Byl Moje Noční Můra

🌹22🌹

Otevřela oči a já jsem jí hned řekl „ahoj Elis, jak ti je?”

Z pohledu Elis

Když jsem otevřela oči, tak jako první co jsem viděla byl Marcus. Hned se mě zeptal „ahoj Elis, jak ti je?” 

„Ahoj je mi dobře.”  odpověděla jsem mu.

„Mám zavolat sestřičku nebo doktora?” zeptal se.

„Ne, to je v pohodě.”

Na chvíli zavládlo úplné ticho, přerušovalo ho akorát pípání přístrojů na které jsem byla napojená.

„Proč jsi přišel?” Zeptala jsem se když už mi to ticho lezlo krkem.

„Tinus  mi vlítl na pokoj. Protože si myslely, že jsem ti to udělal já. Jonáš totiž ostatním řekl, že jste se pohádali když jsem u toho byl a utíkal jsem za tebou, když jsi utekla. A tak si myslely, že jsem tě v té uličce zbil já. Já jsem jim ale řekl, že jsi se, se mnou pohádala a pak si mi utekla. Pak mi Tinus řekl že jsi v nemocnici tak jsem za tebou hned utíkal. A to je asi celý.”

Už zase ten jeho dlouhý proslov. Za posledních asi deset minut už druhý. Ano, správně. Slyšela jsem ho když říkal, že ho to všechno mrzí. A že mě má rád atd.
Nechápu co se to s ním stalo. Je na mě čím dál tím víc hodnější. Ale tím že na mě bude hodný mu určitě na tu jeho hru nepřistoupím. S tím ať ani nepočítá.

„Aha. Baví tě za mnou dneska pořád běhat?”

„Chtěl jsem vědět co se ti stalo. A ráno teda dopoledne jsem měl strach, že si něco zase uděláš. A k tomu bych se chtěl taky vrátit, tady už utéct nemůžeš.” zasmál se a zdvihl jedno obočí, mělo to znamenat ať začnu mluvit, ale já neodpovídala, tak se mě po chvilce  zeptal narovinu.

„Proč to děláš?” Myslel to vážně poznala jsem to z jeho obličeje.

„Nechci to řešit, je to moje věc.” odpověděla jsem mu suše.

„Tady to jsem slyšet nechtěl. Řekni mi proč to děláš. Je to kvůli tomu, že jsem tě mlátil? Nebo kvůli Kevinovi?” Kladl mi spoustu otázek a já ani na jednu z nich nevěděla odpověd.

„Mě je jedno co jsi chtěl nebo nechtěl slyšet. Prostě nevím proč to dělám, uklidňuje mě to! A o Kevinovi nemluv! Neznáš ho!” vyjela jsem po něm, akorát na mě koukal s otevřenou pusou. To co si na něj tady ve Francii dovoluju,  jsem si nikdy nedovolila, nikdy.

„Měl by jsi už jít. Už je večer a za chvíli budou končit návštěvy. A stejně mě zítra pouští, jsem tu jen na pozorování.” Řekla jsem mu po chvíli ticha kdy na mě jen upřeně koukal.

„Dobře a v kolik tě zítra pouští?” zeptal se když už byl u dveří.

„Nevím asi někdy ráno.”

„Okey zeptám se doktora nebo někoho jiného. Tak ahoj a dobře se vyspi.” usmál se na mě.

„Ahoj ty taky.” Snad poprvé co jsem se dneska usmála. A ještě ten úsměv patřil Marcusovi.

Neuvěřitelné, že zrovna Marcus Gunnarsen za mnou Elis Sparksovou  přijel až do Francie, i přesto že mě od první třídy pořád šikanoval. Teď se o mě bojí, utíká za mnou jako jediný když jim chci utéct. A jako jediný si mě všímá  a dává mi veškerou pozornost, i přesto že nejevím ani sebemenší zájem o to, aby se mnou byl. Místo aby tady se mnou byla Diana, Kelly a kluci tak tu se mnou je on. A od Diany mě to mrzí nejvíc, je to moje sestra a dneska tu za mnou ani nebyla. Zajímalo by mě co měla za práci, že se nemohla stavit ani na chvíli. I Jonáš s klukama tu byly. Ale jenom na chvíli. Všechny myšlenky jsem odložila stranou a šla jsem spát. Protože jsem unavená a když tu byl Marcus, tak jsem jenom předstírala, že spím.

*****
„Slečno, probuďte se. Slečno”  budila mě sestřička byla celkem mladá.
„Musím vám nabrat krev a tak dál, však to znáte.” oznámila mi a usmála se na mě. Natáhla jsem pravou  ruku ať může udělat svojí práci.  A otočila jsem se na druhou stranu. Nemám moc ráda když mi berou krev.

Když vše dodělala, tak všechno sklidila.

„Nevíte kdy mě pustí?” Zeptala jsem se jí, když už chtěla odejít. Takže se otočila a s úsměvem mi řekla.

„Nevím slečno, zeptám se pana doktora.” To je tak optimistická nebo to jen hraje?

Odešla a už jsem tu byla zase sama. Vzala jsem si mobil do ruky a šla jsem na sociální síťe.

Bylo půl desáté a já pořád nevěděla, kdy půjdu domů. Už je tu Marcus, přišel asi před hodinou. Byla tu i Diana, ale nešla za mnou,  šla za doktorem.  S Marcusem jsme si povídali o různých věcech. Když není s tou svojí partou, tak je hrozně fajn, je hodný, vtipný, pozorný a hlavně se chová normálně. S nima je to akorát namyšlený, odporný,  arogantní, provokativní blbeček kterého k smrti nenávidím.

Najednou do pokoje vešel doktor, Diana a Martinus. 

„ Dobrý den slečno Sparksová, můžete se obléct, domluvili jsme se na poradě, že není žádný důvod držet vás tu déle. Nesmíte ale tahat nic těžkého ani se nijak nenamáhejte, máte pohmožděná žebra a naraženou pravou ruku. Za týden přijdťe na kontrolu, to je vše. Přeji vám brzké uzdravení.”  Oznámil mi doktor a já byla ráda, že můžu jít konečně domů.

____________________________________________________________

Názor? Pište do com.

#superman#