Píseň plamene (Avatar FF)

Kapitola 25.

Opravdu netrvalo dlouho a Zuko s Azulou se k nám připojili a tak jsme všichni seděli pod gvězdami, za tichého šumění moře na rozřezaném kmeni, podél vyhaslého ohniště.

Já jsem seděla přitulená k Zulanovi, zatímco mě chtěl Zuko následovat a přitisknout k sobě Mai, kterak samozřejmě ucukla a dokonce se od mého bratra posunula dál.

,,Není ti zima?" Zajímal se s upřímnou starostlivostí a zaujatě si svou přítelkyni prohlížel. Už už si sundával svou košili, když Mai trucovitě odsekla něco ve smyslu, že není i přestože na sobě měla husí kůži. Nutno podotknout, že jsem ji viděla, i když jsem seděla alespoň dva metry daleko.

,,Já tady asi zmrznu," ozvala se koketně Ty Lee, jenž si zrovna přicházela sednout k nám, přičemž o sebe třela dlaněmi, aby se alespoň trošku zahřála.

,,Rozdělám oheň, tam nahoře je toho spoustu na spálení."

Jen chvíli trvalo, než se vrátil a než obraz naši rodiny začaly olizovat mocné plameny a já jsem konečně ucítila to kouzlo pláže, o kterém nám vyprávěli Li a Lo. Docela mě to pohltilo, téměř jako očarování láskou.

,,Co to děláš?" Vyjekla Ty Lee

,,Co bys asi řekla?!" Odsekl trucovitě Zuko.

,,To je přece obraz vaši rodiny," konstatovala skutečnost, načež si prince zkoumavě prohlédla. Malého  bratra olízl první plamen, načež na sebe ty další nenechaly dlouho čekat a obraz už byl celý v plamenech.

,,No a co?! Je mi to úplně jedno," vyštěkl obratem Zuko. Řekla bych však, že ani slepý by mu nevěřil. Nevypadal totiž moc vyrovnaně, když sledoval, jak jeho oheň ničí vzpomínku na ty hezké dny, které naše rodina na Lávovém ostrově strávila.

,,Řekla bych, že ti to jedno není,"  zavrtěla hlavou Ty Lee.

,,Zmlkni! Vůbec mě neznáš, tak jak můžeš vědět, co mi není jedno?" Vyštěkl bratr hněvivě.

,,Ale znám tě," oponovala mu naše kamarádka s povzdechem, načež se zadívala do ohně.

,,Neznáš. Vždiť jsi pořád jenom zavřená ve vlastním světě! To je pořád jenom... Jee podívejte, jak jsem hezká, nebo... Já umím chodit po rukách. Tss... Cirkusačko," vyhrkl Zuko pořád stejně vztekle. Svůj výstup završil tím, že imitoval, jak Ty Lee jde po rukách a následně sebou praštil do písku, který byl beztak ještě vyhřátý od slunce. Zatímco se Azula zasmála, Ty Lee vypadala raněně.

,,Nech ji raději být, Zuko," zastala se jí Mai svým chladným hlasem.

,,Ano jsem cirkusačka a víte vy co? Jen si poslušte, smějte se mi. Víte vůbec, proč jsem se k cirkusu dala? Nemáte ponětí jaké to je, vyrůstat se šesti stejnými sestrami. Bylo to, jakobych neměla ani své jméno. K cirkusu jsem se přidala ze strachu, že budu jen součást připravovaného plánu našich rodičů a teď... Jsem alespoň jiná. Cirkusačka je pro mě kompliment ," dokončila svůj emotivní proslov Ty Lee, slzy na krajíčku. Páni, nikdy jsem si nepomyslela, že se Ty Lee cítí takhle. Tedy, nikdy jsem nepřemýšlela, jaké to je mít šest identických sester a žít s nimi ve šlechtické rodině. Ale když jsem s tím začala, chápala jsem její postoj. Cirkus ji vysvobodil.

,, To vysvětluje, proč potřebuješ dvanáct kluků," promluvila Mai s neměnným výrazem v obličeji.

,,Cos to řekla?" Vyštěkla nevěřicně Ty Lee, jež dokonce vystřelila ze svého místa, tyčíc se nad Mai.