Kluci šli teda do bazénu a já taky, protože mně přemluvili. Nakonec to byl příjemně strávený večer. Přidal se k nám i Marcus, takže jsem si to docela fakt užila. Bylo už skoro osm hodin, tak jsem vylezla z bazénu. Hodila jsem přes sebe ručník a šla jsem do pokoje, tam jsem si vzala oblečení a spodní prádlo. Pak jsem šla do koupelny, vše jsem ze sebe sundala a vlezla jsem si do sprchy. Když jsem se umyla, tak jsem vylezla ze sprchy, osušila jsem se oblékla a šla jsem do pokoje. Zarazil mě ale Marcus, který seděl na posteli.
„Potřebuješ něco?” zeptala jsem se.
„Stalo se něco?” ignoroval moji otázku a upřeně na mě koukal.
„Nic se nestalo, co by se mělo stát? A nekoukej takhle na mě...” nechápu o co mu jde?!
„Si nějaká divná, něco se muselo stát.”
Nechápu jak zrovna on, to na mě pozná, že mi něco je?!
„Co se staráš?! Proč se vůbec staráš?!”„Starám se, protože tě mám rád, záleží mi na tobě!” celou dobu se mi snaží koukat do očí, to mi jako chce hrát na city?! Na to ať rovnou zapomene!
„Jo tobě na mě záleží?! A od kdy, prosimtě ještě minulý týden si mě několikrát zbil a teď mě máš rád?! To zkoušej na někoho jinýho Gunnarsene! A teď vypadni z mého pokoje!” ukázala jsem rukou na dveře.
„Jo záleží! Nevím proč, ale prostě je to tak, proč si myslíš že jsem sem jel?!” on na mě začal křičet!
„Protože mi chceš za každou cenu zničit život, ale to se ti nepodaří! A nekřič na mě!”
„To není pravda nechci ti ničit život, opravdu tě mám rád!” teď už mluvil zase klidně.
Než jsem mu stačila odpovědět, tak do pokoje vtrhl Austin.
„Co se tady děje?” zeptal se nechápavě
„Nic!”
„Stalo se něco?” zeptal se zase Austin.
„Jo! Všechno se sere! Oni přijely! Máma má na mě pořád kecy! Všichni si myslí, že mi můžou říkat co mám a nemám dělat! A všichni si myslí, že mi zničí život, ale to se vám nepodaří!”
Rychle jsem utíkala dolů, obula jsem se a už jsem vyběhla z baráku, chvíli jsem běžela a pak jsem zpomalila. Šla jsem asi hodinu a půl a konečně jsem došla na místo, kam jsem chtěla. Je to, to místo, kde jsem byla s Winter.
Sedla jsem si na lavičku a přemýšlela jsem, nad tím jaké by to bylo, kdyby tu Kevin pořád byl. Po chvilce jsem se rozbrečela a pak jsem na rameni ucítila něčí ruku. Strašně jsem se lekla takže jsem spadla z lavičky, když jsem se koukla na toho dotyčného, tak jsem se zasekla strašně mi připomínal Kevina. On byl taky, ale v šoku.
„Elis? Opravdu si to ty?” zeptal se mě.
„Jo? Jak mě znáš?” nechápala jsem.
„To jsem já Kevin, ty si mě nepamatuješ?” ne to není pravda.
„Ty ale nejsi Kevin, ten umřel.” jakmile jsem řekla jeho jméno, tak se mi zalesklo v očích. Ten kluk co se vydával za Kevina mě obejmul.
„Já neumřel princezno jen jsem to musel nahrát, jinak by si ty i moje rodina byly v nebezpečí.”
„To nemůže být pravda viděla jsem jak si ležel v rakvi.” rozplakala jsem se ještě víc. Tyhle vzpomínky pro mě jsou moc bolestivé.
„Pojď půjdem jinam a já ti to vysvětlím.”
„Dobře a kam chceš jít?” zeptala jsem se.
„Ke mně do bytu.”
Už jsem mu neodpověděla. Vzal mě okolo ramen a šli jsme, po chvilce zastavil a odemkl auto. Nastoupil si a čekal až si nastoupím já. Já jsem ale váhala, bála jsem se a Kevin to na mě vycítil.
„Neboj se, pojedu opatrně” po chvilce váhání jsem teda nastoupila. Připoutala jsem se a koukla jsem se na Kevina, zase nebyl připoutaný, natáhla jsem se a zapla jsem mu ho. Usmál se na mě a nastartoval, opravdu jel opatrně. Moc dlouho jsme nejeli, asi po dvaceti minutách zastavil a vystoupil. Otevřel mi dveře já se na něj usmála a vystoupila jsem si taky. Byly jsme na okraji města bylo tu pár paneláku a do jednoho z nich jsem právě šla.
Odemkl dveře od bytu a nechal mě vejít jako první. Chtěla jsem se zout ale Kevin mi řekl ať se nezouvám.
„Chces něco k pití?” zeptal se mě jen jsem zakročila hlavou.
„Sedni si.”
Sedla jsem si na židli a koukla jsem se na něj.
„Proč si to udělal?” zeptala jsem se ho.
Bez slz to asi nepůjde už teď mi jich pár ukáplo.Ahoj🖐️😃 tak jsem zase zpátky. Omlouvám se, že jsem tak dlouho nevydávala, ale měla jsem nějaké problémy 🙂
Dokonce týdne by měla být další kapitola, tak se mějte 🖐️🙂❤️#superman🕸️🕷️
ČTEŠ
Byl Moje Noční Můra
RandomJe mi 17let a jmenuji se Elis. Mám starší sestru Dianu a bude jí 19 říkáme jí Denča. Rodiče jezdí na různé pracovní schůzky i do ciziny takže skoro nejsou doma, s Denčou se o sebe staráme sami. Bydlíme v docela velkém domě. Chodím do třeťáku. Už...