Dark Sea (Marvel)

Kapitola 11. - Staré vězení

Než doktorka stačila něco dodat, přinesli tác plný ovoce. Spoustu jich Katherine neznala, tak jí zajímalo jak některé budou chutnat. ,,Většina z těchto ovocí jsou z mé rodné planety." Položili tác ihned vedle Katherine. Chtěla se do toho pustit, jenže zapomněli na pouta udržující jí na místě. ,,Mohli byste mi ještě sundat ty pouta? Nebo mě alespoň nakrmíte?" Zasmála se, a odprostili ji od pout. ,,To fialové vypadá zajímavě. Sice to není úplně jablko jak jsem si přál, ale toto je podle mého názoru lepší. Je to vůbec jedlé?" Trochu ji vyděsila otázka zda to není třeba jedovaté, tak nejdříve snědla co znala. ,,Můžu jíst všechno, není to něco nejedlýho? V životě jsem nic takového neviděla, tak nevím." Doktorka přijde k ní a s pobavením v hlase jí řekne o skoro každém ovoci něco. ,,Proč bychom tě chtěli otrávit, když nás máš zachránit? To na tobě záleží náš osud. Pokud neuspěješ ty, neuspěje nikdo z nás." Katherine se zarazila, netušila že by měla až takovou moc. Nechtěla aby na ní závisel život druhých, i když teď se jakoby dobrovolně přihlásila do války. ,,Co kdybych odmítla. Co kdybych nechtěla bojovat po vašem boku." Touto otázkou si lámala hlavu spíše doktorka Songová, ale odpověď na ni byla jasná. ,,Zůstala by si zde jako nepovedený pokus. A nebo," odmlčela a nad něčím přemýšlela. Netušila zda to má říct nahlas nebo ne. Porozhlédla se po ostatních, ti se ovšem tvářili pořád stejně nezaujatě, i přesto že hltali každé jejich slovo. ,,Nebo co? Zabili byste mě?" Doktorka zavrtěla hlavou. ,,Nebo bychom ti dali-" nestihla to doříct, protože jeden z mužů začal náhle střílet po ostatních. Snažili se ho zadržet, ovšem byl moc silný, nezastavili ho ani na chviličku. Před tím Katherine odvedli pryč, naskytl se jí pohled na jeho tvář. Oči měl celé žluté, na jeho tváři se objevily žluté praskance, které se postupně zvětšovaly. Párkrát jí střelil, to ji moc netrápilo. Spíš jí zajímalo kde byla, zavřeli jí do osamělé tmavé místnosti. ,,Nevíš jestli tu nemají někde svíce nebo lampu?" Potichu zeptala Tobiase. Tušila odpověď, ale stejně se zeptala. Se svícemi nebo lampou bych moc nepočítal, zkus nějak rozsvítit normální světlo." Neměla ponětí co myslí tím normální světlo, ani nevěděla jak to hledat. ,,Vedle dveří by mohl zapínač, třeba nalevo," Katherine nahmatala dveře, ale nalevo od nich nic nebylo. ,,Tak v pravo." Popošla kousek a opravdu i poslepu něco našla. Zmačkla to a rozsvítilo se. ,,Proč tohle není u nás." Otočí se zády ke dveřím a spatří tři přivázané lidi. Nevypadali zrovna zdravě, jakoby tu už pár let strávili. ,,Musíte pryč. Zabijou vás. Doktor Smith je vrah." Nechápavě se na toho může podívala. Nerozuměla mu, jaký doktor Smith? ,,Kdo je to?" Muž se na ní ztěží podíval. ,,Operoval mě. Měl jsem nádor a on mi ho odstranil. Slíbil mi nesmrtelnost když mu pomohu. Pomohl jsem. A on mě uzavřel sem. Jsem zde už desítek let, netuším jak moc se to změnilo." Sotva mluvil, byl zázrak že žije. Nějakou dobu si s ním Katherine povídala, dozvídala se nové věci. Muž se jmenoval Yipes a byl přes šedesát let starý. Měl ženu a dvě děti, které miloval, ale i tak se s nimi musel rozloučit. Co se mu na mozku objevil nádor, cítil že nemá moc času. Naštěstí ho našli muži odtud a zachránili ho. ,,Už dlouho tu nikdo nebyl. Co by tu takhle mladá dívka hledala?" Zeptal se a Katherine se na Yipese usmála. Řekla mu ve zkratce jak se dostala do vězení a jak jí odvedli. Některé detaily jako třeba to, že má dvě srdce si nechala pro sebe. ,,Nedovol jim tě ovládnout, oni by to dokázali. Musíš vzdorovat." Poté dva muži v pláštích přišli pro Katherine. Jejich cesta opět skončila u doktorky Songové, kde ji nechali a odešli. Měla plno otázek, chtěla je všechny vychrlit na doktorku, ale její pohled ji zastavil. ,,Tam kde si teď byla, je bývalé vězení. Postavil ho můj otec, Roman Smith. Jmenuji se po matce, s mým otcem nechci mít nic společného. Zničil mi mé dětství, všechny mé sny. Zavedl si vlastní budovu, kde zkoušel různé věci. Uvěznil ty tři nešťastníky do vlastnoručně vyrobených pout, které může odemknout pouze on. A teď jsem tu já, převzala jsem to tu po něm." Katherine byla spokojená, nemusela vyslovit ani slovo a většina jejích otázek byla zodpovězena. ,,A co bylo to monstrum co tu bylo?" Doktorka se rozhlédla kolem a ukázala na Katherine. ,,Tvůj Conatus to umí také. Ten muž neuposlechl mé rozkazy a nechal do sebe dát jednoho Conatuse. Ten ho ovládl, tak jako párkrát ovládl i tebe." Katherine se podivila, nepamatovala si nic takového. ,,Byla jsi moc slabá aby si byla schopná vnímat. Každý Conatus vypadá jinak, tvůj je třeba tmavě modrý. Když se promění, máš krásné tmavě modré oči, vlasy ti zmodrají a uši máš dlouhé a špičaté." Nevěděla co si o tom má myslet. Netušila, že ji Tobias může ovládnout a takhle ji využít. ,,Promiň, já nechtěl. Jenže oni si o to říkali, musel jsem něco udělat."