Pod stínem zla

Prolog

    Uprostřed galaxie Lynx, obklopená tucty velkých i malých planet bezcílně kroužila vesmírná stanice Tarius. Z každého bodu každé planety byla perfektně vidět i za snížené viditelnosti a obyvatelům navozovala strach a úzkost při každém pohledu na ni. 

    Patřila totiž korporaci Stoxen, korporaci odhodlanou zničit vše a každého, kdo by se jí postavil do cesty, korporaci dostatečně mocnou, aby si byla schopna podmanit celou galaxii a korporaci dostatečně strašnou, že by dokázala ničit celé planety, kdyby se jejím ředitelům zachtělo.

    Nebylo národa, ba ani jediné osoby, která by se nesnažila Stoxen zničit, ale bylo málo lidí, kteří se jí troufli postavit do cesty. Někteří se však přeci jen našli. Redoni. Lidi s modrou pletí tak tmavou jako noční obloha, která tvořila kontrast s jejich zářivě červenýma očima. V minulosti se jim podařilo Stoxen oslabit, eliminováním některých z nejvlivnějších osob korporace, nikdy však ne natolik, aby byli schopni svět osvobodit před příšerným terorem, který obyvatele galaxie Lynx zužoval.

    Korporace si uvědomila rizika, která redoni představovali a rozhodla se zasáhnout. Posílala zástupy svých vojáků na planetu Kebris- domov redonů a v obrovských počtech vypalovali města a vraždili téměř každého redona, který měl tu smůlu být spatřen bystrýma očima Stoxenských vojáků. Ty, co nezavraždili, unesly zpátky na stanici a zotročili.

   Otroci neměli na Tariu žádná práva, každý si s nimi mohl dělat co chtěl, kdy chtěl. Byli vězněni v maličkých celách kde nebylo vidět na krok a studené kovové stěny způsobovaly, že zde teplota málokdy stoupla nad 10°C. Čtvrté podlaží stanice bylo těmito celami přeplněno a ze všech stran bylo možné slyšet nářky otroků. Ale v poslední cele 4. řady cel bylo ticho, sídlila tam totiž redonka Aria, která seděla na studené podlaze a pečlivě si promýšlela svůj plán úniku.