Dark Sea (Marvel)

Kapitola 2. - Banka

Rok 1528
,,Katherine, je čas vstávat, dneska máme na plánu banku!" Třese s Katherine Jack ,,Já dneska nejdu. Nechce se mi vstávat, nikam nemusim..." v polospánku se otočí čelem ke stěně. ,,Jak chceš, ale nevíš o co přicházíš. Je to vobrovská banka plná zlata, vážně nechceš jít?" Katherine jen zavrtěla hlavou a dělala že spí. Přeci jen, takových bank už vyloupila spoustu.

Ihned poté co vystoupili piráti z lodi, zvedla se a běžela na palubu za Simonem. Simon byl otec kapitána, ale vůbec si nebyli podobní. Kapitán byl vyloženě pirát, nedělalo mu problém něco vzít, zatímco Simon byl pravý opak. Neměl rád pirátství, ale díky slibu, který dal jeho ženě než zemřela, musel. Slíbil jí, že ať se bude dít cokoliv, postará se o jejich syny. A pak měl syna, o kterém se příliš nemluvilo. Jake. Kdyby to nebyl bratr kapitána, byl by už dávno po smrti.

,,Simone, povíš mi nějaký příběh? Celý týden jsem se těšila až tě zase uvidím, kde si vůbec byl?" ,,Jel jsem za starými známými, nevíš kam ráno odešli ostatní? Probudil jsem se zrovna když odcházeli, tak mě zajímalo jestli to nevíš." Bylo mu jasné, že věděla kam šli, protože Katherine věděla snad o všem. ,,Šli vykrást nějakou banku. Ptali se mě jestli bych nechtěla s nima, ale já se těšila na tebe. Povíš mi ten příběh?" Simon byl snad jediný člověk, kterému plně důvěřovala. Vždy mu říkala pravdu, nedokázala mu zalhat. ,,Jasně, příběh. A o čem by měl být?" ,,O tom, jak jste mě našli." Simon jí po několikáté pověděl jak se z ní stala pirátka, i když trošku poupraveně. Simon začal vyprávět, a i přes to, kolikrát to už předtím řekl, to znělo pokaždé jinak.

,,Upřímně si pořád ale nedovedu vysvětlit, proč tě doopravdy vzali. Nejspíš jen proto, že z tebe chtěli mít opravdu dobrou pirátku. A ten kámen co máš, chtěli ti ho vzít, ale všichni se o něj popálili. Ovšem tobě to jako jediné vůbec nevadilo, naopak jakoby ti to pomáhalo. Poté co tě přinesli sem na loď, položili kámen na zkoušku na krysu. Moc dlouho nevydržela." Katherine si sáhla na svůj náhrdelník. Svítil zeleně, milovala zelenou. ,,Moc krásný příběh, otče. Opravdu, tleskam." V rohu se objevil Jake. ,,Jenže netleskáš," musela si rýpnout světlovláska. Jake dělal že ji neslyšel a pokračoval. ,,Být já tam, nikdy bych tě nevzal, princezničko." Dokončil svou myšlenku Jake, Katherinin něco jako zápornák. Všechny piráty měla celkem ráda, ale Jakea přímo nenáviděla. Měl černé vlasy, ulíznuté do zadu, vysokou hubenou postavu a na skoro každého měl nějakou nadávku. Byl o pár let starší než Katherine a podobně ji nenáviděl. ,,Jenže tys tam nebyl, vytáhlíku. Proč taky nejsi v bance? O promiň, oni tě nechtějí, neberou tě jako součást týmu.. Je mi to jasné, jsi na ně naštvaný, proto otravuješ ostatní. Víš co Jakeu? Jdi někam, nemám na tebe náladu." Byly to nekonečné války mezi Jakeem a Katherine. ,,A proč tam nejsi ty? Taky tě neberou jako součást týmu? A nebo se naše princeznička nechtěla ušpinit, tak nechala dělat špinavou práci někoho jiného?" Začínalo to. Simon radši odešel někam jinam, neměl chuť je poslouchat. ,,Abys věděl, prosili mne na kolenou. Že prý jsem nejlepší pirátka, chtěli abych jim pomohla," vždy si ráda trošku poupravila pravdu, přeci jen, byla to pirátka, musela si někdy trošku vymýšlet. ,,Chtěla jsem tu zůstat abych si mohla popovídat se Simonem. Ale pak mé úžasné oči uviděli tebe a chtělo se jim blejt." Usmála se a odešla do podpalubí.

Když kapitán s jeho posádkou vrátili, ihned vypluli na moře. Nechtěli tolik riskovat, tak se radši hodně vzdálili a až poté ukázali co vzali. ,,Tak ta banka nebyla až tak velká jak jsem myslel," začal Pervis, jeden z pirátů. ,,Ty myslíš? To jsem nevěděla." Pozastavila ho Katherine. Pervis se na ni jen zašklebil, protože chápal srandu a pokračoval. ,,Vešli jsme tam, jakože nic, ale všichni se na nás divně dívali." Pověděl jim vše co se stalo od začátku do konce.
,,A pak už jsme jen utíkali jako o život. Nějakej trouba se za náma rozběh, že nás dožene a chytí, tak jsme se o něj postarali. V tom hnoji bych skončit nechtěl." Katherine to nedalo a musela se začít smát. Představila si, jak ten trouba co se za nimi rozběhl, byl Jake a jak teď leží někde ve hnoji. Všichni na ni koukali jak na blázna. ,,Jo.. par.. pardon.. nemohla jsem se udržet," vykoktala nějak ze sebe. Po celý večer jí tato myšlenka doprovázela, proto se pořád pousmívala. Někdo by řekl, že prostě šťastná, ale všichni na této lodi poznali, že něco připravuje.