,,Možná.. možná jsem se s tvým conatusem spletla. Nezbývá mnoho času, budeme muset začít bez našeho známého opozdilce." Dívce došlo, že jako opozdilce označila Finna, kterého stále hledají vojáci. ,,No nic, chvíli tě tu teď zanechám s těmito muži, tak neproveď nic co by ranilo mé srdíčko." Chystala se k odchodu, ovšem těsně před východem se otočila zpět ke Katherine a kamarádsky ji poplácala po hlavě. ,,Buď tak hodná a nikam nechoď, jo?" Také se podívaa na omámené vojáky. ,,Ať bude dělat cokoliv, nesmí se jí nic stát. Ještě ji budem potřebovat. Každá kapka její krve je pro nás důležitá." Naposledy se usmála a odešla. Katherine si moc dobře uvědomovala jak je na naštvaná na doktorku Songovou, proto raději nic neodpovídala. Bála se, že by se její vztek zněkolikanásobil a udělala by něco, čeho by pak litovala.
,,Myslím, že už je dostatečně daleko pro tvůj plán. Mimochodem pokud se ti to vydaří, tak je to celkem dobře vymyšlený. Samozřejmě že já bych to vymyslel lépe, protože jsem prostě lepší. I když musím uznat, že toto je na tvůj malinkatý mozeček v pohodě." Jedna z hodně věcí, kterou na Tobiasovi nesnášela, byla jeho "vševědomost". Byla to spíše potřeba zjistit vše o všem, avšak Tobiasovi to vždy záhadným způsobem prošlo, a ještě k tomu byl o krok napřed. A když se o tom zmiňoval, nikdy nezapomněl na jakoukoliv narážku na to, že je lepší než Katherine.
,,Víš že je neslušné si číst cizí myšlenky. Dotyčnému by to nemuselo být dvakrát příjemné."
,,Co ty víš o slušnosti, já jsem nebyl ten, kdo byl pirát." Opět měl pravdu, ona byla pirátka a piráti většinou na slušnost kašlou. I ona byla ten případ, i přes to, že se ji Simon snažil krotit. Avšak byla pirátkou už od dětství, v podstatě se narodila pro život na moři.
,,Nebyla jsem pirátkou. Pořád jsem." Svými slovy si nebyla jistá, protože čím déle zůstávala mimo loď, tím více zjišťovala kolik věcí je na souši. Nikdy se o souš moc nezajímala, pouze zastavili, nabrali zásoby a zas pluli pryč. Celý svůj život strávila na vodě, až teď pořádně objevuje zázraky pevniny. Chvílemi si jí stýská po plavbě po moři, ovšem pevnina ji lákala čím dál tím více.
,,Jo, to je super že si to takto neustále dokola nalháváš, ale mám pocit že by ses měla zaměřit na tvůj plán. Nechceme zde přeji zůstat navěky." Jak se zamyslela, málem by zapomněla na její plán na útěk. ,,Akorát mě budeš muset nějak nenápadně dostat ze všech těch pout. Když o tom tak přemýšlím, my bychom se odtud vlastně dostali, kdyby tu nebyli stráže."
,,Kdyby, kdyby. Kdyby nám je k ničemu." Řekl ve chvíli, kdy se mu podařilo vyprostit Katherin pout, aniž by si toho kdokoliv všiml. Ani sama dívka to málem nepostřehla, nebýt náhlé volnosti. Neviditelná se urychleně zvedla z lehátka a běžela do rohu místnosti, kde stál jeden z vojáků. Avšak i ten, jako všichni ostatní hledal zmizelou Katherine.
,,Řeknete mi kam šla doktorka, jinak ho zabiju!" Vytrhla nic netušícímu vojákovi zbraň z rukou a přidržela mu ji u hlavy. Oni pouze stáli a přihlíželi jak se chystá zabít jednoho z nich. Když tam stála a čekala na jejich reakci, něco jí došlo. Měli jen jeden úkol, hlídat ji, aniž by jí ublížili. Bylo jim úplně jedno jestli ho zabije, nezáleželo jim na něm. ,,Dobře.. tak to udělám trošku jinak. Řekněte mi kde je doktorka, jinak zabiju sebe." To už jejich reakce byla jiná. Přiložila si zbraň k hlavě, přičemž vojáci se ji pokoušeli přesvědčit, aby to nedělala. ,,Řekněte mi to a nikomu se nic nestane. Respektive mě se nic nestane, takže bych byla ráda kdyby jste mi to řekli." Mlčeli i nadále.
Až po zdlouhavém čekání, vojáci řekli slova kterých se světlovláska obávala.
,,Když ti to povíme, doktorka nás zabije, doslova zabije. Pokud to tedy neuděláme my sami dříve."
Katherine došla trpělivost, tak namířila pistoli na jednoho z mužů a bez váhání střelila. ,,Nedomluvili jsme si, že někoho zabiješ. Plán byl zcela jiný." Zastěžoval si Tobias, ovšem ani se nepokusil skrýt, že mu to nevadí.
,,Já ho nezabila, pouze jsem ho zachránila. Ano, bude ho to bolet, ale bude v pořádku. Snad." Nejistě se usmála a podívala se na vojáka. Nikdo se o něj nezajímal, všichni upíraly oči na dívku.
Voják, kterého postřelila byl ještě mladý, s pihatou tváři a s neupravenými zrzavými vlasy. Jeho vystrašené tmavě hnědé oči kmitali z Katherine k vojákům. ,,Co tu dělám? Jak jsem se sem dostal? Kde.. kde je Alexa?" Přkrčený u zdi se zmateně otáčel kolem sebe.
,,Musím uznat, že tohle se ti povedlo. Ale jak sis mohla být tak jistá, že se strefíš?"
,,Nemohla. Spoléhala jsem na tebe."
Místo toho, aby ho Katherine zabila, pomohla mu, jak sama říkala. Sestřelila zlatý štítek na jeho krku, čímž ho zbavila oddanosti k doktorce. I když by se Tobias měl radovat, byl spíše znepokojen Katherininou poslední větou. ,,Jak myslíš to, spoléhala jsem na tebe?"
ČTEŠ
Dark Sea (Marvel)
Fantasia,,Kde jsi. Ukaž se!" Zoufale se rozkřikne po místnosti. Rozhlížela se pořád dokola, jestli náhodou neudiví někoho jiného. ,,Mě neuvidíš, já jsem ty." Nevěří tomu, v její hlavě nikdo být přeci nemůže. Parazit. Byl to přesně ten parazit, o kterém mluv...
