Jump

-Kiss-

,,Samueli! Takhle se chováme k dámě?!" křikl z domu a tím vyrušil tu horu svalů, která se nade mnou nebezpečně skláněla, zatímco já ležela na štěrku před domem. ,,Je propuštěna." Samuel, jak se nejspíš jmenoval, se zamračil a otočil se na Niklause. 

,,Pardon. Nevěděl jsem." zakoktal se a Klaus jen zakroutil hlavou. 

,,Zmiz!" prskl po něm a Samuel zmizel. ,,Jsi v pořádku?" klekl si ke mě Klaus a uchopil mou tvář do svých dlaní. 

,,Jo." uchechtla jsem se a sedla si. Klaus se postavil a pomohl mi vstát. 

,,Teče ti krev." přejel mi po čele a já sykla. 

,,Doma si to vyčistím." pousmála jsem se a podívala se na auto, co tu stálo.

,,Tak jedeme." otočil se ke mě zády a došel k autu. Otevřel mi dveře a čekal, až si sednu. Když jsem tak učinila, zavřel dveře a sedl si na své místo. 

,,Kam to tedy bude?" podíval se na mě skrz své brýle, které si nasadil. Mohlo být tak šest hodin večer. 

,,Navedu tě." mrkla jsem na něj a on tedy nastartoval a vyjel.

///

Po zbytek cesty bylo ticho. Nebylo to takové to trapné ticho, kdy nevíte co říct. Tohle ticho bylo z neznámých důvodů příjemné. I když tu byl Niklaus, který vraždil na potkání. 

,,Co tak koukáš?" zasmál se a já si až teď uvědomila, že ho pozoruju. 

,,Ehm.. Tady zastav." odkašlala jsem si trapně a ukázala na kraj uličky, ve které jsme se nacházely. Bylo tu spoustu pěkných rodinných baráčků. 

,,Tady bydlíš?" sehnul se k volantu, aby viděl pořádně na ulici. 

,,Dalo by se říct." kousla jsem se do rtu a vydechla všechen vzduch z plic. ,,Děkuji." pípla jsem a odepnula si pás, načež jsem vystoupila z auta. 

,,Za co děkuješ?" zavrčel vedle mého ucha a já leknutím nadskočila. Neslyšela jsem, že by vystoupil z auta.

,,Že jsi mě nezabil a dovolil mi jít domů." zatvářila jsem se mírně nechápavě a on přikývl. 

,,Za málo. Budu se těšit, až tě znovu uvidím." mrkl na mě a otočil se na odchod. Sklopila jsem zrak ke kapotě jeho auta. 

Najednou jsem pocítila jeho dlaně na mém obličeji a následně i jeho rty na těch mých. Měl je jemné a hebké. Byl to něžný a krátký polibek. Když jsem si uvědomila, co se děje, odstrčila jsem ho od sebe. 

,,Promiň, musel jsem." zasmál se a udělal obličej jako nějaký puberťák při první puse.

,,Nemůžeš mě jen tak unést a pak políbit!" zakřičela jsem na něj a otočila se. 

,,Uvidíme se, maličká." zavolal na mě ještě, pak nastoupil a odjel. 

Nohy mě nesly přes celou uličku těch krásných domů až do lesa, kde je skutečně teď můj domov. Procházela jsem lesem a ani si neuvědomovala, jak dlouho jdu, jelikož mé myšlenky byly stočeny k Niklausovi. Proč to udělal? A proč se mi to líbilo? Co? NE! Nelíbilo! Zatřásla jsem hlavou a zvedla zrak, když jsem pod nohami uviděla štěrk. Byla jsem na místě. Odkódovala jsem bránu a vešla. Otřela jsem si boty do rohožky a otevřela dveře. 

,,Prostě půjdeme zadem. Překvapíme ho!" Zaynův hlas se nesl celým barákem. 

,,Zabijeme ho a budeme mít klid." Louisův pomstichtivý hlas doplněn ďábelským smíchem mi napověděl, že jsou v obýváku. 

,,A nebo taky ne." ozvala jsem se konečně a zraky kluků se stočily ke mě. 

,,Kate!" vypískl Niall a rozběhl se ke mě. 

,,Nemůžu dýchat." šeptla jsem mu do ucha, když mě svíral v objetí. 

,,Jak ses od něho dostala? Jsi celá? Neudělal ti nic?" otázky se chrlily ze všech stran.

,,Nechal mě jít." přešla jsem k oknu a podívala se z něho ven na zahradu. Začalo se pomalu stmívat.

,,Co tu děláš?" nechápal Zayn. 

,,Nechal mě jít. Neublížil mi. Byl vlastně docela milý." poslední slova jsem spíše zašeptala sama pro sebe. 

,,Hele, jsi si jistá že jsi v pořádku?" otočila jsem se na Louise a s kývnutím hlavy se pousmála. Potom jsem se opět otočila k oknu a koukala na stromy které se ohýbaly ve větru. 

,,Teď po nás půjde." zavrčel Harry. 

,,Nepůjde. Nechá vás být." v odrazu okna jsem mohla vidět, jak jsou kluci překvapeni mými slovy. Přiložila jsem si dva prsty na rty a jemně po nich přejela. 

,,Proč se usmíváš?" zamračil se Zayn, který stál vedle mě. 

,,To je jedno. Půjdu k sobě. Kdyby něco, tak mě zavolejte." otočila jsem se od okna a pomalými kroky odešla do pokoje. Nemohla jsem se zbavit toho pitomého úsměvu, co jsem měla na tváři.