Dark Sea (Marvel)

Kapitola 7. - Odvedení

Vrátila se přesně tam kam chtěla, ovšem trochu jinak než původně plánovala. Zjevila se na lodi přímo mezi nepřátelskými piráty. Ti ji nejdřív pouze pozorovali, zděšeni Katherine, ale než stihla něco udělat, vzpamatovali se a také ji zajali. ,,Kde si byla?" Zeptal se jí jako první Jack. ,,Všichni myslí že ses na nás vykašlala. Prostě si si někam zmizela, podezřívají tě z čarodějnictví." Oznámil jí ale ona se nad tím pouze pousmála. ,,Myslíš, že kdybych se na vás vykašla, že bych se teď vrátila? Bylo to nedobrovolné, nechtěla jsem nikam jít. I když, teď toho nelituji, už aspoň trochu vím co je ten kámen zač," vzala kámen do rukou a sedla si. Dlouhý čas nikdo nepromluvil, všichni až na Katherine se báli. Dívka v rohu cely přemýšlela co se vlastně stalo. Naštěstí v cele byla sama, takže ji nikdo nerušil, až na Jacka povídajícího si sám pro sebe ve vedlejší cele. ,,Za chvíli budem na pevnině. Ještě se musíme dohodnout co s váma, ale jelikož jste piráti, tak bychom na vás mohli pěkně vydělat." Oznámí jim někdo, ovšem Katherine to zas rozesměje. On si toho všimne, ale nějak to nekomentuje a odejde. ,,Zbláznila ses? Víš jaký jsou, mohli tě nechat hned teď zabít..!" Promluvil k ní polohlasem Jack. ,,Na to se mě až moc bojí. Vždy když jsem někdo přijde na hlídku, vyhýbá se mi jak pohledem, tak i mé cely." Jack se odlepil od mříží a sedl si. Asi po půl hodině je postupně začali vytahovat ze cel na palubu. Avšak u Katherine se opět pozastavili a radši ji odvedli rovnou tři piráti.
Nikdo nevěděl jak, ale dostali je do vězení a ještě za ně dostali zaplaceno. Všichni přemýšleli co se to s nima děje, nikdo se ani nepokusil se bránit. Možná jak byli naštvaní na jedinou dívku jejich posádky, opustila je všechna síla.

Po dvou týdnech strávených ve věznici, přišli lidé v dlouhých pláštích a každý den odváděli jednoho z vězňů. Nikdo z odvedených už se nevrátil a netušili co se s nimi stalo. Postupně se to až nebezpečně přibližovalo k pirátům, a první na řadě byl Jake. Katherine byla ihned po něm, ale stejně se spíše bála o ostatní než o sebe. Uběhlo dalších několik dní a oni opět přišli. Tentokrát už před Jakeem nikdo nebyl, byl na řadě. ,,Ne, nechte ho! Nesahejte na něj!" Řvala po těch lidech, ale marně. Jake se bránil jak jen mohl, ovšem ti muži byli silnější. ,,Katherine promiň." Byla jeho poslední slova a poté už se nechal odnášet pryč. ,,Ne! Odpouštím ti! Jakeu! Ne..!" Byla natisknutá na mřížích, natahovala za ním ruku. Z očí jí stékaly slzy. Opřená o mříže se posadila. Přitáhla nohy k hrudníku a rozplakala se. Ostatní členi posádky se ji snažili uklidnit, ovšem neúspěšně. Bála se dalšího dne, bála se co se s ní stane. Avšak malá dívka dostala nápad, ale nejdříve si potřebovala něco zjistit. ,,Mám otázku." Podívala se na strážníka procházejícího kolem. Podíval se na ní a kývnul. ,,Kam všechny odvádějí, proč se nikdy nikdo nevrátil," nechtěl odpovědět, tak ho chytla a položila mu na chviličku kámen na ruku. Jelikož ho držela, nemohl se nějak bránit. Zasyčel bolestí a snažil se vyprostit, Katherine ho ovšem držela tak pevně, div mu nevykloubila ruku. ,,Zeptám se ještě jednou. Kam je odvádějí." Byl zděšený, tak jí vyklopil vše co o tom věděl. ,,Odvádějí je na nějaký pokusy.. do nějaký laboratoře nebo co, víc nám neřekli.. celý mi to přišlo nějaký zvláštní, ale platí nám za vězně, a navíc se aspoň uvolňuje místo na někoho jiného." Pořád se při tom snažil vyprostit, ale volnosti se dočkal až poté co to dořekl. ,,Děkuji, to jsem chtěla vědět," usměje se Katherine a posadí se do kouta. Stráže na ni ještě chvíli zděšeně hledí, ale pak odejde. Druhý den Katherine vstala časně ráno, aby se stihla připravit. Každý den přicházeli jinak, tak musela být připravená po celý čas. Ty hodiny čekání ji přišly nekonečné, myslela že než přijdou, tak tam zestárne. Bylo čas na oběd, když se konečně ukázali muži pláštích. Otevřeli celu, však místo aby chytili oni ji, držela ona jednoho z nich pod krkem a ukazovala mu zelený kámen. ,,Pusťte mě a moji posádku, a nikomu se nic nestane." Všichni se rozesmáli, protože opět nepochopili co dívka drží v ruce. Už jim chtěla ukázat čeho je kámen schopný, když na ni jeden z těch můžu zakřičel. ,,Ne! Přestaň, polož ten kámen, nevíš s čím si zahráváš." Opatrně se k ní přibližoval a ostatní na něj koukali jak na blázna. ,,Domluvte aby pustili mne a mou posádku a já ho nechám žít." Usměje se. ,,Tvou posádku můžeme klidně propustit, ovšem tebe ne. Jsi zvláštní malá dívka, nemůžeme tě jen tak pustit." Ukázal strážím, aby ostatní piráty propustili. ,,Katherine, opět si zachránila někoho jiného než sebe. Je to dobrý skutek, takových lidí jako ty by mělo být víc. Ještě se určitě uvidíme." Světlovláska hned pustí muže kterého držela a vyběhne obejmout Simona. ,,Budeš mi chybět. Nezapomenu na tebe." Pokusí se ještě usmát, ale moc jí to nevyjde. ,,To my na tebe taky ne, to se neboj." Vyvedou ho někam ven kde ho odhodí jako všechni ostatní. To už Katherine upadala do spánku, jelikož jí píchli něco na spaní.