Sázka na lásku

Kapitola 12

Michaela:

Můj život nabral nečekaných obrátek. Filip se odhodlal k činu a vyznal mi lásku a nejen to. Když jsem šla od Karolíny, běžel za mnou, aby mi řekl, co má na srdci a nějakým záhadným způsobem jsme se ocitli u něj doma v Suchém Vrbném. Musím uznat, že na klučičí vkus má pokoj hezky útulný a uklizený. Jako kdyby tam ani nebydlel kluk.

Začalo to všechno tím, že mě u Metráče políbil tak vášnivě, až jsem se zalykala. Pocítila jsem mrazení na zádech a moje tělo ho najednou chtělo. Srdce mi začalo zběsile bušit a příjemné teplo se mi rozlévalo po celém těle až po konečky prstů u nohou. Tep mi zuřivě tepal ve spáncích. Začala jsem ho také vášnivě líbat, snažíce se ukojit svou touhu po něm. Kde se to ve mně vzalo, nevím, ale bylo to moc krásné. Nenapadlo mě, kam naše jednání povede. Bylo mi to v tu chvíli absolutně jedno.

Když jsme se ocitli u něj doma, zdál se byt opuštěný. Jeho rodiče ani brácha ještě nebyli doma. Pomalu se blížil večer.

„Kde jsou všichni?" zeptám se znepokojeně.

Filip pokrčí rameny. „Nevím, ale každou chvíli by měl přijít Leoš."

Usadím se na posteli a Filip zamíří do kuchyně pro pití a pro něco k jídlu. Začínám pociťovat hlad, však jsem od oběda nic nejedla. Po chvíli přijde s tácem plným dobrot a velkými sklenicemi čerstvé pomerančové šťávy. Tác odloží na stůl vedle notebooku a podá mi jednu sklenici. Polovinu lačně vypiju a slastně mlasknu.

Filip zamkne dveře s vysvětlením, že nechce být nikým rušen. Jeho vykutálený bratříček má tendenci kamkoliv vtrhnout jako uragán a bez klepání. Podá mi misku se zeleninovým salátem a krajíčkem domácího kváskového chleba. Popřeje mi dobrou chuť a sám se do něj pustí s velkou chutí. Při jídle na sebe rozpačitě pokukujeme.

Když dojíme tu dobrotu, sklidí všechno na tác. Sleduji každý jeho pohyb. Jeho silné ruce s vystouplými žílami, jeho zvedajícími se svaly na pažích, jeho hruď rýsující se pod tričkem, jeho šíji a stroužek vlasů přecházející v hustou a nedbale učesanou kštici vlasů, jeho aristokratický nos, jeho pohybující se rty. Zastavím se u jeho rtů. Tak moc bych je chtěla líbat. Tak moc bych chtěla, aby se dotýkaly mé kůže. Uvědomím si, že mi Filip něco říká.

„Cože?", zeptám se duchem nepřítomná.

Filip svou větu zopakuje. „Vím, že ten milostný dopis nenapsala Monika."

Nějakou dobu mi trvá, než tu větu vstřebám, abych mu mohla rozumně odpovědět. Ale nedaří se mi to.

„A jsem rád, že to nebyla ona", dodá chápavě, když vycítí, že jsem znervózněla.

„Opravdu?"

Filip mě chytne za ruku a začne mi prsty přejíždět po jejím hřbetu.

„Na něco se tě zeptám, a prosím, abys mi upřímně odpověděla."

Přikývnu. Díváme se navzájem do očí. Jak jsou jeho oči neskutečně hluboké, pomyslím si. Jeho dlouhé řasy lemují okraje očních víček. Zorničky má rozšířené.

„To, cos napsala v tom dopise, myslela jsi doopravdy?"

Odkašlu si: „Ale jak víš, že jsem to..."

„Pst", přiloží mi prst k ústům. Pousměje se na mě: „Mám svý zdroje. Mě teď zajímá, jestli jsi to myslela vážně."

Nezmůžu se na nic víc než na přikývnutí. Po tom všem už je to jasné. Pohledem sjedu na jeho rty. Polib mě. Rozskočí se mi z toho návalu touhy hlava. Jako kdyby vycítil, o čem přemýšlím. Dotkne se svými rty mých. Znovu ucítím v břiše chvění a po celém těle také. Položí mě lehounce na postel, nakloní se nade mnou a pohladí mi pramínek vlasů lemující můj obličej. Dvěma prsty ho zastrčí za ucho a skloní se ještě víc. Zavřu oči a vychutnávám si tu romantickou chvíli. Moje rty dychtivě čekají na ty jeho, až se spojí v jedny. Nedočkám se. Klika se pohne, ozve se zabušení a romantická chvilka je tatam.