Dark Sea (Marvel)

Kapitola 17. - Zelený kamínek jako výzdoba?

,,Není to pravda, nikomu by neublížil. Teda, většině. A jak to, že nás neslyší?" Podívá se na Adele, která se pomalu rozpouští. ,,Mé kouzlo. Třeba tě to jednou naučím." Stačila říct než úplně zmizela. Dívka nějakou dobu ještě byla v lese, ovšem pak znovu omdlela.
Ležela stále na zemi před královnou, a všichni se na ní dívali. Jediný Finn byl hned u ní a pomohl jí vstát. ,,Jsi v pohodě?" Polohlasem se optal a ona jen kývla. Královna se rozhlížela po ostatních a uvažovala, jestli tam má Katherine opravdu poslat. ,,Co se stalo? Nehledě na to, že jsi se celá klepala, tak jsem nemohl nakouknout do tvé mysli. Představ si prostě obyčejnou zeď, dlouhou velkou zeď, kterou nemůžeš nějak přejít. Asi tak jsem se cítil. Někdo ti musel vlízt do hlavy a zablokovat mi přístup."
,,Je mi fajn." Neutrálně odpověděla, protože neměla moc času na vybavování. A navíc nevěděla jak má vysvětlit její záchvat Tobiasovi. O Adele mu říkat nechtěla, i když věděla že je hodný.
Nesměla na to ani moc myslet, aby se to nedozvěděl sám, ale naštěstí se za tu dobu co se s Tobiasem zná, naučila se před ním skrýt své myšlenky. ,,Tak přemýšlím, jestli tě nemám nechat ještě zde. Olivie, naše planeta umírá, jsi si jistá jestli jí tam máme vyslat?" Všichni opět prohlédli na doktorku. Sebejistě odpověděla: ,,Ano, je připravená." Královna pokrčila rameny a pokračovala v tom, co chtěla říct. ,,Takže, sešli jsme se zde, abych vám mohla osobně pogratulovat. Každý z vás je velmi silný jedinec, připraven jít do boje. Shodli jsme se, že to trošku urychlíme a společně se zkušenými vojáky odjedete za hodinu," pohled stočila ke Katherine. ,,Mezi námi je poprvé v dějinách naší války dívka. To, že je dívka, ovšem neznamená že bude slabší než vy. Na to pamatujte. Všichni si postupně domlouvejte čtveřice, na bojiště pojedete celkem dlouho v skupinkách po čtyřech." Zelenooká dívka se zhrozila, jestli mají vyrazit už za hodinu, tak neměla šanci stihnout vzít kámen. Mezitím co většina domlouvala s kým pojede, Katherine se pokoušela nepozorovaně vytratit. S Tobiasem museli co nejrychleji vymyslet nový plán, ale vůbec se jim nedařilo. ,,Je ti něco? Nepotřebuješ nějak pomoc?" Finn věděl že se pokouší schovat, ale Katherine měla v obličeji ustaraný výraz, nemohl jí jen tak ignorovat. ,,Ne, nic mi není, nepotřebuji pomoc," odmlčela se. ,,Ale vlastně, pomoc by se hodila." Pokýval hlavou s světlovláska mu pověděla celý její nápad.

,,Mohl bych se Vás na něco zeptat?" Finn udělal přesně to, co bylo v plánu. Zavedl královnu mimo místnost a ptal se na nějaké otázky kterého zrovna v tu chvíli napadaly, aby dal Katherine čas na ukradení kamene. ,,Teď máme možnost. Vidíš tu fontánu? Udělej trošku rozruch ať máme ještě větší šanci na úspěch." Řídila se Tobiasovými radami, vodu z fontány vypustila ven. Neviditelná běžela za trůn. Jelikož se všichni soustředili na fontánu, měla chvílí čas na odebrání kamene. Nešlo jí to, byl pevně zabudovaný v trůnu a ať dělala co dělala, nepodařilo se jí kámen vyprostit. ,,To prostě nejde! Možná kdybych se tu opřela, tak by to fungovalo." Byla neúnavná, strávila by tím klidně celou noc, ale tolik času neměli. ,,Mám nápad. Nejspíš se ti to líbit nebude, ale já mám o hodně větší sílu než ty, co kdybych se na chvíli proměnil?" Katherine to chtěla zamítnout, protože si nedokázala udržet neviditelnost.
,,Konečně se můžu protáhnout. Na vzduchu jsem nebyl už sakra dlouho. Tak se podívejme kde ten kámen vězí." Nějakou dobu trvalo než kámen vyrval, ale nakonec se mu to podařilo. ,,Vidíš, šlo to." Zašeptal a pomalu se začal vytrácet. Tobias se opět uzavřel a Katherine mohla svobodně chodit jak a kam chtěla. ,,Bylo to nepříjemný. Bez mého svolení to prosím už nedělej. Ale na druhou stranu to bylo hodně hustý, úplně divný pocit jsem měla, prostě nepopsatelný zážitek." Připojila se k ostatním i s kamenem nekonečna.
Poté co uběhla hodina, všichni stáli připraveni na odjezd. ,,Teď mi vlastě něco došlo. Když tě doktorka zachránila v patnácti, jak dlouho jsi u ní strávil?" Podívala se na Finna. ,,Bylo mi skoro šestnáct, ale to je jedno. U doktorky Songové jsem byl necelé čtyři roky, až do mých devatenáctých narozenin, poté mě vzali sem." Nedokázala si představit, že by čtyři roky musela být někde zavřená. I když Finn se podle jeho popisování měl o hodně lépe než ona, stejně by to nechtěla. ,,Prosím nastupujte." Ozve se nějaký hlas a před nimi se zjeví malé kabinky. Katherine a Finn ihned jednu zabrali, ale jelikož byli volné ještě dvě místa naproti nim, nebyli v kabince sami.