Píseň plamene (Avatar FF)

Kapitola 13.

Ty Lee jsme díky sestřiným schopnostem přesvědčili velice rychle. Byla přesvědčená, že chce zůstat v cirkuse, avšak stačilo ji jen při vystoupení připomenout, jak chutná adrenalin a naše kamarádka vzápětí změnila názor.

Poněkud strojeně jsem projevila svoji radost a téhož odpoledne jsme se vydali do Omashu pro Mai. Tahle dívka nedokázala být více než hodinu v naprostém klidu a protože Omashu, v němž její otec zastával pozici guvernéra měli tak leda zvláštní poštovní systém, moc akce tam Mai zažít nemohla. Musela se tam šíleně nudit a proto jsem nepochybovala, že se k nám přidá s obrovskou radostí.

***

,,Znáte tu povídačku o Omashu?" Vypískla Ty Lee, jež na okamžik uvolněně zaklonila hlavu a přivřela oči.

,,Myslíš tu o milencích Oma a Shu ze znepřátelených vesnic?" Ujistila jsem se téměř bez zájmu. Pravda, starala jsem se o jiné věci, než jsou městské legendy, nicméně krátké rozptýlení nebylo na škodu. Zvlášť, když jsem už více než pár dní musela snášet Azulu s jejíma arogantníma názorama na každou maličkost. Dočista mě dokázala přivést do nepříčetnosti. Nemohu vša vynechat fakt, že není lehké mě vytočit a tak si milá Azula zase zasluhuje uznání.

Ty Lee přikývla, viditelně spokojena, že alespoň jednu z nás přiměla k něčemu jinému, než bylo znuděné odfrknutí doprovozené pohrdavým úšklebkem.

,,Byli mladí, zamilovaní a setkávali se v jeskyni nad vesnicemi, kterou pomocí své moci nad zemí očarovali tak, že se v ní každý ztratil a nebyl schopen je najít," rozplývala se s přitroublím úsměvem na tváři. Někdo by řekl, že je to sladký, ale mě na takovéhle věci vůbec neužilo a Azula stále znuděně protáčela očima.

,,Pojmenovali po nich město. Tedy po tom, co se všichni usmířili," opáčila jsem poněkud chladným hlasem. Jak jsem řekla, starala jsem se o jiné věci, než je milostná legenda o vzniku Omashu. Avšak i přes svůj postoj jsem si musela připustit, že mě zajímalo, zda je na té legendě alespoň troška pravdy.

Do města jsem se těšila, jednak kvůli legendě, avšak zejména kvůli tomu, že se k nám připojí Mai, s níž se mi Azuliny poznámky a nudná témata k hovoru podstrkována Ty Lee budou snášet mnohem lépe. Mnohem.

,,Dámy, dovolte, abych vám připomněla, že jsme na misi," štěkla po nás Azula důležitě. ,,A ne na na dovolené."

Zatímco Ty Lee se pod tíhou sestřiny autority nepatrně přikrčila, já ji věnovala naštvaný pohled.

,,Kdo si myslíš, že jsi, abys tady po mě křičela," otočila jsem se k ní s vražedným pohledem na tváři.

,, Princezna Azula," mumlala vědoucně, přičemž mě propalovala na chlup stejným pohledem, jako já ji.

,,Byť zticha," utrhla jsem se na ni. Je mladší a v ovládání ohně mi nesahá ani po kotníky. Jednoznačně by ke mě měla chovat úctu a ne se mi vysmívat!

Vzápětí se mezi námi rozhostilo takové ticho, jaké už dlouho nebylo. Ano, hádky u nás byly sice na denním pořádku. Teď to ale bylo horší o to, že jsme spolu byly daleko od země Národa ohně a nemohla jsem se tedy sbalit a vypadnout co nejdál od té nesnesitelné holky, která si říká má sestra.

***

Do Omashu jsme dojeli dřív, než jsme původně odhadovali, avšak jelikož jsme byli zticha, zdánlivě byla cesta dlouhá, jako celý rok. Tolik jsem se nudila, že jsem dokonce usínala v sedle svého koně, jehož záda se různě vlnila.