Píseň plamene (Avatar FF)

Kapitola 30.

Plynula minuta po minutě, hodina za hodinou a den za dnem, přičemž si nás avatar tým dosti oblíbil. Vzhledem k tomu, co všechno pro ně Zuko dělal se nebylo ani čemu divit.

Vzal Sokku na Vroucí skálu, aby mu pomohl zachránit náčelníka Hakodu, jenž byl jeho a Katary otec. Posléze se s Katarou vypravil hledat Jížní nájezdníky a jejich velitele, aby dívka mohla spatřit tvář muže, který ji zabil matku a vybít si na něm smutek, vztek a zášť.

Jeli i přes Aangův vyslovený nesouhlas, ovšem Yon Rha, tak se velitel námořní flotili jmenoval, byl tak ubohý a s prázdnou tváří, plnící rozkazy své přestárlé matky, že se Katara na nic nezmohla.

Muž na penzi pod střechou panovačné matky. Vždiť i to muselo být neskutečným trestem, alespoň tedy pro starého muže, který měl v mládí taková postavení. Kataře z něj bylo špatně, avšak ublížit mu opravdu nedokázala.

***

Ukrytí v našem sídle na Lávovém ostrově jsme čekali, až budeme schopni se vzchopit k nějakému pořádnému útoku. Bylo poněkud zvláštní ukrývat se před Pánem ohně v jeho domě, avšak právě proto se dalo očekávat, že nás nenajdou.

Se Zukem jsme tak nějak předpokládali, že bude útok naplánován nějaký ten den, nebo dva před příletem Sózinovi komety, aby bylo lehčí otce porazit. Nutno ovšem říct, že jsme se hluboce mílili. Když jsme na to totiž zavedli řeč, dostalo se nám odpovědi ve formě, že je na útok zatím brzy a že zaútočíme při příletu komety, neboť je to nejlepší řešení. To jsme je však museli vyvést z omylu.

Minule náš praděd Sozin využil kometu k vyvraždění vzdušných nomádů, náš otec však plánoval znovu dobití Ba Sing Se a pokoření celého světa. To jsme se dozvěděli tenkrát na válečné poradě a proto jsem nemohli čekat až do příletu komety, neb by už nemuselo být co zachraňovat.

Když jsme to tenkrát řešili, byla jsem tím nadšená. Ten plán se mi líbil, ale to se změnilo, neb se mi postupem času začal neskutečně hnusit. Celou poradu jsme dokonale popsali celé partě, načež ostatní začali panikařit, že je to tady a že nemáme žádný čas, že na našeho otce v žádném případě nestačíme. To se ani nebylo čemu divit, když se ostatní skoro pořád flákali, avšak začali jsme všichni horlivě trénovat, abychom něco zmohli, až budou vládci ohně posílení tou zničující silou.

Žeby to k něčemu bylo se ale dalo tvrdit jen stěží. Naše jednotky totiž měli naplánovaný příjezd až ráno, v den příletu. Jedině mohli dorazit v noci, dřív to uspíšit nedokázali a to nám bylo k ničemu.

***

Poslední tréninkový večer vystřídal odpočinek a náš čas na přípravu se rychle blížil ke konci, nicméně pokrok, který udělal Aang byl přinejmenším obrovský.

Předtím totiž nebyl schopný pořádně zaútočit na narychlo ztlučenou karikaturu otce. Skutečný Ozai sice naháněl daleko větší hrůzu, ovšem tenhle rovněž nevypadal zrovna přívětivě.

Teď už svůj starý postoj hodil za hlavu a vyměnil ho za nový, který hlásal, že na hrubý pytel je za potřebí dát hrubou záplatu. Tím jsem se řídila vždy, ovšem hrubý pytel jsem kdysi viděla jinak.

***

Den útoku byl zde, úlohy byly rozděleny a za pomoci strýce Iroha, s nimž jsme se usmířili bylo vše zorganizované.