Dark Sea (Marvel)

Kapitola 9. - Hlas

,,Jakeu, slyšíš mě?" Vší silou promluví. Nevěděla jak dlouho spala, ale nejspíš dost dlouho na to aby načerpala síly alespoň na mluvení. ,,Co ti udělali?" Znovu se zeptala. ,,Nevím, ale strašně to bolí. A každou chvíli nemůžu nic dělat, jen vnímám jak někomu ubližuji, párkrát někoho i zabiju. V mé hlavě, pořád na mě mluví hlas. Vždy když mě odvedou probere se. Katherine pomoc mi." byla zase neschopná slova. Přemýšlela co se stalo, jak by je oba mohla zachránit. ,,Neboj, něco vymyslím." Nezmohla se na víc než jednu větu. Dlouho seděla opřená o skleněnou stěnu a uvažovala nad možnostmi. Mezitím pořád usínala, vždy jen na chviličku prostě stratila vědomí. Po pár hodinách nic nedělání před Katherininu klec nakráčela doktorka Songová i se svými pomocníky. ,,Vemte ji, ale ať neproberete to v ní." Lidé v pláštích okamžitě začnou otevírat onu klec aby vytáhli Katherine. ,,Já nikam nejdu, nechce se mi. Proč bych tam vlastně měla chodit, když se ani nepohnu. Je v tom nějaká logika? Já nevim, budu se plazit. Nebo se zázračně přemístim do hospody a něco si dam, jo, půjdu se koupat." Vůbec nevěděla proč si mluvila sama pro sebe, ale pomáhalo jí to. Mluvila, dokud znovu nepřestala vnímat.

Byla znovu připoutáná k lehátku, tentokrát na ni však nesvítilo to ostré světlo, nýbrž na ni všichni něčím mířili. Vypadali pomláceně, tekla jim krev a někteří i pokulhávali. ,,Katherine? Jsi to ty?" Doktorka Songová nejistě přejde blíže k dívce. ,,Ano. Tedy - myslím. Pořád se mi strašně točí hlava." Doktorce se ulevilo a ihned započala další část pokusu. Kmitali okolo malé světlovlásky jako mravenci. Zatímco ona tvrdě spala, pracovali na jejím vylepšení, které by jim mohlo dost pomoc. Po čtyřech hodinách přestali a mohli jen doufat, že to vyjde.

Když se Katherine probrala z několika hodinového spánku, stále byla položena na bílém lehátku. Ovšem to nebyla připoutaná a když se rozhlédla po místnosti zjistila, že je sama s doktorkou Songovou. ,,Konečně jsi vzhůru, dáš si čaj?" Podala jí hrneček s horkým čajem. I když neměla ponětí co to je, dychtivě po tom sáhla. Opařila se, tak to raději vrátila zpět doktorce. ,,Možná teď pro tebe bude těžké zvládnout to co ti teď povím, ale prosím vydrž to." Katherine kývla hlavou na souhlas a uvědomila si, že se opět může hýbat. ,,Nejdřív začneme podle mě tím lepším, čímž je, že tě nemusí už nikdy více trápit bolest. Podívej se sama," vzala do ruky nůž a pořezala Katherine. Ta si ihned chytla ruku z níž tekla krev proudem, ale náhle bolest ustala. Podívala se na šrám od nože. Nezbyla po něm ani jizva, pouze krvavá cestička končící u dlaně. Katherine nechápala, pořát kontrolovala ránu. ,,Jak jste to.." nedokázala nic říct jak byla překvapená. ,,A teď ta horší věc. Každý v té hale měl svého parazita. Byla to jen zkouška jestli to vydržíte, pak jsme ho všem vyndali. Avšak i paraziti posílili a teď nechtějí pryč z vašich těl. Kdyby se tě snažil oslovit, nevěř mu. Má špatně úmysly." Katherine nevěřícně pohlédla na doktorku. ,,Horší než vy?" Než kdokoli stačil něco říct, do místnosti vběhl zadýchaný muž, aby doktorce oznámil útěk subjektu 3b12. ,,To byl tvůj známý." Podotkla směrem ke Katherine a odběhla. Nikdo neměl potřebu ji hlídat, tak zůstala sama. Vzala si nůž a nedůvěřivě si ho prohlížela. Chtěla to znovu zkusit, chtěla vědět jak to funguje. Přiložila nůž k ruce, a jemně řízla. Nůž byl ostrý, tak to šlo hladce a krev se opět valila z její ruky. Pozorovala každý detail jak se její kůže zacelovala. Odvrátila pohled a ihned ji něco napadlo. Dveře. Byla sama v místnosti, měla šanci utéct. Opatrně se postavila na nohy a snažila se jít. Katherine se podlamovala kolena, nedokázala skoro nic. Možná byl opravdu čas na plazení. Doslova sebou plácla o zem a pomocí rukou, které zjistila že má silnější než nohy, se odstrkávala od země. Uběhlo několik minut, když Katherine konečně seděla u dveří. Vzala za kliku a položila se na dveře aby se otevřeli. A ono nic, zamkli jí tam. ,,Vážně? Já se sem tak dlouho plazim, a ono je to zamknutý?" Zanadávala si a pokusila se zvednout. Byla už trošku silnější, takže alespoň zůstala stát. ,,Katherine, konečně se k tobě po tak dlouhé době dostávám," zazní jí hlas v hlavě.