Jump

-Dress-

Ráno mě vzbudil domovní zvonek. S velkou námahou jsem se došourala ke dveřím a otevřela je. Opět za nimi nikdo nebyl a u nohou byla krabice. Vzala jsem krabici do rukou a vrátila se zpátky do pokoje. Krabici jsem položila na stůl, vklouzla zpět do postele a pokračovala ve spánku. 

,,Kate?!" křik a dusot se nesl celým barákem. Ten nahoře mě opravdu nemá rád. 

,,Co je?!" zařvala jsem zpátky svým rozespalým hlasem a ani se nepokoušela otevřít oči. 

,,Budeš tam celý den?" 

,,Co?" podívala jsem se nechápavě na Nialla, který vešel do pokoje a donutil mě tak otevřít oči. 

,,No, já jen že už jsou tři odpoledne. Myslel jsem, že jsi na nás stále naštvaná a proto neopouštíš pokoj, ale jak vidím, dopřávala sis zimní spánek." zasmál se a sedl si na židli u stolu. 

,,Už jsou tři?" vymrštila jsem se do sedu a podívala se na mobil. Opravdu byly tři. 

,,Nachystám ti oběd. Přijď pak dolů." mrkl na mě a odešel. Cítila jsem se pořád ospalá, ale už jsem nemohla spát. Možná bych ještě usnula, ale co bych dělala v noci? Ve vytahaném tričku a černých kraťáscích jsem šla dolů. Oknem jsem viděla kluky hrát na zahradě fotbal. 

,,Dobrou chuť." popřál mi Niall a postavil přede mě talíř se špagetami. 

,,Dík." věnovala jsem mu jeden mírný úsměv a pustila se do špaget. Byly vynikající a to přitom nebyly moje.

,,Hele, co je v té krabici, co máš na stole?" Niallův zvědavý pohled mě propaloval. 

,,V té krabici je... No.. Vlastně nevím, co v ní je." zamračila jsem se a seskočila ze židle. 

,,Tak ji běž otevřít, ne?" byl nedočkavý jako malé dítě o Vánocích. 

,,Jo furt." zakroutila jsem hlavou a strčila talíř do myčky. Když jsem se otočila, Niall už tam nebyl. Vyšla jsem schody do pokoje a málem dostala infarkt, když jsem viděla Nialla, jak sedí na mé posteli s krabicí na klíně. 

,,No šup." strčil mi krabici pod nos a já protočila očima. Byla to černá krabice ovázaná tmavě růžovou mašlí. Rozvázala jsem mašli a položila stuhu vedle sebe. Víko krabice jsem potáhla nahoru a položila ho vedle stuhy. 

,,Vím, že to děláš schválně." zamračil se Niall, když pozoroval mé velmi pomalé pohyby. 

,,Možná." udělala jsem andělský kukuč. Zrak mi padl na růžový papír na kterém byla položena černá obálka. Otevřela jsem ji a než jsem se stihla podívat, co tam je, Niall mi ji vytrhl z rukou. 
,,Kate, zde jsou šaty, jak jsem sliboval. V šest pro tebe přijede limuzína. Buď připravena. N" přečetl nahlas a culil se u toho jako středoškolačka, co našla vzkaz od tajného ctitele. 

,,Vtipné." protočila jsem očima a oddělala papír. Vyskytl se mi pohled na tmavě růžovou látku šatů. Chytla jsem vrch šatů a postavila se, čímž jsem je vytáhla z krabice. Byly krásné. Srdcovitý vrch a objemná sukně. Byly originální. Nebyla to jednotná klasická růžová. Byly to ty nejkrásnější šaty, co jsem viděla. ,,Páni." zašeptala jsem si sama pro sebe a s úžasem koukala na ty šaty. 

,,Jsou krásné." pochválil je Niall. 

,,Běž za kluky, já se jdu připravit." Niall jen kývl a zmizel za dveřmi. Mám ještě dvě hodiny na to se přichystat. To je spousta času.