Sázka na lásku

Kapitola 15

Michaela:

Po naší první promilované noci, kdy blaženě usneme jak mimina, nás ráno vrátí do reality bouchání na dveře mého pokoje. Rozespale otevřu oči a zamračeně protáhnu obličej. Otočím se na Filipa. Spí na zádech, deka mu zakrývá pouze jeho nohy. Můj pohled jako by byl přitahován na jedno konkrétní místo na jeho těle. Sklouznu pohledem dolů k jeho přednostem a začervenám se. Uklidním se, když zjistím, že mě Filip nevidí a jen tak se neprobudí. Je tak krásný. Tělo vypracovaného atleta, hezký ksichtík, pronikavé oči, ovšem teď zavřené a hustou kštici vlasů. Miluju ho celým svým srdcem a milování s ním bylo pro mě do včerejší noci nepředstavitelné. To, jak jsem se cítila, se nedá slovy popsat. Je to něco nádherného, něco, co jde zcela mimo logiku a realitu. Je v tom něco záhadného, něco vesmírného. Už zase sním.

Klepání se ozve znovu a Filip ve spánku zamumlá a otočí se na bok, zády ke mně. Přikryju ho a obleču si župan. Pootevřu dveře a vykouknu na chodbu, abych se podívala, kdo nás v tak nevhodnou dobu otravuje. Tomáš. Co ten zase chce?

„Ahoj, je u tebe Filip?", zahlaholí. Dám si prst před ústa. Pochopí a ztiší se. Mrkne na mě. „Tak co jakej byl sex?"

Zrudnu až ke kořínkům vlasů. „To tě nemusí zajímat."

„Ale no tak, nebuď labuť", dotírá Tomáš.

Zavrtím hlavou: „To je snad intimní věc ne?"

Tomáš se ušklíbne: „Tak už je mi to jasný."

Ustoupím ze dveří a chystám se zavřít. Strčí mezi dveře nohu. „Počkej. Trenér vzkazuje, že byste měli pohnout. Za hodinu vyrážíme směr České Budějovice."

Přikývnu, že to beru na vědomí a zabouchnu dveře. Pro případ je ještě zamknu. Otočím se k posteli a vidím Filipa, že sedí opřený o polštář a pátravě si mě prohlíží. Naše oči se setkají a mně v podbřišku příjemně zamrazí.

„Po ránu jsi ještě krásnější", neodpustí si pochvalu. Sednu si na kraj postele a svléknu si župan. Na zádech ucítím jeho dlaně. Masíruje mi krk. Pak mě začne líbat na šíji. Touha ve mně začne opět vřít. Nemůžu si pomoct. Stačí pouhý dotyk nebo polibek a jsem jako na trní. Vezme mě za ruku a vede mě do sprchy. Dáme si společnou sprchu. Ve sprše mě vášnivě líbá a laská po celém těle. Poddám se tomu. Je to silnější než já. Proud vody nám bičuje nahá vzrušená těla. Podlamují se mi nohy. Dosáhnu znovu vrcholu. Při orgasmu se cítím hrozně zranitelná, ale Filipovi naprosto důvěřuji a komu jinému bych se měla celá oddat, tělem i duší, když ne právě jemu? Je to láska mého života, tím jsem si naprosto jistá.

Poté, co se v rychlosti osušíme, oblékneme a sbalíme, si vyměníme několik vášnivých polibků a doteků.

„Něco bych ti měl říct, Míšo", zašeptá mi do ucha Filip, když se naše rty od sebe odtrhnou. „Cítím, že jsme si souzeni. Setkat se a dát se dohromady, byl náš osud."

„Taky to tak cítím", svěřím se mu.

Líbne mě na ucho a vezme mi batoh. Cestou k autobusu se držíme za ruce a zamilovanost z nás jen sálá. Tomáš si nás, dvou hrdliček, všimne a neodpustí si významný škleb, který může znamenat jen dvě věci. Buď nám závidí naši lásku a štěstí, nebo nám to přeje. Podle mého názoru je ta první varianta více než pravděpodobná. Nevím, jak se k tomu staví Filip, ale Tomáš je teď jediný singl. Ne jednu stranu je to hrozný sukničkář a lehkomyslný snílek, ale na druhou stranu jsme spolu prožili krátký románek se smutným koncem a je mi ho tak trochu líto. Umí být i hodný a milý, když se mu chce, což je opravdu výjimečně.