Pod stínem zla

XI.

1.

***Aria***

Vstala jsem z postele a podívala se na hodiny. Zjistila jsem, že zbývá ještě půl hodiny, než se bude podávat snídaně. Odešla jsem proto ke stolu, který jsem ve svém pokoji měla, rozsvítila si lampičku a začala si kreslit náhodné obrázky, které mě zrovna napadly. Přitom jsem přemýšlela o včerejším dni. 

Nedostala jsem žádné příkazy, a tak jsem se byla podívat do těch koutů města do kterých jsem předtím nezavítala a odpoledne jsem byla pozorovat hejno strogů (To jsou ti ptáci, kteří žijí v džunglích), kteří se uhnízdili kousek za městem. Jsou to nádherná zvířata, která budí veliký respekt. Zrovna měli nově vylíhnutá mláďata. Myslím si, že to byl den odpočinku, který jsem si rozhodně po náročném výcviku zasloužila.

Když jsem svoje myšlenky znovu přepnuly na tužku a papír, zjistila jsem, že jsem právě podvědomě nakreslila foluta vylézajícího ze země. Přimalovala jsem tam několik detailů a když jsem byla s kresbou konečně spokojená, podívala jsem se znovu na hodiny. Zjistila jsem, že už je čas snídaně, a tak jsem se pomalu zvedla, zmáčkla jsem čudlík na stěně, který otevíral dveře mého pokoje a vydala se do odpočívárny.

Za tu dobu, co jsem tu byla jsem už měla čas vyzkoušet všechno, co na snídaňovém stole nabízeli, a tak jsem měla vyzkoušeno, co z toho je nejméně odporné.

Sedla jsem si naproti Bradleymu a kousla do svého Astorfenového závitku. Bradley se mě začal vyptávat na takový ten druh otázek, který vlastně nikoho nezajímá, ale všichni se vás na ně stejně ptají, aby nebylo ticho. Náš rozhovor ale brzy něco přerušilo.

2.

Opět přiběhl Tom (který se evidentně stal Egmovým poslem) a opět nám řekl ať se okamžitě dostavíme na velitelství. Všichni v místnosti nahodili otrávené výrazy, protože nebyli nadšení, že jim někdo přerušuje snídani, ale povinnosti byly povinnosti, takže se každý neochotně zvedl.

Po cestě jsem slyšela nějaké dva redony, kteří si stěžovali na Egmova neustálá hlášení.

„Stejně zase řekne jenom pět vět a pak nás pošle zpátky, jako kdyby ty hlášení nemohly počkat někdy na pozdějš, kdy nás nebudou votravovat."

Druhý redon mu neříkal nic.

Všichni jsme se na velitelství rozesadili. Já s Bradleym jsme si sedli vedle Maie Vesteora, který se mě potichu zeptal, jestli už jsem si zvykla na tu protézu (Od doby, kdy mě operoval, jsme spolu skoro vůbec nemluvili). Kývla jsem, že ano a upřela jsem oči na Egmu, který se už očividně chystal začít svůj proslov. Jako obvykle si odkašlal.

„Dnešní hlášení je moc důležité pro vás všechny. Potřebuji vaši stoprocentní pozornost." Řekl velice důrazným hlasem.

„Jeden z našich členů- Volim Kenal byl nalezen mrtev. Jeho smrt nám ohlásil jeho kolega Berom Voilt, který ho našel uvnitř úklidové komory v sektoru B. Domníváme se, že šlo o vraždu."

Všem se v obličeji objevila hrůza a strach. Egma pokračoval:

„Jeho tělo bylo nalezeno v prostorech, kam bez speciálního přístupového kódu a ověření rozeznavačem otisků prstů není možno vstoupit, a tak jsme nuceni se domnívat, že je uvnitř Elionu zrádce."

Všichni v sále jeden na druhého paranoidně hleděli s výrazem strnulým v šoku. Egma si znovu odkašlal, nechal všechny přítomné pořádně zpracovat to, co právě slyšeli a potom mluvil dále:

„V momentální době vám nemůžeme sdělit více informací. Všem je ale doporučeno se důkladně zamykat ve svých pokojích za žádných okolností v noci nevycházet ven na chodbu, dokud se viník nenajde. Na závěr mi dovolte dát najevo upřímnou soustrast všem blízkým přátelům pana Kenala."

Nepříliš mnoho lidí v sále ale vypadalo, že by je nějak trápil Volimův osud, ale spíše se báli o svůj vlastní krk.

Všichni odešli mlčky ze sálu a většina lidí se zamkla uvnitř svých pokojů. Já jsem si řekla, že se mi o tom všem bude lépe přemýšlet na vzduchu,  a tak jsem zamířila směrem k výtahu. Bradley se mě stranil a já jsem si popravdě taky nebyla tak úplně jistá, zda mu můžu věřit. Pak mi ale došlo, že pokud by byl Bradley oním zrádcem, tak už by mě pravděpodobně dávno zabil, neboť k tomu měl za celou dobu, co se známe nemálo příležitostí. 

Celou cestu Elionskou základnou jsem se neustále instinktivně dívala za sebe a prohlížela si od hlavy až k patě každou osobu, která proti mně prošla. 

3.

Když jsem vyšla z matčina domu, viděla jsem pavoučího důstojníka Arviona jak běží k jednomu z bočních vchodů do základny. Usoudila jsem, že mu Egma už sdělil všechny novinky a on se teď jde podílet na vyšetřování. Obdivovala jsem že důstojník dokáže zvládat všechny své povinnosti a práci pro Elion navrch. Přece jenom měl syna a krále Hurdona, kteří ho jistě potřebovali. 

Vydala jsem se dál v cestě na svoje oblíbené místo. Tím byl vrchol skály kousek za městem. Byl odtud nádherný výhled na rozsáhlé pralesy. V dálce byli vidět strogové, kteří kroužili nad korunami stromů a číhali na kořist. 

Když jsem tam konečně dorazila, posadila jsem se na trávu a vytáhla svůj kapesní bloček, který jsem si vzala s sebou. Nakreslila jsem si tabulku, do které jsem vložila jména elionských zaměstnanců, které jsem znala. Pak jsem jim přidělovala příslušné smajlíky podle toho, jestli byli daní lidé na mém seznamu podezřelých nebo ne.

Tak jsem činila asi tři hodiny. Potom jsem si do trávy lehla, zavřela oči a jen tak přemýšlela. Každých pár vteřin jsem ale oči hbitě otevřela, protože se mi zdálo, že cítím přítomnost nějakého člověka.