Jump

-Auntie-

,,Kate?" přišel za mnou do posilovny Niall. 

,,Ano?" otočila jsem se na něj. 

,,Zvoní ti celý den telefon, měla by jsi to asi vyřídit." ukázal na můj telefon, který držel v ruce. Z rukou jsem si sundala boxerské rukavice a převzala si od Nialla svůj telefon. 

,,Díky." kývla jsem na něj. Projížděla jsem si zmeškané hovory. Klaus, Klaus, Klaus, Klaus, Klaus, John. Vytočila jsem Johna, protože mi bylo jasné, že už něco zjistil. 

,,Kate? Našli jsme ji, ale potřebujeme, aby jsi šla s námi." nechápala jsem proč, ale dobře. 

,,Pošli mi adresu, do půl hodiny tam budu." vypnula jsem hovor a zavolala někomu z mafie, kdo by mohl na chvíli pohlídat kluky. Potom jsem se šla osprchovat a převléct. Oblékla jsem si černé džíny, bílé tílko a černou koženou bundu. Na nohy jsem si dala kotníkové černé boty a za opasek zbraň. 

,,Kam jdeš?" zeptal se Zayn, jakmile jsem došla dolů. 

,,Pro Cassidy." protočila jsem očima. 

,,Vážně?" vyskočili všichni z gauče a než jsem stihla zakřičet, aby to nedělali, dusili mě v objetí. 

,,Fajn. Teď mě pusťte nebo si to rozmyslím a žádná Cassidy nebude" po této větě mě všichni rychle pustili a odstoupili ode mě. ,,Mějte se." zavolala jsem na ně ještě a pak jsem odjela.

///
Zastavila jsem auto v uličce plné rodinných domků s bílými ploty a upravenými zahradami. Nemusela jsem hledat dlouho, kde ta Cassidy bydlí, jelikož jsem viděla černou dodávku u jednoho z baráčků. Nenápadní jako vždy.

,,Tak o co jde?" nadzvedla jsem obočí. 

,,Potřebujeme tě tady." poškrábal se John na zátylku. 

,,Proč?" stálo tady po okolí asi 20 chlápků z mafie. ,,Cassidy není nepřítel." zakroutila jsem hlavou. Sice jsem si tím nebyla jistá, ale věřila jsem klukům.

,,Je to holka. Běž si pro ni ty." založil si John ruce na hrudi.

,,Děláš si ze mě srandu že ano?" zírala jsem na něj jako na zjevení. ,,Takže jsi schopný sejmout ozbrojeného chlapa, ale nejsi schopný zaklepat na dveře neškodné holky?" jeho pohled se upřel na chodník pod námi. ,,Bože." plácla jsem se po čele. ,,To se mi snad zdá." šla jsem pomalým krokem ke dveřím. ,,Proč to dělám?" mrmlala jsem si sama pro sebe a zaklepala. 

,,Ano?" ozvalo se za dveřmi. 

,,Můžeš prosím otevřít?" 

,,Ne pokud za tebou bude stát tvůj malý SWAT." 

,,Fajn." zamručela jsem otráveně. Zvedla jsem do vzduchu dva prsty a dvakrát s nimi zakroutila. Všichni pochopili a vzdálili se od nás. 

,,Co chceš?" dveře se pootevřely. 

,,Pustíš mě dovnitř?" pokusila jsem se o milý úsměv. Přeměřila si mě pohledem a pak dveře otevřela dokořán. Jakmile jsem vešla tak dveře zavřela. 

,,Tak co chceš?" šla do kuchyně a já ji následovala. Byla fakt pěkná. Dlouhé černé vlasy, tmavě hnědé oči, sportovní postava.

,,Musíš jít se mnou." porozhlédla jsem se kolem. Bylo to tu útulné.

,,Nikam s tebou nepůjdu." založila si ruce na hrudi. 

,,Ale ty se mnou musíš jít. Po dobrém, nebo po zlém." začala jsem ztrácet trpělivost. 

,,Nikam nejdu!" zvýšila na mě hlas. 

,,Tak jo. Jak chceš." mykla jsem rameny a šla ke dveřím. ,,Johne, buď tak laskavý." otevřela jsem dveře. John a ostatní vtrhli do domu a já si sedla na schod ke dveřím. Po necelých pěti minutách ji John nesl v náruči. Bylo mi jasné, že ji uspali.

,,Sejdeme se ve vile." kývla jsem na Johna a postavila se. Chystala jsem se zavřít dveře, ale uslyšela jsem z vrchního patra tiché cupitání. ,,Haló?" zavolala jsem. ,,Je tu někdo?" vešla jsem do domu. Uslyšela jsem nad sebou opět cupitání. ,,Ať jsi, kdo jsi, vylez." šla jsem po schodech a držela v ruce zbraň. Otevřela jsem dveře do místnosti, z které se ozýval hluk. ,,To snad ne." zašeptala jsem, když jsem uviděla místnost před sebou. Růžový pokoj, všude kolem poházené hračky a uprostřed seděla malá holčička, která na mě upírala svoje velké oči. 

,,Kde je maminka?" zeptala se zvědavě. 

,,Kdo je tvoje maminka?" udělala jsem pár kroků k ní a zbraň schovala. 

,,Cassidy Williams" usmála se a na tvářích se ji udělaly dva ďolíčky.

,,No to mě pos-" zarazila jsem se. 

,,Půjdeš teď se mnou ano? Pojedeme za maminkou." usmála jsem se, i když mi do smíchu vůbec nebylo. 

,,Tak jo tetičko." vycenila na mě své bílé rovné zoubky. Tetičko? Přiběhla ke mě a skočila mi kolem krku. 

,,Můžeme jít." dala si hlavu k mému krku a držela se mě jako klíště.