Sázka na lásku

Kapitola 2

Michaela

Krásné to zimní ráno. Z nebe poletují sněhové vločky a dopadají na bílý sněhový koberec. Sluneční paprsky ozařují krajinu a sníh se tak třpytí, až oči bolí. A jak krásně křupe. Být tak v tuto chvíli někde na horách a pořádně si užívat lyžování.

„Míšo, musíš mi pomoct. Je to naléhavé!", vydechne Monika, sotva dosedne na dřevěnou židli. Pak se ztiší, aby to neslyšel někdo další. „Asi bych se ti měla s něčím svěřit. Jsem zamilovaná, ale taky hrozně stydlivá, pokud jde o kluky. O toho konkrétního kluka."

Vytřeštím na ní oči: „A s čím jako chceš pomoct? Abych vás dva dala dohromady?"

Zamyslí se: „No něco na ten způsob. Líbí se mi asi už od prváku, ale je to čím dál silnější. Asi je to láska. A za tu dobu jsem se nedokázala pohnout. Co když už je pozdě?!"

Zavrtím hlavou: „Dokud to nezkusíš, tak se to nedovíš. A kdo je ten šťastlivec?"

Zamrká na mě: „Ten nejhezčí kluk z týhle třídy, co ze třídy, nejhezčí z celý školy."

Nemusím se ani zamýšlet, kdo to je, protože je to nadmíru jasné. Ale schválně řeknu někoho jiného. „Tomáš??!"

Monika se ohradí: „Ale ne. Je to Filip."

Koutkem oka se podívám na Filipa. Asi na sobě ucítí můj pohled, protože zvedne hlavu od knihy, kterou právě čte a podívá se mým směrem. Rychle ucuknu rudá až ke kořínkům vlasů.

„Nedívej se tam! Je to nebezpečné."

Pohlédnu na Moniku: „Proč zrovna Filip?"

Monika se zamračí: „Ty jsi asi slepá, že? Copak to nevidíš? Má krásný opálený svalnatý tělo, krásné vlasy a oči. A ta pusa, prostě k zulíbání. Je tak sexy."

Jasně, toho jsem si taky všimla a možná rychleji než ty, Moniko. Povzdychnu si: „A co mám jako dělat? Dohazovačku?"

Monika posmutní: „Já nevím, ono je to těžký. Je pořád s těma frajerama. Málokdy je sám. A kdybych se ztrapnila, tak se to dozví celá třída. A taky je to vyhlášený děvkařský eso. Ale já ho přesto miluju. Co když čeká jenom na mě, až udělám ten první krok?!"

Vytáhnu propisku a papír: „A co třeba mu napsat milostný dopis? Anonymní? Být tajná ctitelka?"

„Jo to by šlo. Tak já ho dneska sesmolím a zítra přinesu do školy."

„Dobře, dohodnuto", potvrdím jí.

Pak se na ní zkoumavě podívám a hlavou mi bleskne, jestli má vůbec ponětí, jak se takový milostný dopis píše.

„Co je?", pohodí hlavou Monika. „Nevěříš mi, že to dokážu?!"

Zavrtím hlavou, až se mi rozvlní vlasy. Monika se usměje: „Už jsem si myslela, že o mně pochybuješ. Jako bys mě neznala."

Zvednu levý koutek úst a utrousím skrz zuby: „No právě." A doplním už nahlas: „Právě, že tě ještě moc neznám, tak jsem zvědavá, co vyvedeš!"

Povzbudivě jí plesknu po zádech: „Tak jdeme na tu angličtinu, ať nepřijdeme pozdě!"

Během hodiny angličtiny ve třídě 1. D, jejíž studenti mají za třídního učitele právě našeho angličtináře, tajně pokukuju po Filipovi, který sedí ve stejné řadě jako my s Monikou. A z Filipa očima přeskakuju na Moniku a zase zpátky na Filipa. Takže si to shrneme. Monika, hezká a sympatická dívka, která je teď mojí kamarádkou a spolužačkou, je tajně zamilovaná do Filipa, největšího frajírka na této škole, pohledného, chytrého a sportovně založeného machra, který střídá jednu holku za druhou jako ponožky. Jak ji mám odradit od zklamání, které jí jistojistě čeká a nemine? Filip není kluk pro ni a ona holka pro něho. A ještě ke všemu se mi ON hrozně líbí a nemohu si pomoct, ale děsně mě přitahuje. Asi nám tu vzniká milostná zápletka. Jak z toho ven?