Jump

-Klaus-

,,Slečno? Slečno!" slyšela jsem ženský hlas, který na mě odněkud volal. Můj mozek se začal dávat z režimu off do režimu on a hlasy okolo mě byly čím dál hlasitější. 

,,Slečno jste v pořádku?" další hlas. Chytla jsem se pomalu za hlavu, která mě zezadu bolela a posadila se. Odvážila jsem se po pár vteřinách otevřít oči a podívat se co se děje. 

,,Co se stalo?" zamračila jsem se na nějakou postarší paní, která u mě klečela. 

,,Nevím, slečno. Našli jsme vás tady ležet," vysvětlila mi a já se rozhlédla kolem. Co tu dělám? Chvíli jsem seděla a přemýšlela, a pak jsem si vzpomněla. Zayn!

,,Zayn! Kde je?!" vykřikla jsem a rychle se zvedla na nohy. Možná až moc rychle, jelikož se mi podlomily kolena a já málem spadla. 

,,Mám vás," řekl nějaký muž a podepřel mě. 

,,Jsem v pohodě," odsekla jsem a rozešla se k autu. 

,,Slečno, v takovém stavu nemůžete řídit," zavolala na mě ta ženská, když jsem si vytahovala klíčky z kapsy.

,,Děkuji za vaši péči, ale už jsem při vědomí a odsud to zvládnu," pousmála jsem se mírně, nastoupila do auta a vyjela do vily. 

,,Kde se couráš?" zavolal na mě George, jakmile jsem vešla do vily. 

,,Eh," odfrkla jsem a šla do kuchyně. Z mrazáku jsem vytáhla mraženou mrkev a přiložila si ji zezadu na hlavu.

,,Co se ti stalo?" přicupital do kuchyně Niall. 

,,Mají Zayna," šeptla jsem, když už byli v kuchyni všichni a marně se rozhlíželi, kde je. 

,,Kdo?!" vykřikl Harry. 

,,Já nevím," složila jsem si hlavu do dlaní. 

,,Kate, Bude v pohodě," dal mi Louis ruku na rameno. 

,,Vážně. Nemusíš se o něj bát," přikývl Harry a já protočila očima. 

,,Až se tohle dozví jeho otec, tak pod kytkami skončím tak akorát já. On je tak nezodpovědný!" vykřikla jsem a zvedla se z židle. 

,,Kam jdeš?" otočil se na mě Louis.

,,Do pokoje," mykla jsem rameny.

,,Ale co Zayn?" šeptl Niall. 

,,Nevím, kde je. Nevím, kdo ho má. A nebudu v noci jezdit po městě a hledat ho. Navíc sami jste říkali, že se o něj nemusím bát," všichni na mě zírali, ale mně to bylo jedno. Potřebovala jsem být chvíli sama. Vešla jsem do pokoje a přecházela po pokoji jako divoká šelma. ,,Do prdele!" zařvala jsem a hodila lampičku přes celý pokoj. Jestli se mu něco stane, tak si to budu do smrti vyčítat. Musí být v pořádku. ,,Co to melu?" zašeptala jsem si sama pro sebe a pokroutila nad sebou hlavou. Nesmí se mu nic stát kvůli jeho otci, který by mě určitě zabil. Tak to je. Sedla jsem si bezmocně na zem u postele a opřela se o ni zády. Pořád jsem měla v hlavě ty chlápky. Odněkud jsem je znala. Ale odkud? Ještě chvíli jsem seděla a zírala do stropu a pak mi to došlo. Rychle jsem se zvedla ze země a vyběhla z pokoje. 

,,Kam běžíš?!" zakřičel na mě Niall poté, co jsem ho málem srazila. 

,,Do pracovny!" zakřičela jsem nazpátek a pokračovala ve své cestě. Rychle jsem otevřela skříň a vytáhla z ní černou složku s rudým pruhem. Položila jsem ji na stůl a začala v ní listovat, dokud jsem nenašla to, co jsem hledala. ,,Klaus!" zakřičela jsem naštvaně a i se složkou v ruce opustila pracovnu. 

,,Kam jdeš?" zastavil mě Liam. 

,,Pro Zayna," vyškubla jsem se mu. 

,,Jdeme s tebou," řekli naráz a já věděla, že jestli se tu s nimi budu hádat, tak ztratím plno času. 

,,Fajn. Běžte se převléct," ukázala jsem na ně a oni se hned rozběhli do svých pokojů. 

,,Dávej na ně pozor a nepouštěj je z dveří," přikázala jsem Georgovi, který ještě, díkybohu, nestihl odejít. 

,,Rozkaz," přikývl a já vběhla do garáže. Popadla jsem klíčky od mustanga a co nejrychleji opustila garáž a následně i pozemek. Projížděla jsem ulice prázdného Londýna, co nejrychleji to šlo a nedbala jsem na semafory ani na dodržování rychlosti. Potřebovala jsem se co nejrychleji dostat za tou prolhanou krysou.