Jump

-Daughter-

,,Už tam budeme?" zeptala se mě ta malá potvora už po desáté. Ano, potvora, jelikož když jsme vyšli z domu, tak skočila do největší kaluže, co našla a své boty utřela do mých potahů na sedačkách. 

,,Ano! Ano! Díkybohu ano!" začala jsem křičet a křečovitě se usmívat. 

,,Jupííí!" vypískla a začala svýma malýma rukama plácat do okna. 

,,Můžeš toho prosím nechat?" snažila jsem se mile. 

,,Já kreslím. Ticho." našpulila na mě pusu a přivřela oči. 

,,Fajn." povzdechla jsem si. Konečně jsme dojeli před dům. Zaparkovali jsme v garáži a já vystoupila z auta.

,,Jé! To je velké auto!" vypískla a s úžasem pozorovala Harryho auto. Stála jsem docela dost blízko. Asi bych měla přeparkovat, aby náhodou někdo neotevřel prudce dveře a neodřel mi lak na au-. ,,Promiň tetoo." zakřičela když prudce otevřela dveře Harryho auta. Ty samozřejmě narazily do mého auta s velkou ránou. 

,,Jdeme za mamkou jo?" navrhla jsem. Měla jsem pocit, že mi stojí všechny vlasy na hlavě. Chytla jsem ji na ruce a ona kolem mě obmotala své ruce a nohy. 

,,Jšem unavená" zafňukala mi do krku. V půlce kroku jsem se zastavila, protože jsem si nebyla jistá, jestli jsem zamkla bránu. S povzdechnutím jsem se otočila a šla k bráně zkontrolovat, jestli je opravdu zakódovaná. 

,,No tak přece jen nebyla." šeptla jsem si pro sebe a zakódovala ji. ,,Prcku?" snažila jsem se ji od sebe odlepit, ale marně. Usnula. ,,Fajn." přecedila jsem přes zuby. V životě jsem tak dlouho dítě nedržela. Rychlým krokem jsem se rozešla do domu. Jakmile se otevřely dveře, uslyšela jsem křik z obýváku. Šla jsem za hlukem a našla Cassidy a kluky. Takže už se po dlouhých letech setkali. Sladké. Až mě z toho zuby bolí. 

,,Proč ses mi neozval?! Proč?! Tolik se toho stalo!" Cassidy brečela, křičela a přitom byla v Harryho náruči. 

,,Tvoje dcera je monstrum a né dítě!" zakřičela jsem šeptem. 
,,Dcera?!" vykřikli kluci a šlehli po mě pohledem. Nebo spíše na tu malou slintající potvoru na mém rameni. 

HARRY

,,Jsou tady." zašeptal jsem, jakmile jsem uviděl dodávku na příjezdové cestě. Celý jsem se potil, klepal a strašně těšil. 

,,To bude dobrý." poklepal mě Liam po rameni. 

,,Pusťte mě domů!" zakřičela na někoho. Až teď jsem si uvědomil, jak moc mi chyběl její hlas. 

,,Běž!" strčil ji nějaký chlap do obýváku. Jakmile nás viděla, tak ztuhla a zírala na nás jako na duchy. Chtěla něco říct, ale nevyšla z ní ani hláska. Její krásné čokoládové oči se začaly plnit slzami. 

,,Kluci?" vydechla šokovaně. 

,,Ahoj Cassidy." usmál se jemně Niall. 

,,O můj bože!" vykřikla a rozběhla se k nám. Všechny objala. ,,Co to má znamenat?!" vykřikla a odtáhla se. ,,Co-co tu děláte? Máte být mrtví!" křičela a máchala rukama. ,,Harry!" dala si ruku před pusu, když mě konečně zaregistrovala. ,,Já-já myslela... Myslela jsem, že jsi mrtvý." objala mě a začala brečet. 

,,Promiň Cassidy." zašeptal jsem. Okamžitě se odtáhla. 

,,Promiň Cassidy!? PROMIŇ? Celé roky předstíráš, že jsi mrtvý a teď mi řekneš jen promiň?! Víš, čím jsem si musela projít!?" vykřičela se a pak mě zase objala. ,,Proč ses mi neozval?! Proč?! Tolik se toho stalo!" zakřičela zase. 

,,Tvoje dcera je monstrum a né dítě!" zakřičel někdo šeptem ode dveří. Všichni jsme se tam podívali. Stála tam Kate s malým dítětem v náruči. 

,,Dcera?!" vykřikli jsme všichni. 

,,Ano Harry. Má dcera." odtáhla se ode mě Cassidy a šla si pro své dítě. ,,Beruško." zašeptala a pohladila ji po líčku. ,,Položila by jsi ji prosím tady?" ukázala Cassidy na gauč. Kate přikývla a opatrně ji položila na gauč a přikryla. 

,,Máš tady něco." ukázal Niall na její rameno. 

,,Ew." podívala se na to Kate. ,,Nesnáším malé slintající děti." vyslala jeden zabijácký pohled k té malé holčičce a znechuceně odešla. 

,,Kolik ji je?" zeptal se Niall, který se nad ni skláněl jako sudička. 

,,Skoro 4." usmála se mírně Cassidy. Já se otočil a šel k oknu, z kterého jsem se díval na zahradu. 

,,A čí je?" vyzvídal dál Niall. 

,,Moje a-" zasekla se Cassidy. Čí to je? Thea? Paula? Někoho koho neznám? ,,Harryho" zašeptala. Já trhl s hlavou a otočil se na ni. 

,,Cože?!" vykřikl jsem. ,,Já mám dceru?!" vykulil jsem oči a nevěřil svým očím.