Byl Moje Noční Můra

🌹23🌹

Všechny jsem vyhodila za dveře a převlékla jsem se. Zavolala jsem je zpátky a obula jsem si boty.

Šly jsme za doktorem a tam jsme ještě podepsaly nějaké papíry. Vlastně já ne, ale Diana. Mezitím co to podepisovala, tak jsem zavolala Austinovi, že za chvíli budu doma a všechno mu vysvětlím. Ptal se jestli pro mě má přiject, kde jsem. Řekla jsem mu ale že to zvládnu a ze si vezmu taxi.

Vyšly jsme před nemocnici a Diana mě a Marcusovi začala oznamovat kam pujdeme.

„Maci, Elis teďkom pojedem na hotel a já s Tinusem si tam zbalíme a pojedeme k Jonášovi, tam si dáme věci a pujdeme někam ven. Dobrý nápad ne?"

„Vy budete u Jonáše? A Marcus tam s vámi nebude? A já s vámi nepojedu." Řekla jsem jí v klidu.

„Jo u Jonáše. No... Jonáš se s Marcusem tak trochu chytl, protože Jonáš si pořád myslí ze ti to udělal Marcus. Tak ten zůstane na hotelu. A jaktože s náma nejedeš? Jasně že jedeš." To ho tam jako nechají?

„Já jedu k Austinovi. A to ho necháte na hotelu? Samotného? Martinusi?!" Mluvili jsme jenom my dvě, jako kdyby tam kluci ani nebyly.

„To je dobrý Elis, mě to nevadí." Ozval se Marcus.

„Jeď s nima a zabal si taky. Ve čtyři se setkáme v parku." Domluvím se s Austinem jestli, tam může být taky.

„Kam ho chceš vzít?" Zeptala se Diana.

„Kam asi? K Austinovi."

„To je v pohodě Elis. Zůstanu na hotelu." Řekl Marcus.

„K Austinovi?" zeptala se zase Diana.

„Ne to je dobré vezmu tě s sebou. Jo k Austinovi proč?" Řekla jsem už nepříjemně. Tady ten rozhovor k ničemu nevedl.

„Protože Marcus je kluk jestli si, si nevšimla. Austin v něm bude vidět hrozbu." Zase tady to.

„Hrozbu?" Otázal se Marcus.

„Jo Austin jí chce, už hodně dlouho. Minule ale dala přednost Kevinovi. Podle mě teď k Elis, nebude chtít pustit žádného kluka. Ale je to jenom můj názor." Zvedla ruce do vzdávajícího gesta.

„Ne nechce mě. Už jak dávno ne. Má přítelkyni. Prý už je s ní tři měsíce. Akorát jela pryč." Musela jsem zalhat.

„On má přítelkyni?!" Řekla vyjukaně.

„Jo, tak ahoj. Volala jsem mu a říkala jsem ze za chvíli tam budu. Už bude čekat, nemám klíče, takže je skoro pořád doma. Jo a Marcusi ve čtyři a nebo víš co? V půl čtvrté mi zavolej."

Pozměnila jsem trochu plány, protože co když se to vypravování trochu prodlouží?

„Dobře ahoj" Odpověděl ještě než jsem stačila nastoupit do taxi.

Nadiktovala jsem řidiči adresu a už jsem jela. Když jsme dorazili před Austinovo dům, tak jsem zaplatila a vystoupila.

Zaklepala jsem na dveře a čekala jsem až mi Austin otevře. Čekala jsem asi pět minut a potom otevřel celý zpocený nebo mokrý, měl na sobě jen šedé tepláky.

„Promiň ze si čekala dlouho byl jsem ve sprše." To vysvětluje proč je mokrý a polonahý.

„To nevadí." usmála jsem se na něj a vešla jsem do vnitř.

Šla jsem do obýváku a sedla jsem si, Austin šel hned za mnou akorát zavřel dveře.

„Tak co se stalo?" Usmál se. A šel do kuchyně. Po chvíli přišel a měl v ruce dvě kávy. Jednu položil přede mě a druhou si nechal v ruce. Poděkovala jsem a vzala jsem si jí do ruky. Sednul si a znovu se zeptal.