Dark Sea (Marvel)

Kapitola 10. - Ono to má hlad

,,Kde si. Ukaž se!" Zoufale se rozkřikne po místnosti. Rozhlížela se pořád dokola, jestli náhodou neudiví někoho jiného. ,,Mě neuvidíš, já jsem ty." Nevěří tomu, v její hlavě nikdo být přeci nemůže. Parazit. Byl to přesně ten parazit, o kterém mluvila doktorka Songová než odešla. Nevěděla jestli jí může nějak ublížit, nebo je jen v její hlavě. ,,Dobře, kdo jsi." Sebejistě se zeptá a posadí se na lehátko. ,,To bys měla vědět. Doktorka ti přece o mě něco říkala." Katherine vzpomínala na slova doktorky Songové. ,,A máš nějaké jméno? Nebo tak něco? Abych kdyžtak věděla jak na tebe zařvat kdybys něco udělal." Zasmála se a představila si reakci Jakea kdyby se to dozvěděl. V zápětí ovšem posmutněla, uvědomila si v jaké situaci se momentálně Jake nachází. ,,Na co jméno? Stačí mi mít moc a je to. Pak mě každý bude nazývat vládce." Zasmála se, ale poté jí došlo že to myslel vážně. ,,Tobias. Mohl bys být Tobias." V místnosti byla krabice s nápisem Tibas, tak jí to napadlo. ,,Tobias? To chce něco víc. Něco jako - Ten nejlepší, Král. A ne prostě Tobias." Zněl trošku rozzuřeně, avšak nápad se mu celkem zalíbil. Dlouho Katherine chodila po místnosti a povídala si s Tobiasem. Přestalo jí to bavit, tak si lehla na lehátko a snažila si odpočinout. ,,Vypadneme odsud. Pojď, ovládneme svět! Nebo, rovnou celý vesmír!" Katherine to už po hodině nezvládala. Tobias se pořád opakoval. Chtěl být vládcem, aby ho každý poslouchal. ,,Nechceš být alespoň na chvíli zticha? Nebaví mě to." Řekla nakonec a Tobias opravdu přestal.

Po několika hodinách přišla doktorka i s ostatními. ,,Vypadá to, že ten experiment budeme muset urychlit. Něco se malinko nepodařilo, proto začneme hned teď. Jsi dost silná aby ses postavila?" Katherine kývla hlavou a pomalým krokem se dobelhala k doktorce. ,,Ale proč zrovna na mně děláte pokusy?" Doktorka jí musela podepřít aby se nezřítila na zem. ,,Jsi jedinečná. A navíc, my tě potřebujem. Na naší planetu zaútočili, s tvou pomocí bychom vyhráli dlouho trvající válku a pak by si se vrátila zpět domů. Proto všechny ty pokusy. Čekali jsme až se nám nějaký opravdu povede, vezmeme tě na naší planetu, budeš naše tajná zbraň. Prosím, udělej to pro nás, pro náš lid." Doktorka se na Katherine prosebně podívá. ,,Nemůžu být nějaká vaše zbraň. A navíc, vždyť jste mě v podstatě unesli!" Nemohla ze sebe jen udělat vojáka aby zabíjela. Ovšem při pomyšlení na umírající planetu, na všechny ty lidi kteří zemřou díky tomu že se špatně rozhodne. ,,Mimochodem, našli jsme tvého kamaráda. Když nám pomužeš, můžeme ho vyléčit." Katherine opravdu dlouho uvažovala nad odpovědi, ale nakonec se rozhodla. ,,A propustíte ho." Doktorka přikývla a automaticky to brala jako ano. ,,Tak začneme teď! Připravte se, máte pět minut." Oznámí a odvede malou dívku opět do jiné místnosti. ,,Teď to malinko štípne." Vpíchne jí něco do paže nějaká postarší žena. Katherine zasyčí bolestí ale nic víc. ,,To bolelo, nemůžeš to nechat jen tak, pomsti se." Ozval se Tobias uvězněný v její hlavě. Nevnímala ho, nechtěla dát najevo že ho slyší. Neuběhlo ani pět minut a Katherine opět spala hlubokým spánkem. ,,Tohle musí vyjít." Šeptala si pro sebe mírně nervózní doktorka. ,,Nebojte se, nám se to podaří. Tato dívka je velice silná, akorát se bojím jak budeme teď operovat s její novou schopností." Upřímně řekne jeden z lidí pomáhajících s pokusy. ,,Tak to hlavně nepokažte." Falešně se usměje a odejde.

,,Zmizela, dělejte někdo něco!" Katherine najednou nebyla na svém místě. Než stačili mrknout, byla pryč. Avšak neutekla, pouze nebyla vidět. Po nějaké době se opět ukázala. Někteří vyjeveně koukali, jiní si gratulovali za povedený experiment. Zrovna nebyla vidět když do místnosti vešla doktorka Songová, společně se svou asistentkou. Obě ihned zadoufaly, že to je jen vydařený pokus, o čemž je ujistily pohledy všech v této místnosti. ,,Mám hlad. To je zvláštní, už dlouho jsem neměl hlad. Vlastě nikdy. Nemáš hlad ty?" Katherine probral otravný hlas jejího přítele v její hlavě. Okamžitě postřehla kde je a také si všimla jak upřeně na ni všichni hledí. Někteří koukají trošku mimo, jakoby jí neviděli. Když se podívala na své tělo, viděla ho jen polovičně, průsvitně. ,,Ehm, mohla bych dostat najíst?" Nejistě se zeptala, ovšem i s její opatrností se jich pár polekalo. ,,Ovšem má zlatá, copak by sis dala?" Doktorka Songová stála v rohu místnosti a byla štěstím bez sebe. ,,Kuře. Ještě jsem ho neměl, ale vypadá dobře. A nebo prostě jablko? To vypadá tak.. červeně." Znělo to, jakoby listoval jídelníčkem a přemýšlel co si dá. ,,Já nevím, třeba nějaké ovoce. Cokoliv." Snažila se posadit, ale na rukou měla zas pouta. Doktorka poslala pár lidí pro jídlo a ostatní jednoduše vyhnala z místnosti. Pomalu přešla ke Katherine a spokojeně si prohlížela místo kde ležela. Opět se objevila a doktorka ji mohla znovu spatřit. ,,Už ti dál nějakou zprávu tvůj Conatus, což je jméno toho parazita co máš v hlavě? Třeba že v hlavě ti zazněl nějaký cizí hlas, nebo něco takového. Kdybychom ho chytili takhle při síle, mohli bychom z něj dostat takový modrý, velmi vzácný prášek. Z normálních to nejde, ti jsou moc slabí a prášku mají jen málo. Zatím co tvůj už by mohl být dost silný na to, aby prášek dokázal sám vytvářet. Je to tak zvaný prášek Pericul, používá se hlavně na výrobu zbraní." Katherine se nejdříve zaradovala, že by se mohla Tobiase zbavit, ale pak jí došlo co by tím způsobila. Z Tobiase by udělali zbraň, zbraň kterou by se zabíjelo několik set lidí. ,,Katherine neříkej jí o mě. Zabijou mě jestli se o mě jen zmíníš." Nechtěla aby se mu něco stalo. Byl sice otravný, ale lepší než věc na zabíjení. ,,Ne, ještě jsem nic neslyšela."