruce na hrudi a pohrdavě se na mě podívá.

,,Omlouvám se." sklopím zrak na pracovní desku mého stolu, za kterým zrovna sedím. Nejraději bych toho zmetka odpráskla jako vepře. Ale to nemůžu. Nebo snad ano?

,,Jsi nemožná. Říkal jsem ti, ať se podíváš na tyhle dva případy. Přestřelka, či co," mávl nevzrušeně rukou a hodil mi na stůl dvě složky ,,zamítni to pro málo důkazů a pak mi skoč pro kafe." upravil si límeček své bílé košile a odpochodoval do své kanceláře. Jak mě ten chlap leze na nervy. Je mu přes třicet a tváří se, jako by spasil svět. Měl krátké hnědé vlasy a modré oči kterýma se na mě často, a rád, posměšně díval. Nebyl moc vysoký a ani hubený. S povzdechem jsem otevřela dvě šedé složky a pročetla si je. Bylo tam i pár fotek z místa činu. Pět chlápků s prostřelenými hlavami. A v tu chvíli mi to došlo.  

,,Oh. To jsem byla já." zasmála jsem se tiše a zavřela je. Neochotně jsem se zvedla z křesla a poupravila si svou černou sukni, která tvořila můj pracovní oděv. Přes ramena jsem si hodila kabát a šla do kavárny naproti téhle dvaceti čtyř patrové budovy, ve které pracuji. 

***

Doma jsem si sundala kabát a sedla si do svého oblíbeného křesla v obýváku. Mám malý byt, ale jsem spokojená. Stejně v něm po většinu času ani nejsem. Zvonící telefon mě vyrušil z mého vzácného klidu. Neochotně jsem vytáhla telefon z kapsy a podívala se, kdo mi volá. Na displeji mého iPhonu svítilo jméno 'Boss'.  

,,Co je?" zněla jsem otráveně. A taky že jsem byla.  

,,Potřebuji tvoji pomoc. Za dvacet minut jsem u tebe doma." s touhle větou hovor vypnul. Vím, asi si říkáte jak to, že nemám respekt a úctu k Bossovi jedné z největší mafie Londýna. Jde o to, že já nemám respekt skoro z nikoho. A jelikož jsem jedna z nejlepších, tak mě nemůže zabít. Mám nad ním nějakou moc. Ne, nespím s ním, pokud vás to napadlo. Je asi o třicet let straší než já. Nevím to přesně, ale řekla bych, že mu je něco okolo padesáti pěti. Má šedé vlasy a je takový lehce obtloustlý. Spíš mi toho už hodně dluží. Vždy, když je nějaký problém, tak ho z něho dostanu. Po patnácti minutách se ozvalo klepání na dveře. Otevřela jsem a uviděla Jamese a jeho 4 gorily. Pohledem jsem jim naznačila, aby zůstali před bytem, zatímco James šel do obýváku. Sedl si na gauč a já do svého křesla.

,,Tak o co jde?" spojila jsem si ruce a podívala se na něho otráveně. Fakt jsem neměla náladu na nic jiného než si lehnout do postele a koukat na film.

,,Jde o to, že mám někoho, kdo potřebuje nějakou dobu žít v utajení. Nafingovali vlastní smrt, ale už je párkrát někdo viděl a je jen otázkou času, kdy to praskne. Potřebují tvoji ochranu." tuhle větu slýchávám dost často, takže mě nijak nepřekvapila. Ano, toto je moje hlavní práce. Chránit lidi z mafie, kteří se zapletli do něčeho, co je nad jejich síly. Nuda.

,,Tak koho mám hlídat tentokrát? Nějakou šlapku? Dealera?" povzdechla jsem otráveně. Vždy když musím někoho hlídat, tak to znamená, že mě zavřou do úkrytu v lesích. Je to pěkné místo. Velká dvoupatrová vila s obrovským bazénem a vším možným. Ale i tak mě to tam nebaví. Starat se o ztracené existence, které bůh ví proč, James ochraňuje. 

,,Mého syna."

,,Ty máš syna?" nakrčila jsem obočí a nedůvěřivě si ho prohlédla.