Píseň plamene (Avatar FF)

Kapitola 12.

Zuko byl živý a plný odhodlání získat zpět svou čest i nárok na trůn. Když jsem se to od otce dozvěděla, měla jsem rázem plno práce se zadržením slz radosti, jenž se snažily zoufale protlačit ven.

Jenže se stalo i něco, co mi dělalo hluboké vrásky. Zhao se strýcem zrovna obléhali jižní vodní kmen, když Zuko schovaný na jejich lodi se strýcovým vědomím, plánoval zajmutí avatara, jenž na jižním polárním kruhu taky byl. Ten chlapec ale bratrovi utekl, když už s ním byl někde schovaný a chystal se k návratu domů.

S čím se však dalo počítat bylo, že to pořádně vytočí otce, který prohlásil, že díky Zukově hlouposti utekl Avatar Zhaovi, kterému by za danné situace neměl šanci vyklouznout. Strýce označil za zrádce a na bratra vyslal mě a Azulu, abychom mu ho přivedli.

Nemohla jsem si být jistá, proč chce otec Zuka přivést zpět do národa ohně, nicméně jistou teorii jsem měla. Většina lidí by odhadovala, že ho čeká trest dost možná horší, než smrt. Já jsem však k té většině nepatřila. Trest ho sice opravdu čekal. Nebude to však horší, než smrt.

Ostatně Zuko tohle všechno dělá jen z čisté touhy dostát otcovi přízně, která mu dlouhá léta utíká mezi prsty. To by se samo o sobě dalo brát jako projev úcty a věrnosti. Jenže u otce bylo pravděpodobné, že to celé bude posuzovat spíš jako další zostuzení a projev rozmazleného spratka. Nemusím ani říkat, jak moc nežádoucí to bylo.

Proto jsem s otcovým posláním souhlasila. Najdu s Azulou Zuka a přivedu ho domů a s ním i strýce Iroha, na nějž bude jistě čekat chladná cela. Sice jsem nevěděla, co bratra po příjezdu domů čeká, ale jistě to bude příjemnější, než vyhnanství. Takže si měl vlastně přilepšit.

Plánovala jsem taky, že až Zuka najdeme, vše mu pečlivě vysvětlím a půjde s námi z vlastní vůle. Nerada bych ho totiž dotáhla zpět jako nějakého ubohého vězně, nebo tak něco.

***

,,Opatrujte se, dcery, přiveďte bratra a toho sebestředního hlupáka živého. A ty Mairo," věnoval mi přísný pohled otec. ,,Nezapomínej na učení. Nechci, abys příliš marnila čas přehnaným odpočinkem." Periferním viděním jsem zahlédla Azulin úšklebek a silou vůle jsem zahnala chuť ji něco nehezkého odseknout a otci vzdorně říct, že na učení kašlu. Není však příliš překvapivé, že na něco takového nemám dost odvahy, takže jsem ve skutečnosti jen mlčky přikyvovala. Jednání hodno Princezny. Vážně.

Otec mi věnoval drobný úsměv, povzbudivě mi stiskl rameno a otočil se na sestru.

,,Nezapomene. O to se postarám," vložila se do konverzace a já s nelibostí hleděla na ten úšklebek, který si stále držela na tváři a už jsem plánovala pomstu.

,, Ty se ale taky musíš učit, abys za mnou nezaostávala tak, jako doteď," prohlásila jsem zákeřně, věnujíc ji ten samý úšklebek, kterým mě tak vytáčela. Ano, když je někdo zákeřná potvora, já musím být ještě mnohem zákřnější. Potom z takových událostí totiž mám radost i já.

,,Ale jistě, Mairo. Budete se učit obě," prohlásil otec a já usoudila, že k dokonalosti situace scházela už jen hromada knih, kterou by nám předal k učení.

,,A doveďte mi i Avatara, když toho Zhao se všemi privilegii není schopen. Bude to vítězná trofej národa ohně," zahřměl ještě vládcův hlas a nechuť ke splnění úkolu byla v mém případě hmatatelná, kdežto Azula už jistě nadšeně osnovala plán.

,,Avatara? To myslíš vážně?" Ujišťovala jsem se pro jistotu, kamennou masku na tváři. Nechtěla jsem totiž Zukovi brát jeho k návratu se ctí, neb bylo možné, že Avatara zajme dřív, než ho najdeme. To by bylo vůbec nejlepší.