Sázka na lásku

Kapitola 8

Michaela:

Moje nejlepší kamarádka Žaneta stráví nadcházející víkend u mě v Českých Budějovicích. Za hodinu má přijet vlakem na nádraží a já se už nemůžu dočkat, až ji obejmu a podělím se s ní se svými zážitky z nového života. Žaneta je tak trochu třeštidlo a svéhlavá dívka, a to na ní mám ráda. Překypuje zajímavými nápady, energií a takovým optimismem, který bych u jiných lidí horko těžko hledala.

S Monikou jsem domluvená, že se u ní večer stavíme a vyrazíme do města za zábavou. Páteční mejdan právě začíná. Užijeme si dámskou jízdu.

Na nástupišti netrpělivě vyhlížím blížící se lokomotivu se třemi vagóny, jak olizuje rezavé koleje. V dálce se tetelí vzduch mrazivou zimou. Vlak je narvaný k prasknutí, cestující spěšně vystupují. Mezi nimi zahlédnu Žanetu a vydám se jí naproti.

„Ahoj děvče," zahuláká na mě přes tu hromadu lidí. Zeširoka se na mě usměje a rozpřáhne ruce dokořán, aby mě objala. Vlepí mi pusu na obě tváře. „Hrozitánsky moc jsem se na tebe těšila, ty potvoro jedna. Doufám, že večer půjdeme lovit nějaký ty kluky. Co ty na to?"

„To jako fakt? Užijeme si dámskou jízdu ne?"

Zavrtí nevěřícně hlavou: „No to není ono. Bez kluků to nejde."

Povzdychnu si: „Uvidíme. Podle toho, jak bude Monča chtít."

Usměje se a rozeběhne se ze schodů dolů. Než se naděju, čeká na mě venku před nádražní budovou a nasává čerstvý vzduch.

Monika je z Žanety nadšená. Skvěle si padly do oka. Netrvalo dlouho a baví se spolu jako dvě staré přítelkyně. Vydáme se do uliček osvícených nočním světlem z lamp. Jdeme do B26 dát si něco k pití, než se za námi staví kluci. Monika pozvala Filipa, Toma a Aleše, aby se k nám připojili. S nimi pak pojedeme kousek za město na jednu diskotéku, kde je DJ jeden kámoš Aleše. Prý tam hrají samý dobrý pecky.

„Hele holky," chytne nás Žaneta za ruce. „Tak co kluci, povídejte."

Monika se zavrtí na židličce a zadívá se do nápojového lístku. Jelikož jí je 18 až za pár týdnů, bude si muset objednat limonádu nebo jiné nealko. Dá přednost kole. Já s Žandou si objednáme pivo.

Spiklenecky mrknu na Žandu: „Ty s tím nedáš pokoj, viď? Počkej, až uvidíš ty naše borce."

Monika nesměle doplní: „Ten můj Filip je úžasnej, tak ne, abys mi ho přebrala."

Žaneta se usměje: „Neboj, taková já nejsem. Jen beru ty, co jsou singl."

Zapitvořím se: „Tak to nemáš z čeho vybírat. Jedinej volňásek je Tomáš."

„A je aspoň hezkej?", zasní se Žaneta.

Servírka k nám přijde a zapíše si do notýsku naše přání. Odkvačí k dalšímu stolu. Dneska je tu poměrně nabito. Až přijdou kluci, možná už tu nebude místo.

Monika odloží nápoják: „Jo je pěknej, ale na Filipa nemá. Ten je ze všech nejhezčí a nejroztomilejší."

Zahledím se skrz Moniku na zadní stěnu a zkoumám fotky motorek a naleštěných bouráků. Tyhle řeči mi vadí. Vždycky když Monča vypráví o Filipovi, je to všude kolem růžové a dokonalé. Přesně jako v pohádce. To přece není možné. Realita je úplně jinde. Každý to ví.

Žaneta zavrní: „No jsem na ně zvědavá."

Kluci přijdou za necelou půlhodinu. Pití máme skoro vypité a objednáváme další. Filip si sedne vedle Moniky přímo naproti mně. Tomáš vedle Žanety a Aleš mezi Žanetu a Moniku. Žanetu stihnu představit klukům, než přijde servírka s propiskou a notesem. Překvapeně se po nás všech poohlédne a rychlostí blesku zapisuje. Alešovi a Tomášovi ještě také nebylo 18, takže museli pivo na veřejnosti oželet. Filip si také nedá žádný alkohol, ale úplně z jiného důvodu. Kdo by nás pak odvezl, že?