Sázka na lásku

Kapitola 3

Michaela

Už patnáct minut netrpělivě vyhlížím Moniku a ten její milostný dopis. Včera mi na Facebooku zoufale psala, že si s ním neví rady a že jí ho mám napsat já. Řekla jsem jí, ať se taky trochu snaží, když jde o její pravou lásku, jak mi neúnavně tvrdí. Ale jak člověk pozná pravou lásku? Až ji potkám, jak se budu cítit? Budou mi v břiše poletovat motýlci? Bude mi bušit srdce? Stoupne mi horkost do hlavy? Rozklepou se mi nohy a nebudu moct jít? Nebo neucítím nic? To, co jsem cítila, když jsem uviděla Filipa, bylo ono?

„Tak Míšo, ahoj, už jsem tu. Myslela jsem, že to nestihnu. Ještě ráno jsem to smolila."

Udýchaně sedne vedle mě a z batohu vytáhne pomačkaný papír. Stydlivě mi ho podá, ať si ho přečtu. Dopis rozevřu a div se neleknu, co na mě vyskočí. Papírový medvídek se srdíčkem na pérku se zhoupne nahoru a pak zase dolů. Takhle asi čtyřikrát, dokud se nezastaví úplně. Vedle tohoto péráka je napsáno: „Drahý Filipe, miluji tě k zbláznění, že ani nevím, jak ti svou lásku vyznat do očí. Tak jsem se rozhodla napsat ti milostný dopis. Snad se ti medvídek líbí, tak jako mně. Tvá tajná ctitelka."

Svěsím ruce a zadívám se na Moniku: „To je všechno? Milostný dopis musí být dojemný. Adresáta musí chytit u srdce jeho obsah. Tohohle bych se tak akorát lekla."

Monika se urazí: „Tak ho napiš sama, když jsi tak chytrá!"

Papír zase složím a podám jí ho zpátky: „Taky, že napíšu, ale tím moje dohazovačství skončí, jasný?! Už s tím nechci mít nic společnýho. Ještě se do toho zamotám."

Monika mě obejme: „A proč?! Vždyť je to docela sranda, ne?!"

Zasměju se: „Ty jsi fakt blondýna, viď!"

Tak a máme to tady, mám volnou hodinu a místo oběda si naservíruju psaní milostného psaníčka. Co bych pro nešťastně zamilovanou kamarádku neudělala. Jenže jaká slova použít? Sedím v úplně prázdné třídě. Po stěnách se na mě smějí namalované obrazy slavných malířů a umělců. Ale mně moc inspirace nedodávají. Zvenku se ozývá denní ruch aut, spěchajících lidí a dovádějících studentů. Sluníčko svítí, ale nehřeje. Panuje pořádná mrazivá zima a otevřenou ventilací prostupuje až ke mně a ochlazuje mi horkou tvář. Začnu kousat propisku a zavřu oči. Abych chytila básnickou nit, musím si onoho člověka představit. Vysoký, vypracovaný hrudník rýsující se pod tričkem, svalnaté opálené paže, moderně sestříhané kaštanové vlasy, jasné čokoládové oči s dlouhými řasami, a ty rty, hm, jemňoučké, heboučké k zulíbání....

Provinile otevřu oči a rozhlížím se po prázdné třídě. Tak takhle by to nešlo. Akorát jsem ještě víc rozpálená. Okno otevřu dokořán a ovane mě chladný vítr, až mi naskočí husí kůže. To je ono. Čerstvý vzduch. Drsný dech zimy. Projdu se po místnosti, zrakem spočinu na starých lavicích, kde jsou vyryty vtipné obrázky nudících se žáků. Se zájmem si je prohlížím. Ach jo. Mě snad nic nenapadne. Postavím se k zadnímu oknu ve třídě a podívám se ven. Před vchodem stojí Tomáš Mazánek s klukem, kolem kterého se tohle celé trápení točí – Filipem Glazarem. Má na sobě černou bundu, kolem krku uvázanou pruhovanou šálu a na hlavě čepici s nápisem DEVIL. Na někoho asi čekají. Nemůžu se přestat na něj koukat. Moje oči se od něj nemůžou odtrhnout. Co jen budu dělat? Jestli jsem se do něj zamilovala, tak je to pěkné nadělení. Tohle Monice nemůžu udělat. Musím své city potlačit. Najednou se u nich objeví dvě holky. Jedna hezčí než druhá. Tmavovláska, menší postavy a hubená jak kost, se zavěsí Tomášovi kolem krku a vlepí mu vášnivou pusu. Když se od sebe odtrhnou, tak Tomáš něco říká Filipovi a ukazuje na druhou holčinu, vysokou blondýnku, trochu nesmělou. S Filipem si podají ruce. Aha, seznamování. Chvíli jen tak stojí a povídají si. Bohužel neslyším ani slovo. Špehovat by se stejně nemělo, ale kdo říká, že to je špehování? Jen koukám po inspiraci k vytvoření básničky. Tmavovláska se zaklesne do Tomáše a Filip chytne za ruku blondýnu. Něco jí šeptne do ucha a ona se rozesměje na celé kolo jako nána. Svraštím obočí. Pak se všichni otočí a jdou směrem do města. Zajímalo by mě, jestli se ještě vrátí do školy. Odpoledne máme základy společenských věd. Probíráme psychologii, což je docela zajímavé téma. Očima je doprovázím, dokud nezajdou za roh. Teprve potom si sednu zpátky do lavice. Kdyby tohle viděla Monika. Ona je do něj bláznivě zamilovaná a on se tady tahá s nějakou fiflenou. Záleží mu vůbec na citech něžného pohlaví, nebo je opravdu tak bezohledný, jak se o něm vypráví? Naštve mě to. A najednou mě napadají slova. Chci, aby na něj zapůsobila tak moc, aby si uvědomil, jak byl bláhový, když si zahrával s láskou a city druhých.