Byl Moje Noční Můra

~25~

Pár slz mi ukáplo, hned jsem je setřela.

„Já s tím ale ještě nejsem smířená. Je to moje vina ze umřel, kdyby jsme se nehádali. A ještě k tomu kvůli úplný kravině!” poslední větu jsem zařvala až se Winter lekla.

„Není to tvoje vina. A neobviňuj se z toho pořád! Nezapomínej na to, že Kevin neměl zapnutý pás. Kdyby jsi ho neměla zapnutý ty, tak by se s tebou stalo nejspíš to samý.” řekla trochu vykolejená.

„Já ho chci ale zpátky! Chybí mi, moc mi chybí!” to už se mi zlomil hlas a rozbrečela jsem se.

„Já vím, mě taky chybí a rodičům taky. Ale už s tím nemůžeme nic dělat.”

Utřela jsem si slzy a vstala jsem.

„Půjdeme?” otázala jsem se. Winter se na mě první nechápavě podívala a pak jen mlčky přikývla.

Velkou obálku jsem si strčila do kabelky. A obě jsme nastoupily do auta.

„Ty si to nepřečteš?” otázala se.

„Teď ne. Až zítra, dneska si to s váma chci užít a ne brečet.” odpověděla jsem a usmála jsem se na ní. Úsměv mi oplatila a už nastartovala. 
Bylo skoro čtvrt na pět a my už jsme byly ve městě.

„Půjdem do obchoďáku? Je teprve čtvrt na pět a máme tam být až v pět. Mamka to určitě ještě mít hotové nebude.” koukla se na mě Winter s úšklebkem na tváři a čekala co jí odpovím.

„Jasně”  řekla jsem jí a ona se hned rozjela směr obchoďák.

Šly jsme do prvního obchodu s oblečením, co jsme viděly.

*****

„Ty ti sluší! Ty si musíš vzít!” vyjekne na mě Winter a já se leknu, pak se tomu začneme smát.

„Ne ale fakt sluší ti.” řekne znovu Winter.

„Dobře ale ty si je vezmeš taky!” řeknu vážně.

„Ale mě nesluší tolik jako tobě!” ohradí se.

„To nevadí, ale budeme je mít spolu!” ohradím se zase já.

„Dobře vezmu si je, když se mnou příští týden půjdeš na jednu párty, platí?”

„Dobře ale vezmeme si na ní ty šaty spolu, platí?” zvednu jedno obočí nahoru a u toho se směju.

„Platí!” zasměje se a placneme si spolu.   „Teď už jdem ale k pokladně za patnáct minut máme být doma”  řekne a s šatama v ruce, vyrazí k pokladně a já hned za ní.

Každá zaplatí to co si koupila a zamířily jsme si to do auta. Nastoupíme, nastartujeme a vyjedeme z parkoviště. Za deset minut už jsme před domem. Každá si vezmeme svojí tašku a jdeme ke dveřím. Winter odemkne a vejdeme do vnitř. Položím si tašku ke zdi a vyzuju se. Winter udělala to samé. Potom už do chodby přišla Lily (máma †Kevina a Winter) vtáhla si mě do pevného a hřejivého objetí. Objetí jsem jí s radostí opětovala. Po chvíli se ode mne odtáhla. Držela mě za ramena a prohlížela si mě.

„Moc si teda nevyrostla.” zasmála se a ještě jednou mě objala. Akorát jsem se zasmála.

„Né to byla sranda, ale teď už vážně vůbec si se nezměnila, ani vlasy ti nevyrostly!” divila se a já se jen zasmála.

„Vyrostly ale já jsem si je nedávno ostříhala.” vysvětlila jsem jí a usmívala  jsem se u toho.

„Tak to jo. Tak už pojďte ke stolu!” řekla a my tak s Winter učinily.

Šly jsme do kuchyně a sedly jsme si ke stolu. Lily přinesla jídlo a před každého postavila porci jídla. Během večeře jsme se nebavily, když jsme dojedly tak Lily vstala od stolu.

„Chtělo by to dezert co?” zeptala se provokativně Lily, s nadzvednutým obočím.

„A co bude?” zeptala se Winter s jiskřičkama v očích.

„Tiramisu.” řekla a začala sklízet ze stolu.

„Mňam...” řekla Winter a olízla si ret.

*****

„To bylo výborný!” řekla jsem když jsem dojedla tiramisu.

„Děkuju!” zazubila se na mne Lily. Chová se jako puberťačka. Milá a bláznivá,  asi tak nějak by jsem jí popsala, a to je dospělá!

Ahoj✋
Není to nic moc, ale snad to nevadí.
Tady ta kapitola měla vyjít už včera, ale vůbec mi to nešlo.
Snad se vám bude líbit.

#superman#