Jump

-Oh god-

Zastavila jsem před jeho pozemkem a se zbraní opustila své auto. V celé vile byla tma a nezaregistrovala jsem ani žádný pohyb. Doběhla jsem ke dveřím a začala do nich bušit jako smyslů zbavená. 

,,Co ty tu chceš?" otevřel mi Samuel s nepřátelským pohledem. 

,,Tak kde je?" odstrčila jsem ho ode dveří a vešla dovnitř, jakoby mi to tu patřilo. 

,,Niklausi!" zakřičela jsem na celou vilu a rozhlížela se, odkud přijde. 

,,Co tady děláš, maličká?" ozval se jeho hlas za mnou a já se otočila. Stál na schodech jen v šedých teplácích. 

,,Okamžitě ho vrať!" namířila jsem na něj pistoli. To samé udělal i Samuel a ostatní poskoci, co se tu stihli přimotat. 

,,Chlapi! Zbraně dolů!" zakřičel Klaus a všichni neochotně sklopili zbraně. ,,Nevím, o čem mluvíš," sešel posledních pár schodů a zastavil se přede mnou. 

,,Měli jsme dohodu že necháš kluky být! Myslela jsem, že své slovo dodržíš!" křičela jsem na něj. Díval se na mě jako na mimozemšťana a tak jsem se rozhodla, že mu dám nápovědu. ,,Unesli Zayna," založila jsem si ruce na hrudi. 

,,Cože? Kdy?" jeho výraz vypadal až moc překvapeně. 

,,V klubu. A neuhodneš, kdo ho unesl," ušklíbla jsem se. 

,,Kdo?" nadzvedl obočí. 

,,Tví muži," zamračila jsem se na něj. Jeho překvapený výraz se změnil v zamračený a otočil se na své muže. 

,,Kdo?!" zakřičel a já se rozhlédla. 

,,Nevidím je tady," vytáhla jsem složku a otevřela ji na fotkách těch chlapů. ,,Tihle to byli," ukázala jsem prstem na složku. Klaus si ji ode mě převzal a chvíli zamračeně pozoroval fotky, než mi složku opět vrátil. 

,,Ti už pro mě nepracují. Sem tam nějaký malý kšeft, ale už nepatří ke mně," vysvětlil mi a já si nebyla jistá, jestli mu můžu věřit. ,,Ale dám ti adresu jejich sídla," vzal ze stolečku papír a tužku, a něco tam napsal. ,,Jestli chceš, tak vezmu pár chlapů a půjdeme s tebou," nabídl se. 

,,To je v pohodě. Zvládnu to," otočila jsem se a prošla dveřmi. ,,Ale děkuju," pousmála jsem se a on na mě kývl. 

,,Dej na sebe pozor, maličká," mrkl na mě a já šla zpátky ke svému autu. Nasedla jsem do něj a rozjela se na adresu, kterou mi Klaus dal. Nebylo to naštěstí moc daleko. Zastavila jsem před lesní cestičkou a zbytek došla pěšky. Ocitla jsem se před staře vypadající dřevěnou chaloupkou, ve které se všude svítilo. Potichu jsem se připlížila k oknu a poslouchala. 

,,Tak ho okamžitě najdi! Nemůže být daleko!" zakřičel někdo. Zayn utekl? ,,Jestli zdrhne daleko, tak ho nenajdeme a oni se nám pomstí! Nechápu, jak vám mohl utéct! Jste naprosto neschopní! Šéf nás zabije, až se to dozví!" křičel někdo dál. Odlepila jsem se od okna a šla potichu zpátky. 

,,Hej! Stůj!" ozvalo se za mnou a já se prudce otočila. Sakra. 

,,Kam si myslíš, že jdeš?" zasmál se jeden z nich. 

,,Hádám, že pryč odsud," mykla jsem rameny. 

,,Tak to si nemyslím," zasmál se zase a vytáhl pistoli.

,,Tak fajn," přistoupila jsem na jeho hru a vytáhla svou pistoli. ,,Docela jsi mě dneska nasral," zakroutila jsem hlavou. 

,,Opravdu? To mě mrzí," řekl ironicky. 

,,První mi uneseš svěřence, potom mě praštíš do hlavy a když se sem po několika hodinách dostanu, tak se dozvím, že vám utekl. Co by na to řekl váš šéf?" zamlaskala jsem. 

,,Do toho ti nic není," procedil přes zuby.

,,Asi nebude moc nadšený," ušklíbla jsem se. 

,,Drž hubu!" zakřičel. 

,,Někdo tu má nahnáno," zasmála jsem se a on vystřelil. ,,Vedle," protočila jsem oči a namířila na něho. ,,Tohle je za to, že jsi ho unesl," střelila jsem ho do nohy. ,,Tohle za to, že jsi mě nechal ležet ve špíně," střelila jsem ho do ramene. ,,A tohle je za to ostatní," střelila jsem ho do hlavy a dívala se, jak se sesunul na zem. ,,Ještě někdo mě chce dneska nasrat?" podívala jsem se na další dva, co stáli na verandě. Vytáhli své zbraně a rozešli se naproti mně. ,,Budu to brát jako ano," vystřelila jsem na jednoho a trefila ho přímo do hlavy. 

,,Máš kuráž," ušklíbl se na mě ten poslední. 

,,Já vím," mykla jsem rameny a chtěla si nabít pistoli, ale zasekla se. ,,Tak co je?" podívala jsem se zoufale na svou pistoli a hledala, v čem je problém. 

,,Tak tohle si užiju," zasmál se a přiběhl ke mně. Vzal mě zezadu za vlasy a praštil se mnou o zem. ,,A teď se ani nehni," přiložil mi pistoli na čelo a držel mě pod krkem. Už jsem se připravovala na následující výstřel a když jsem ho uslyšela, tak jsem ani nedýchala. Nepatřil ale pistoli, kterou jsem měla přitisknutou na čele. Jeho tělo se svalilo vedle mého a já se bleskově postavila a otočila. 

,,Zayne," vydechla jsem úlevou. Stál kousek ode mě celý pomlácený se zbraní v ruce. 

,,Kate," pousmál se. Na nic jsem nečekala a rozběhla se k němu. 

,,Oh bože," objala jsem ho a pevně stiskla. Spadl mi obrovský kámen ze srdce.

,,Jsem ráda, že jsi v pořádku," stiskla jsem ho ještě silněji a nasála jeho vůni.